Původně jsem toto povídání chtěl nazvat
nekrologem, ale vzhledem k věkovému složení „mužstva“
jsem tento název opustil. Ale myslím, že by to byl název příhodný.
Neboť mě letošní zimy opustila kytka s velkým K.
Určitě Vás napadne, že Notocactus
ottonis var. vencluianus není až zas tak velká
vzácnost, kvůli které špinit monitor. Ale vážení, ten
kontejner má rozměr 13 x 13 cm a výška rostliny dělá
okrouhle 23 cm. Což mi dává jen velmi matnou představu
o jeho věku. Jsem však přesvědčen, že nebyl-li to jeden
z těch původních ještě od Vencla, tedy o tolik mladší
zas být nemohl. Pilně kvetl, sprašován i plodil a mám z něj
dvě odnože. Ale ten kus historie je prostě v…. Našel
jsem ho stát u Pavlíčků na parapetu s velkými
prodejními rostlinami a ani PP netušil, kde a od koho se to
tam objevilo. I vedl jsem jej s původem PP.
 |
Notocactus ottonis var.
vencluianus
A tak jsem si myslel, že by vlastně mohla na
těchhle novinách postupem času vzniknout galerie památečných,
historických a jinak významných rostlin, třeba od lidí,
kteří tu historii psali. Vám snad nejde mráz po zádech při
pohledu na onu legendární forografii D. erythrocephala
od pana Vojty z aparátu Zlatého Alberta Rudy?
Pokud ano, představoval bych si to tak, že
se objeví fotografie s krátkým curriculum vitae a já
slibuju, že si vytvořím archivní složku, kde tyhle věci
budou schovaný. Samozřejmě na požádání celej archiv zašlu.
Nemáte pocit, že si to ty kytky, ať už jakkoli botanicky
cenné, nebo jakkoli dotčené zubem času (dyť my už někteří
taky nejsme žádný krasavci) od nás nějak zasloužej?
|
