Psát
zasvěceně o sociokulturních poměrech severovýchoních oblastí Chihuahua
nemohu, neboť o nich nic nevím.. Projíždíte-li však těmi kraji,
nemůžete si nevšimnout, jak těžký život nedělil osud místním lidem.
Odlehlost a pustota je ale dočasná. Nic netrvá věčně a já se obávám, že
kilometry noných silnic kolonizují krajinu rychleji, než se na první
pohled zdá. Dnešní pomalý běh věčí již brzy nahradí spěch a shon. Každý,
kdo by se dnes vydal z hraničního města Ojinaga směrem na Manuel
Benavides a praškami dále k Hécules, viděl by ten obrovský kontrast. Je
to právě Hécules, který nám po kilometrech klidných a krásných pustin i
ospalých osad nahnal trochu strachu.
Připomíná až příliš nápadně kavkovo Ocelové město, které vlastní
veliká důlní společnost. Té patří snad úplně vše, nad vším bdí a
rozhoduje do jisté míry i o osudech „svých“ lidí. Jak monstrózně to
působí pochopíte, až tam sami zavítáte. Jen ale jestli vás tam vrátný
pustí…
Na snímcích z cesty je ta mizející Chihuahua. Ta nová, rodící se
průmyslová Chihuahua, se zatím nesmí fotografovat.
|
