 |
|||
Kaktusářský podzim 2007
|
|
Ač venku dnes (18. 11.) docela mrzne, tento příspěvek je – alespoň podle kalendáře – pořád podzimní. A aby to s těmi ročními dobami bylo ještě zajímavější, v tomto příspěvku představená rostlina pupeny nasadila ještě v létě – v první polovině září. Pak si dala docela načas a vykvetla až začátkem listopadu. Neoporteria wagenknechtii var. napina patří ke kaktusům s řepovitým kořenem (napinus = řepovitý), čemuž odpovídá i poměrně pomalý růst. Na fotce je pětiletý semenáč, vypěstovaný se semen označených FK 178-79. Jak už jsem uvedl v předcházejících řádcích, rostlina vykvetla až v listopadu, kdy noční teploty v pařeništi klesaly k nule, přičemž přes den při slunečném počasí nezřídka přesahovaly 20°C.
Neoporteria wagenknechtii var. napina dorůstá šířky maximálně 110 mm, a to při výšce maximálně 300 mm. Purpurové květy nejsou možná – podobně jako u většiny neoporterií – nikterak výrazné a efektní, o to víc upoutá pevné šedohnědé, jehlovité, mírně zahnuté otrnění. Okrajových trnů bývá 10 – 15, délky až 25 mm, středových 3 – 6, délky až 30 mm. Výskyt druhu je v literatuře udáván u Ritterova sběru FR 714 v kopcích u Choros Bajos, asi 50 km severně od přístavního města La Serena, Karel Kníže svůj sběr KK 120 uvádí na lokalitě u Vallenar. Druhové pojmenování nese tato neoporterie na počest chilského stavitele a botanika R. Wagenknechta. Můj článek do posledního letošního čísla Internetových novin je u konce. Přeji všem kaktusářům i jejich rodinám co nejklidnější prožití Vánoc, kaktusům pak co nejpříznivější zimu.
|
