Červen se letos povedl. Jeho druhou polovinu
poznamenala vedra, taky se přehnala bouře s krupobitím
– no, s tím počasím to je čím dál tím zajímavější.
Taky se mi sem tam něco málo připeklo, některé z kytiček
dostaly světlejší nádech, ale zdá se, že jsme letos stínili
úspěšně. A také ventilátory odvedly svou dobrou práci.
Pohyb vzduchu ve sbírce, to je velmi důležitá okolnost.
V červnu kytky ještě kvetou jak o závod.
Doba kvetení ale hodně záleží, na umístění rostliny v zimě
ale i na umístění rostliny ve sbírce. Tedy, jestliže jsme
zimovali ve skleníku, na místě, kde je rostlina umístěna
celoročně, tak kaktus kvete nejdříve. A jestliže jsme
zimovali ve sklepě a rostlina je umístěna na volné, nebo
hodně větrané a chladnější místo, pak stejný druh
kvete třeba i déle než za měsíc. Kvete také mnohem
pomaleji, a svými květy nás teší delší dobu, než stejná
v horkém skleníku.
 |
Mediolobivia fischeriana
První obrázek nám představuje jihoamerický
druh z vyšších poloh – horkou novinku Mediolobivia
fischeriana. Už jsme se o ní tuším zmiňovali, dostala
jméno na počest významného hořického pěstitele Slávy
Fischera. Ten (stejně jako mnozí jiní) pěstuje tyhle kytky
v otevřených stolových sklenících, takže zpomalí
jejich růst a kytky zůstávají nízké, ploché a mnohem více
i déle kvetou. A jen závěrem – dokázal by někdo najít
správné označení pro barvu květu?
 |
Coryphantha wohschlageri
Na dalším obrázku vidíte kvést také
rostlinku, která si teprve hledá cestu do našich sbírek.
Je to Coryphantha wohschlageri, a opět se může
pochlubit sytou barvou svého květu, ale i parádním otrněním.
I ona miluje volné umístění, ve skleníku se táhne dost
do výšky a tvoří kyj. Nutno ovšem dodat, že je to její
přirozený tvar. Na obrázku je květ díky přeslunění poněkud
světlejší, než ve skutečnosti, kdy barva dosahuje odstínu
starého zlata.
 |
Coryphantha scheeri
Další koryfantou je C. scheeri,
ozdoba mexické náhorní plošiny. Pěstuje se docela snadno,
zejména ve srovnání s následující rostlinou, která
je pěstitelsky mnohem náročnější.
 |
Coryphantha werdermannii
C. werdermannii. Tahle pochází z El
Hundida, místa políbeného kaktusovým Bohem, kde na mírném
svahu, po kterém stoupáme z jílovité roviny do
kamenitého velmi pozvolného stoupání, abychom na vrcholu
stoupání byli překvapení přímo westernovou ukázkou
hlubokého kaňonu pod našima nohama…, a z kaktusů tu
mimo té naší otrněné werdermanky můžeme potkat i skoro
půlmetrové hnízda trnů, v nich se dají poznat mohutná
Astrophytum asterias v. senile, jsou tu roztroušeny
filigránské skvosty Ariocarpus lloydii, jako v našich
lesích houby píchavky se tu nechají najít bílé kuličky
epitelant, no a další krásné koryfanty – C. valida,
a ještě jedna červenokvětá, na jejíž jméno si zaboha
nemůžu vzpomenout. Tam se chci určitě ještě jednou v životě
podívat!
Teď si užíváme prázdninovou přestávku
a v září nashle. A ještě něco. Řada z Vás se
o dovolených podívá do některých sbírek, nebo i míst,
kde kaktusy rostou volně. Pošlete nám o tom zprávičku a pár
obrázků. Předem díky – PP.
|
