Pokaždé si říkám, že to byla má poslední cesta do Mexika, ale při pohledu na tyto scenérie neodolám a stále mě to táhne zpět na tato překrásná místa.
O to více zamrzí, když vidím, jak sami Mexičané ničí tyto a jiné krasavce. Takto končí svou pozemskou pouť převážná část populace
Echinocactus horizonthalonius u Ignacio Zaragoza v Durangu. Nehledě na to, že každá z těchto rostlin by (dnes) na evropském trhu našla zájemce, kteří by neváhali zaplatit i několik tisícovek. Škoda, že si tam neuvědomují, jaké (i materiální) hodnoty si ničí.
|
