Několikaletou pěstitelskou pílí se mně podařilo vyšlechtit masožravou
mammillarii. Nebylo to způsobeno umělým genetickým zásahem, ale výběrem
vhodných rodičů, po několik generací. Při práci mezi kaktusy jsem si
povšiml tří rostlin ve velké misce, kde bylo dalších asi čtyřicet
kaktusů, které měly na svých trnech napíchané mouchy. Vždy to bylo jen
na těchto třech rostlinách. Oddělil jsem je od ostatních a sprašoval
mezi sebou.
V další generaci to bylo již třicet procent rostlin s touto vlastností.
Vzhledem k tomu, že likvidace hmyzu byla skvělá, rozmístil jsem tyto
rostliny kolem kaktusů, které jsem měl v úmyslu sprašovat bez zásahu
hmyzu. Další generace byla o dalších neuvěřitelných třicet procent
aktivnější. To již přesvědčilo i moji konzervativní manželku a několik
rostlinek si rozmístnila v bytě.
Jaké bylo moje překvapení, když jsem na jaře letošního roku objevil na
mateční rostlině vysátou žábu! Malých žabek se potloukalo po skleníku
dostatek a některá z nich neodolala vábení masožravého kaktusu.
Když
postupně přemýšlím o mém zásahu do přírody, kladu si otázku, zda v tom
pokračovat, nebo zda ty rostliny bez náhrady zlikvidovat. Může člověk
takto zasahovat do přírody? Je vhodné pěstovat rostliny likvidující
živočichy?
P. S. Trny kaktusů jsem nechal vyšetřit v genetickém ústavu v Brně. Jsou duté a v dutině byly nalezeny DNA much a žáby.
|
