Kaktusářské jaro 2007 
v Opavě III.

Dvě třetiny května jsou za námi, počasí je takřka ideální a i pohled do skleníků nemá chybu. Snad jen nějaký ten červec nebo sviluška mě utvrzují v tom, že to bez chemie úplně nejde. Nicméně pozitiva převládají – no snad to nezakřiknu. Ale dost řečí, pojďme k fotkám.

Mammillaria heyderi v. hemisphaerica SB 859, Cameron County, Texas, USA

Na prvním snímku mám rostlinu označenou jako Mammillaria heyderi v. hemisphaerica SB 859. Jedná-li se o varietu k druhu heyderi, či jde-li o samostatný druh, nechám na rozhodnutí povolanějším. Dle literatury jde o velmi ploché rostliny s až 13 okrajovými trny. Středový trn bývá jeden. Když nekvetou, jsou to rostlinky docela nenápadné – 20-25 mm široké a dlouhé kalně bílé květy se však přehlédnout nedají. Mé cca 60 mm široké rostliny mají evidentní problém s velikostí květináče. Ten se pomalu tvarově deformuje, už je asi čas rostliny přesadit. Vedle typové variety a variety hemisphaerica existuje k druhu dalších asi 7 variet. Všechny rostliny z tohoto okruhu se vyskytují v jižních státech USA (Arizona, Nové Mexiko, Texas) a v severních státech Mexika (Sonora, Chihuahua, Tamaulipas, Nuevo Leon, Zacatecas). Dle údajů, které mám, snášejí texaské rostliny ze sběrů  SB 859 i mráz.

Mammillaria melanocentra SB 577, Huasteca Canon, Nuevo Leon, Mexico

K řadě Macrothelae, skupině M. heyderi bývá řazen i druh Mammillaria melanocentra. Na fotce je sběr Stevena Bracka označený jako SB 557 z lokality Huasteca Canon v mexickém státě Nuevo Leon. Hezký kaktus, který v dospělosti dorůstá šířky až 160 mm je spíše uniformní, variabilita se projevuje v délce a barvě trnů a květů. Nejedná se o nikterak náročný druh, snad jen zimování je v literatuře uváděno teplejší – kolem 12°C. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že ani o něco chladnější prostředí (10°C ) s občasnými poklesy ještě níže nedělá problémy a nemá na kondici rostlin vliv.

Mammillaria nejapensis SB 1608

Mammillaria nejapensis nese své jméno podle typového naleziště u města Nejapa v mexickém státě Oaxaca. Mírně sloupovité stonky dorůstají šířky až 90 mm, a to při výšce až 120 mm. Na kráse této mamilárce nepochybně přispívá bílá až krémová vlna na areolách a bíle vlnaté axily. Z areol vyrůstá 3-6 středových trnů délky až 40 mm. Mé rostliny s označením SB 1608 patří co do otrnění spíše ke skromnějším, a to přesto, že jsou pěstovány na plném slunci s nepravidelnou zálivkou. Květy vyrůstají v charakteristickém věnečku nedaleko temene rostlin, a jsou až 18 mm široké, narůžovělé s hnědočerveným středovým proužkem. Mammillaria nejapensis se vyskytuje na několika lokalitách, vždy však ve státě Oaxaca.

Mammillaria hirsuta v. grandis Rep 1954

Mammillaria hirsuta var. grandis bývá podobně jako mnoho dalších jmen řazena k okruhu M. bocasana. Nepovažuji se za znalce, nicméně tříleté poprvé kvetoucí semenáče, mi přijdou od klasické „bocasany“ přece jen trochu odlišné. Uvidím, zda-li se s věkem objeví hustší vlasové otrnění. Ať tak, či onak, jedná se o kaktusy docela hezké a vděčné. Pro úplnost dodávám, že se jedná o rostliny označené Reppenhagenovým sběrovým číslem Rep 1954.

Na závěr jsem si nechal tak trochu rozzářený pohled na skupinku kvetoucích miniaturek rodu Rebutia, tak jak jsem ji nafotil třetí květnovou neděli. Bližší pohled s několika stručnými údaji si nechám do některých z mých dalších příspěvků. Tuto fotku berte jako takovou malou zálohu pro potěšení oka i duše.

Kvetoucí rebutie

Martin Chalupski

E-mail: m.chalupski.opava@quick.cz