Ve středu 14. června 2006 uplynulo 20 let od
založení Sekce pěstitelů sukulentů se sídlem v Praze.
To je víc než pádný důvod ke vzpomínkám na dny a roky,
které už zůstaly jen historií. Na sobotu 14. 6. 1986
svolal pan Bohuslav Hladký do vesničky Dobřínsko u Moravského
Krumlova velké kaktusářské sympozium (resp. setkání pěstitelů
gymokalycií). A byla to na svou dobu opravdu velká akce, na
níž se do Kulturního domu v Dobřínsku sjelo více
jak 230 zájemců z celé bývalé ČSSR. Na tomto setkání
přednášeli: Dr. Schütz z Brna, Dr. Malík z Kvetoslavova
(SR), Jan Říha z Lysé n.L., Rudolf Šubík z Prahy a
W. Till z Rakouska. Pro zájemce o jiné sukulenty bylo příjemně
šokující vystoupení př. Šubíka, který promítnul 200
velkých diapozitivů, většinou ve sbírkách tenkrát
zcela neznámých druhů sukulentů z různých čeledí.
Jen tak mimochodem – v roce 1986 byste zkušené pěstitele
pachypodií v ČR snadno spočítali na prstech, dnes je
např. Pachypodium lamerei běžně prodávané v supermarketech
nebo v obchodech s květinami.
Pro zájemce o nekaktusové sukulenty však
byl nejdůležitější akt založení specializované zájmové
sekce, které tenkrát mnoho kaktusářů s opovržením
přezdívalo „sekce zelinářů“. Samotný nápad založit
tuto sekci nebyl nijak nový. Již v roce 1968 se o to
marně pokoušeli p. Karmazín, Kuchařík a jiní. Čekalo se
tedy dalších 18 let, než tato myšlenka oživla mezi členy
KK Rokycany, jehož výbor v Dobřínsku slíbil, že
bude život sekce organizovat. Na zakládací listině sekce
se před 20 lety sešlo více jak 50 podpisů a já jsem dones
tak trochu hrdý na to, že mezi prvními pěti byl i můj
podpis.
Proč tenkrát podobné sekce vznikaly? Do
roku 1990 neexistovaly možnosti, jaké nabízí tzv. spolčovací
zákon, na jehož základě existuje i SPS. Vše podléhalo
vrchnímu dozoru všemocné KSČ a ani čs. kaktusáři (tehdy
co do počtu již dlouho uznávaná světová velmoc) nemohli
existovat jako samostatná organizace, neboť v letech
1978 – 1990 museli vynuceně pobývat „pod střechou“ Českého
zahrádkářského svazu. Zájmové sekce byly vládou jedné
strany více či méně tolerovány (na papíře stejně
musely být v rodině zahrádkářů) a tak jejich vznik
a následná činnost umožňovala i sdružování při
sympoziích, sjezdech či výstavách. To jsou věci, na které
my starší vzpomínáme již s nostalgií a ročníky
mladší jak r. 1986 to už jen stěží mohou pochopit.
Ale vraťme se ještě do období po 14. červnu
1986. Po podpisu zakládací listiny následovala nepříjemně
dlouhá pauza, neboť sliby některých přátel z Rokycan
zůstaly jen sliby. Za dva roky, přesněji v únoru
1988, jsem se odvážil několika dopisy vyprovokovat výbor
Klubu kaktusářů v Rokycanech k nějaké činnosti.
To se zčásti podařilo a s pomocí nejdůležitějšího
objevu, Jirky Štembery z Poříčan (tehdy sazeče v tiskárně
novin v Praze, dnes mj. i redaktora časopisu Kaktusy)
bylo vydáno první sekčního Zpravodaje, tj. ročenky nazvané
Adenium. Na 2. září 1989 byla přáteli z Rokycan
svolána do Brna ustavující schůze sekce, které se tehdy zúčastnilo
72 řádně evidovaných členů SPS. Tam jsem byl zvolen předsedou,
když mi pár týdnů rokycanští řekli: „Hele Gratiasi,
ty do toho všeho nejvíc mluvíš, ty jsi ochoten něco dělat,
tak se proti této funkci neodvažuj protestovat!“
Za pár týdnů přišel 17. listopad 1989 a
hned v prosinci začali čeští a slovenští kaktusáři
usilovně jednat o samostatné organizaci. 6. října 1990
v Olomouci vznikla SČSPKS (Společnost českých a
slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů), která úspěšně
přežila i rozdělení dříve společného státu Čechů a
Slováků. S pomocí JUDr. Veverky a podle vzoru stanov SČSPKS
byly 15. listopadu téhož roku Ministerstvem vnitra schváleny
STANOVY SPS, které platí v nezměněné podobně
dodnes. Od roku 1998 vychází ročenka Adenium pravidelně, většinou
v podobě dvou čísel za rok. A kdyby nedávno nezemřel
pokladník Karel Sokol, pracoval by výkonný výbor SPS v nezměněné
podobě dodnes.
Co se za oněch dvacet let změnilo? Stručně
lze říci, že skoro všechno. Tehdy jsme někteří neměli
ani telefony a vše se řešilo dopisy či korespondenčními
lístky. O počítačích a mobilech jsem neměli ani tušení,
natož o úžasných možnostech internetu. Ale bavme se o
kytkách. Sukulenty jsou u nás již nejméně 10 let naprosto
rovnoprávnými rostlinami s kaktusy (které jsou
mimochodem také sukulenty) a svět si už na nás neukazuje
prstem, že jsme jako pěstitelé byli v Česku rozděleni na
dva tábory, v nichž ortodoxní kaktusáři byli v obrovské
přesile. Mnoho našich přátel navštívilo místa původního
výskytu těchto rostlin. Můžeme si volně vyjet do kterékoliv
členské země EU a bez problémů přivést z tamních
pěstíren jakékoliv rostliny do své sbírky. Sortiment v našich
sbírkách se již vůbec neliší od podobných amatérských
sbírek v zahraničí. Naši pěstitelé především na
burze při zamykání sezóny v Chrudimi dokazují zbytku
světa, jak krásně zelené mají ruce. (To není nadávka,
to je v Česku výraz nejvyššího ocenění pěstitelských
dovedností.) Už dávno netrpíme nedostatkem literatury o
kaktusech a jiných sukulentech, máme řadu titulů i původní
české odborné literatury. Máme k dispozici minimálně
dva časopisy (Kaktusy a Svět exotických rostlin), v nichž
pravidelně vycházejí články o nekaktusových sukulentech.
Slovenštinu můžeme trénovat odběrem časopisu Cactaceae,
etc., který odjakživa tiskne cokoliv o nekaktusových
sukulentech. A zatím pořád máme i ročenku Adenium, která
v době svého vzniku nahrazovala nedostatek prostoru pro
články o jiných sukulentech právě ve zmíněném časopisu
Kaktusy.
Opakovaně přiznávám, že již několikrát
měla SPS na mále a moc nechybělo k tomu, aby zanikla a
zbytkový majetek byl podle stanov převeden do střešní
organizace, tj. do SČSPKS. Ale vždy se nakonec našlo náhradní
řešení situace, vždy se nakonec sestavil obsah ročenky a
vždy se přešlo mlčením, že veškerou činnost dělá výkonný
výbor SPS zcela zdarma, bez nároku na jakoukoliv odměnu.
(To samozřejmě neplatí při organizování akce semen a
faktury za tisk nám také nikdo nepromine.) Už několikrát
jsem byl tak unaven a znechucen malým zájmem členů o přípravu
ročenky, že jsem chtěl skončit a říci jen, že každý
je nahraditelný. Ale zatím se vždy podařilo to, že se přihlásili
noví členové a ti stálí, to tzv. zdravé jádro členské
základny zase začalo slibovat, že letos už určitě mě v tom
samotného nenechají a že obsah ročenky naplní zajímavými
příspěvky především s pěstitelskou tématikou.
Na závěr tohoto jubilejního rozjímání se
hodí upřímné poděkování. Chci vzpomenout a poděkovat JUDr.
Josefu Skuhrovcovi a MUDr. Jiřímu Vacovskému za
velký podíl na prvních letech činnosti SPS. Děkuji (bohužel
„In memoriam“) Blahomilu Volfovi a Karlu
Sokolovi, bývalým pokladníkům a správcům kartotéky
členské základny. Děkuji všem, kteří se vystřídali v tiráži
Adenia jako členové jeho redakčního kruhu, z nichž pak
hlavně vzpomínám na zásluhy Ing. Rudolfa Dufka o
spolupráci s německou sukulentářskou sekcí vydávající ročenku
Avonia. Děkuji Zdeňku Raabovi za posledních deset
let spolupráce při akcích semen a rostlin a Jaroslavu
Ullmannovi za převzetí funkce pokladníka v kritickém
roce 2004. A nakonec největší poděkování vyslovuji Jiřímu
Štemberovi, který vždy zpravidla v šibeničním
termínu dokáže připravit po technické stránce Adenium a
zajistit jeho tisk.
Úplně na závěr chci připomenout, že
novou distributorkou akce semen a rostlin je sl. Lenka Čermáková
(Žižkov II/1249, 580 01 Havlíčkům Brod, e-mail: cermajda@volny.cz),
která byla vybrána z několika uchazečů, co v srpnu
kladně odpověděli na náš inzerát. Webové stránky SPS (www.adenium.info)
a evidenci členské základny nadále spravuje př. Zdeněk
Raab a zejména v období mezi vydáním jednotlivých čísel
Adenia doporučuji všem členům tyto stránky pravidelně
sledovat. Členský příspěvek zůstává i na rok 2007
už 12 let nezměněný, a to ve výši 100 Kč. Hospodaření
SPS máme v pořádku, k datu 15. záři 2006 jsme měli
180 platících členů, z toho 40 jich zaplatilo více
jak minimální příspěvek ve výši 100 Kč a tím se
de facto stali sponzory SPS. Jejich seznam zveřejníme na
internetových stránkách SPS, což je jediný schůdný způsob,
jak jim veřejně poděkovat.
Úplně, ale opravdu úplně na závěr připomínám,
že noví členové zelinářské sekce jsou kdykoliv vítáni!
Jan Gratias, předseda.
|
