Obrázky z Oder

Letos jsem toho sice moc nenafotil, ale ještě méně zpracoval a tak až nyní dělám pořádek ve fotkách. Nepředpokládal jsem, že od mého posledního příspěvku uplyne takový čas, ale vždycky je tu hned konec měsíce, tak se to odloží na příště, no a už je tu zima. V tomto období toho ale zase tak moc nekvete, takže se vrátím k několika záběrům z konce jara a z léta.

Foto č. 1: Echinopsis chamaecereus

Květy se tato rostlina hlásí k lobiviím, tato krása vydržela několik dnů i v horkém počasí. Květy se objevovaly opakovaně v průběhu celého měsíce května. Popis rostliny byl zveřejněn v Atlasu kaktusů v roce 1988 (list. č. 19).

Foto č. 2: Weingartia trollii

Weingartie jsou známé velkým množstvím květů a kvetou velmi ochotně. Barva přecházíu tohoto druhu od žluté přes oranžovou až k červené. Na obrázku jsou rostliny z jednoho výsevu, omlouvám se za kvalitu fotografie, ale pro ukázku barevné variability tohoto druhu snad postačuje.

Foto č. 3: Sulcorebutia mairanana

Sulkorebucie mám rád od dob počátků svého kaktusaření na začátku 80. let a vždy jsem několik druhů ve sbírce pěstoval, tuhletu mám asi druhý rok a její květy jsou opravdovou ozdobou.

Foto č. 4: Sulcorebutia spec. HS 240

Další „sulkou“, která v druhé dekádě května vykvetla, je tato miniaturní kytička. Pochází ze sběru Heinze Swobody a mělo by se jednat o Sulcorebutia langeri, pojmenovanou podle misionáře a sběratele kaktusů žijícího v Bolívii (Padre Andreas Langer). Toto druhové jméno je někdy považováno za synonymum pro Sulcorebutia cardenasiana (Rebutia cardenasiana), případně za přechod mezi tímto a dalšími druhy. Vzhledem k tomu, že se „sulkám“ blíže nevěnuji, uvítal bych odborníka, který by to uvedl na pravou míru.

Foto č. 5: Notocactus eugeniae

Tento notokaktus je vzhledný i bez květů, ty ovšem (dle mého názoru) patří k nejkrásnějším u tohoto rodu.

Foto č. 6: Lobivia boliviensis

Až nyní jsem si uvědomil, že rostliny představované v tomto příspěvku jsou jen jihoamerické, další z nich je také odsud. Jemnou růžovou krásu květů se mi ale nepodařilo na fotografii zachytit úplně věrně.

Foto č. 7: Copiapoa barquitensis

V červnu rozkvetla další „jižní“ kytka - Copiapoa barquitensis. Další taxonometrický problém – je považována za synonymum Copiapoa hypogea, patrně se spíše jedná jen o její varietu či formu.

Foto č. 8: Gymnocalycium nigriareolatum

Něžný odstín tohoto květu kupodivu není nijak nepatřičný ve vztahu k jeho poměrné mohutnosti. U tohoto druhu je možno rovněž vidět odstíny květů od téměř bílé s jemným růžovým nádechem až po sytě růžovočervenou (dle fotografií z nalezišť).

Foto č. 9: Paphiopedilum gratrixianum

Posledním snímkem odbočím od kaktusů k orchideím, které jsem na zimu již přestěhoval domů na okenní parapety. Zatímco o rodovém jménu nejmenších pochyb samozřejmě není, za druhové jméno neručím (určoval jsem je pouze dle dostupných fotografií a popisů), nicméně je to krásná kytka.