 |
|||||||||||
Kaktusářské jaro 2007
|
|
Tak zase po měsíci usedám k počítači a snažím se vymyslet k pěti připraveným fotkám aspoň trochu čtivé povídání. Pro tento měsíc zůstanu – s jedinou výjimkou – u jihoamerických kaktusů, a to u mých oblíbených sulcorebutií a gymnocalycií.
Rod Sulcorebutia – byl popsán Curtem Backenbergem v roce 1951 – zahrnuje relativně drobné, ploše kulovité kaktusy, jejichž domovinou jsou horské lokality střední a jižní Bolívie. Jedná se o docela nenáročné a vděčné rostlinky, které dokáží potěšit květy v rozličné škále barev již ve velmi mladém věku – při šířce stonku kolem 10 mm. Na prvním dnešním snímku je rostlina s označením Sulcorebutia mentosa var. flavissima JO 663 z departamentu Cochabamba, nedaleko města Aiquile. Rostliny z tohoto sběru pana Odehnala rostou v nadmořské výšce 2424 metrů nad mořem. Světle žluté otrnění dalo druhu jeho pojmenování – flavissimus = nejvíce žlutý. Hustotě otrnění velmi přispívá slunečné stanoviště s přístupem čerstvého vzduchu. Rostliny jsou pak nízké a velice kompaktní. To však platí prakticky pro všechny takzvaně horské kaktusy. Na druhé fotce je Sulcorebutia albissima var. robustispina KK 1808. Rovněž tato sulkorebutie je hustě otrněná, tentokrát bíle, což se opět „ozývá“ v latinském pojmenování druhu. S. albissima v. robustispina roste nedaleko města Aiquile, v nadmořských výškách 2400 až 2500 m n. m. Oba zmíněné druhy kvetou až 50 mm širokými světle fialovými květy, vyrůstajícími v dolní části stonku.
Z rodu Gymnocalycium jsem do tohoto příspěvku připravil dva příbuzné druhy, a to Gymnocalycium schuetzianum a Gymnocalycium monvillei. Prvně jmenovaný druh byl pojmenován na počest doktora Schütze, českého kaktusáře, který se tomuto rodu významně věnoval. Gymnocalycium schuetzianum bylo do Evropy rozšířeno ze semen pocházejících ze sběru objevitele F. Rittera, který tento sběr označil jako FR430. Kaktus se vyznačuje výraznými až čtyřcentimetrovými k stonku zahnutými trny – 5 až 7 trnů v areole – zlatožluté barvy, a zejména pak až 80 mm širokými růžovými květy. G. schuetzianum se vyskytuje u Cruz del Eje v argentinské provincii Cordoba.
Gymnocalycium monvillei patří k bělokvětým až růžovokvětým gymnocalyciím. Pro druh jsou charakteristické žluté až bíložluté – k tělu přiléhají, relativně dlouhé – trny. Barva květů, a délka a barva trnů se může – naleziště od naleziště – lišit.Květ vyrůstá poblíž temene stonku a dorůstá šířky přes 80 mm. Rostlina na snímku pochází ze sběrů označených sběrovým číslem JO 154 z naleziště San José, provincie Cordoba.
Na závěr jsem si nechal v úvodu zmíněnou výjimku, a to mexický Echinocereus s označením spec., Cuňa de Morelos, Puebla. Rostliny jsem získal pod tímto označením, nicméně nejsem si jist nedošlo-li k nějaké záměně. Docela mi tyto echinocereusy připomínají bíle otrněné E. reichenbachii SB 941. Pokud mi někdo toto mé podezření potvrdí budu rád, pokud mi ho vyvrátí ( a poučí mě ) budu ještě radši. Ať už je to jakkoliv, myslím, že za fotku tyto rostlinky stojí.
Poslední můj letošní jarní příspěvek je u konce. Hezký začátek prázdnin a u dalšího čísla Internetových novin nashledanou.
|
