Třetí červnové nedělní odpoledne využívám
mimo jiné k tomu, abych napsal zase pár řádků k fotkám
do Internetových novin. Teplo venku dává tušit, že jsou
letní prázdniny už nedaleko. Nevím jak jste přežili
velmi chladný a vlhký přelom května a června, já jsem se
opět „vyučil“. To, že na podzim je víc než vhodné
schovat odkvetlé ariáky pod zářivky mám docela zažito.
To, že totéž musím udělat na začátku června s echinocereusy
jsem poněkud podcenil, respektive mě to ani nenapadlo.
Po objevení několika shnilých rostlin (s naprosto
zdravými kořeny) z okruhu Echinocereus viridiflorus
a E. chlorantus jsem provedl důkladnou prohlídku sbírky
a k mému docela velkému zděšení – našel několik
nahnilých. Vždy hniloba vycházela z areol nesoucích
zbytky květů. Pro prachsprostém vyřezání hniloby (jako
se vykrajují brambory), případně seříznutí rostliny v cca
1/3 výšky čekám, jestli alespoň něco zachráním. Jó,
chybami se člověk učí. Bohužel jen blbec se učí na chybách
svých. A ke škodě (zániku) kaktusů. Proto pokud to neděláte,
kontrolujte své odkvetlé kaktusy i v průběhu sezóny.
Já už to budu určitě dělat (ach ta předsevzetí).
 |
|
Echinocereus
viridiflorus, Door Creek Canon, Colorado, USA |
A nyní už přejděme k červnovým
fotkám. V první půlce dnešní prohlídky se zastavím
u rostlin z okruhu Echinocereus viridiflorus. Jedná
se o relativně drobné rostlinky s krátce sloupovitým
stonkem, dorůstajícím výšky až 130 mm, při cca poloviční
šířce. Z areol vyrůstá až 20 hřebínkovitých
okrajových trnů, přičemž jejich barva se pohybuje od bílé,
přes žlutou, červenou až pro hnědou, toto spektrum vše v jedné
areole. Květy se objevují ve spodních partiích
stonku, a jak už napovídá druhové pojmenování tohoto
kaktusu – viridiflorus = zelenokvětý – jsou
nazelenalé (zelenožluté až citrónově žluté). Naleziště
E. viridiflorus je značně rozlehlé a zahrnuje středozápadní
a jihozápadní státy USA. Na prvních dvou snímcích jsou
rostliny z naleziště Door Creek Canyon v Coloradu
a ze Santa Ana v Novém Mexiku. Psal-li jsem před
chvílí, že se květy objevují ve spodních partiích
stonku, všimněte si, že u „viridiflorů“ ze Santa Any
to zrovna neodpovídá.
 |
|
Echinocereus
viridiflorus, Santa Ana, New Mexico, USA |
K nominální varietě řadí pan
Taylor (viz Atlas kaktusů 18/1989) ještě var. corellii
a var. davisii. Prvně jmenovanou, tedy E.
viridiflorus var. corellii mám na další fotce.
Od var. viridiflorus se odlišuje poněkud robustnějším
vzrůstem a zejména zelenožlutými trny. Když tak uvažuji,
většina mých sloupovitých kaktusů tvoří nejvíce květů
směrem k jihu, to je směrem, ze kterého přichází
nejvíce sluníčka. Ne tak tento echinocereus. Ten si své tři
květy namířil hezky na západ. Na kráse mu to ale nic neubírá.
Nejsem si jist, ale někde jsem myslím četl (v rubrice
p. Pavlíčka?), že se jedná o endemit ze soukromé (oplocené)
lokality.
 |
|
Echinocereus
viridiflorus var. corellii DJF 1370,
Davis Mts., Jef Davis Co., Texas, USA |
Zmínil-li jsem se o kráse, pak asi v pravý
čas. Echinocereus rechenbachii SB 941 z okresu
Kerr v Texasu je opravdu krásný. Sněhově bílé trny
a ta barva květu. Ale nevím, vždy jsem tento kaktus viděl
(na fotkách) kvést květy výrazně tmavěji fialové barvy.
Asi mu pochyběl pigment, kdo ví?
 |
|
Echinocereus
reichenbachii SB 941, Kerr Co., Texas, USA |
Miniaturka se sloupovitým stonkem, šedozelená
až modrozelená pokožka a z areol vyrůstající až 3
cm dlouhé hnědavé korkovité trny. Toto je stručný popis
rostlinky Turbinicarpus schmiedickeanus var.
flaviflorus. Žluté květy – délky a šířky kolem 15 mm
– vyrůstají poblíže temene stonku. Tento hezký
turbinikarpus objevil Alfred Lau v okolí vesniček Nauka
a Santa Rita v mexickém San Luis Potosí. T.
schmiedickeanus var. flaviflorus patří – stejně
jako další druhy tohoto rody – k velmi ohroženým,
což mimo jiné vyplývá z jejich zařazení do dodatku
I., dohody CITES ).
 |
|
Turbinicarpus
schmiedickeanus var. flaviflorus, Santa Rita, San Luis
Potosí, Mexico |
Na závěr jsem si nechal tři miniaturky z rodu
Escobaria. Tento rod se zatím v mém seriálku přiliž
neobjevil, vzhledem k tomu, že jsem loni něco málo
vysel, tak se to snad do budoucna zlepší. Pozornost si tento
rod určitě zaslouží. Escobaria sneedii je pojmenována
na počest svého nálezce J. R. Sneeda, který ji v roce
1921 nalezl v oblasti texaské části Franclin Mts. v USA.
Nejedná se o nikterak velkou rostlinu, stonek dorůstá při
šířce 20 mm výšky 60 mm. Skutečnou ozdobou těchto vzácných
a – federálním zákonem v USA – chráněných
rostlin jsou vedle otrnění rovněž růžové, až 15 mm
široké a dlouhé květy.
 |
|
Escobaria
sneedii SB 1043, Dona Ana Co. New Mexico, USA |
Escobaia vivipara patří k druhům
se značným rozptylem lokalit nálezu, čemuž odpovídá
docela velká variabilita. Konkrétně se rostliny z tohoto
okruhu vyskytují na území západu a středozápadu USA, na
jihu zasahují do severních států Mexika, na severu pak až
do jižní Kanady. Escobaria vivipara var. desertii
patří vzhledem k svému původu – poušť jihozápadu
USA – k escobariím spíše obtížnějším. V literatuře
je doporučován (při pravokořenném pěstování) jako
substrát čistý hrubozrnný perlit a velmi opatrná zálivka.
Vzhledem k náročnosti tohoto druhu jsem se letos
chystal své dvě rostliny sprášit, jakoby to tušily,
kvetly každá v jiný čas. No nic, snad za rok.
 |
|
Escobaria
vivipara var. desertii, Clark Mountains, USA |
Posledním dnešním druhem je další z variet
Escobaria vivipara, a to var. neomexicana. Ta se
na rozdíl od předcházející žlutokvěté eskobarie vyznačuje
výrazně větším růžovým květem, přičemž intenzita růžové
se směrem do středu rostliny zvyšuje. Rostlina na snímku
pochází ze sběru Stevena Bracka z okresu
Barnalillo County v americkém Novém Mexiku
 |
|
Escobaria
vivipara var. neomexicana SB 701,
Barnalillo County, New Mexico, USA |
A to je pro první letní měsíc roku
2006 vše.
Hezké léto Vám i Vašim kaktusům a nashledanou.
- Martin Chalupski
|
