Vážení přátelé,
dovolte nám, abychom vám jménem dětí poděkovali za vaši pomoc při jejich vzdělání.

S prvními praktickými výsledky se nám potvrzuje, že díky vzdělání, přínosu nových informací a praktických nápadů, je možné zlepšit život indiánů na venkově.

Známe dobře život indiánů v Andách. Já, zakladatelka NF Inka, jezdím do Peru 13 let, rok jsem žila s indiány v Andách na vesnici, pobývám s nimi velmi často, naši nadační spolupracovníci v Peru jsou všichni indiáni. Nás všechny, kdo pracujeme pro NF Inka spojuje to, že nám velmi záleží na osudu indiánů, především na osudech indiánských dětí. Jsme šťastní, že díky vám můžeme realizovat krůčky k tomu, aby indiánské děti byly šťastné – neměly hlad, netrpěly zimou, nemocemi…

Oblast, kde pomáháme, se nachází v peruánských Andách, tedy ve vysokých horách, kde jsou těžké životní podmínky, převážnou část roku tu bývá zima, často fouká ledový vítr, lidé musí vydat značné množství energie už jen na přežití. Je těžké se v takových podmínkách zahřát, “vydobýt” každodenní obživu… Život je v těchto krajích opravdu tvrdý. Domníváme se, že si indiáni mohou život usnadnit, pokud budou “vědět jak”. Mohou je inspirovat např. technologie používané v jiné oblasti. Společně s radami obcí jsme přesvědčeni, že vzděláním nové generace dětí je možné zlepšit podmínky v horách pro všechny. Těžký život vede indiány také k tomu, že z hor často odcházejí, “prchají” před zimou, bídou, za něčím lepším, především za nadějí “lepšího” života, jednoduššího zabezpečení potravy a vzdělání pro rodinu, pro své děti. Jak již bylo řečeno, věříme, že pokud si indiáni vylepší své podmínky “doma”, není třeba, aby odcházeli do měst.. Někdy stačí “málo”, vnést sem “modernější” výdobytky, například skleník.

Také se všemi našimi aktivitami velice snažíme o to, aby nezanikaly indiánské tradice, nemizely staré moudrosti, spjaté s uctíváním přírody, k čemuž po odchodu do měst dochází – a tak postupně indiánská “prapodstata”, “to indiánské” vymírá. Respektujeme indiánské obyčeje, přírodní náboženství, vždy se přizpůsobujeme místním zvyklostem. V praxi se naše snaha projevuje např. v typech staveb našich kulturně – vzdělávacích středisek, které jsou (brigádnicky) stavěné z tradičních materiálů: hlíny, kamene a suché trávy, při slavnostech – významných dnech NF Inka indiánské rady moudrých za účasti celé vesnice provádějí tradiční obřad uctění Matky země, pořádáme výstavy tradičních prací, atd.

Nyní se asi 450 indiánských dětí v horách Peru (departmentu Cusco) těší z “prospěchového stipendia” Nadačního fondu Inka, tedy - podpoře českého kmotra.

Žijí v oblastech Tinta – Queromarca – Picotayoc, Paucartambo – Kallipata – Qero, Anta – Haparquilla, Pucamarca – Cuper – Chinchero, Cordillera Vilcabamba, Cordillera Vilcanota.

Děti studují na peruánských státních základních a středních školách.

Z loňského roku máme novinu - jak jsme vám již psali, dva z našich studentů úspěšně složili přijímací zkoušky a byli přijati na vysokou školu – Wilson na vysokou školu zemědělskou a Wilber na pedagogickou fakultu. Oba jsou z oblasti Queromarca, z pastýřských rodin, Wilson je sirotek. Pro nás všechny z nadace v Praze, v Peru, pro naše děti je tato zpráva něčím téměř neuvěřitelným a je velkým povzbuzením pro naše peruánské spolupracovníky a další děti – totiž, že i toto je možné. Že je možné, aby se chudý chlapec, jehož rodina žije ve vysokých horách z brambor, vypěstovaných na vysokohorských políčkách, z pastevectví (nastříhaná vlna bývá jediným jistým finančním příjmem rodiny), aby se tento chlapec, který chodí dopoledne do vesnické školy a pak si čte na pastvě encyklopedie a knihy, využívajíc denního světla – protože doma není elektřina, stal vysokoškolským studentem. Rodina by samozřejmě na vydržování chlapce na studiích vůbec nemohla pomyslet, to převyšuje mnohanásobně jejich finanční možnosti – ale díky vám, díky vašim finančním příspěvkům, je to možné. Wilson a Wilber chodili na přípravné kursy v Cusku, Wilson bydlel se svým nadačním koordinátorem profesorem Jose Manuelem Quispe Caceres v jeho pokoji. Máme takovou ideální představu, že Wilson by se mohl “vyučit” odborníkem na sýry a v kraji Tinta, kde se hojně pěstují krávy, by tak mohl zavést výrobu sýrů (zatím se vzácně sežene jeden typ sýra), queromarští a tintší by si obohatili jídelníček a nadbytečné výrobky by mohli prodávat na trhu. Posléze by mohli předat zkušenosti dál, jak se osvědčilo v případě skleníků a výstavby kulturních středisek.

Nyní dojíždí na přípravný kurs na medicínu do Sicuani také Virginia z Tinty. Nataly, podporovaná poslední tři roky NF Inka z projektu vesnická škola, dokončila s vynikajícími výsledky studia medicíny v Bolívii, teď vyřizuje přenos dokumentů – diplomu z Bolívie do Peru - máme první nadační lékařku! Při této příležitosti bychom vám rádi poděkovali za léky a vitamíny, které jste během vašich cest do Peru našim spolupracovníkům pro děti zanechávali.

V rámci projektu jsme i v loňském roce poskytovali pomůcky a materiální pomoc při úpravách škol (okna, dřevěné podlahy) ve vysokohorských pastýřských vesnicích. Z finančních prostředků, neoznačených variabilním symbolem konkrétního dítěte, tedy neurčených pro projekt Sonkoča, jsme také podpořili děti sonkoča, jejichž potřeby převýšily standardně určenou částku – buď z důvodů vyšších školních nákladů nebo z důvodů např. zdravotních problémů dítěte. S kmotry jsme o situaci dítěte hovořili. Ve výjimečných případech jsme jednorázově pomohli “cizím” dětem v tísni, např. nákupem ošacení. O pomoc těmto dětem v naléhavé situaci, většinou sirotků, nás požádaly rady obce.

Několik českých škol udržuje přátelské kontakty se svou “sesterskou” peruánskou školou – escuelas hermanas, jak říkají naše spřátelené peruánské školy. Jsou to například školy Hostinné – Queromarca, z jejichž společného kalendáře jsme se těšili v loňském roce, Buštěhrad – Haparquilla, Praha 7, Františky Plamínkové – Punacancha, České Budějovice – třída sirotků 2.B Santa Teresa. Děti si dopisují, vyměňují si ruční práce (které převážíme), v českých i peruánských školách se konají dny Peru / ČR. Je pro nás vždy překvapením, když se blížíme ke školičce ztracené vísky v horách a nad ní vlaje česká vlajka (poprvé v Haparquillě jsem byla z naší vlajky “v šoku”, matky ji prý ušili podle novin, které jim někdo dal, když se jejich vesnice přátelí s Českou republikou – naši fotbalisté tehdy bodovali na mistrovství světa, tak (kromě portrétů P. Nedvěda) byla na titulních stránkách novin také naše vlajka).

Ve školách jsme pořádali putovní výstavu českých tradičních předmětů, za darované předměty vám znovu děkujeme. Výstava byla hojně navštěvovaná indiány z okolí a naše tradiční předměty (výšivky, panenky v krojích, panenky ze šustí, kraslice, perníčky, fotografie z folklórních slavností a rodinných oslav…) se jim moc líbily. Kromě představení naší země indiánům jsme chtěli ukázat, že u nás přetrvaly folklórní tradice, že si v Evropě ceníme lidové tvorby… Každá škola si ponechala část výstavky a vytvořila si “český koutek”.

V září loňského roku jsme navštívili naše peruánské děti ve školách společně se studentkami španělštiny FF MU Brno. Studentky se svým vřelým přístupem k dětem potěšily nejen děti, ale také jejich rodiče, učitele a naše nadační spolupracovníky. Byla to velmi milá setkání, dívky s dětmi hrály různé hry, vytvářely ruční práce… Po návratu domů studentky FF přišly s nápadem – na základních a středních školách v Brně vyučují španělštinu bez honoráře, úhradu jazykových kursů posílají rodiče dětí na účet občanského sdružení Muňeka, které studentky založily – a částka bude převedena na účet NF Inka jakožto sponzorský dar pro studium jednoho peruánského vysokoškoláka na vysoké škole v Peru.

V Paucartambu nadále funguje středisko Inka wasi (v kečua incký dům). Středisko tvoří domek po rodičích našeho nadačního spolupracovníka Vladimíra Yabara a dva tradiční domky z kamene a trávy. Je zde knihovna, odpoledne sem dochází učitel doučovat děti, jsou tu kroužky ručních prací a děti si tu po večerech píší úkoly a čtou knížky. Podobné středisko postavili brigádnicky otcové v Pucamarce. Dva otcové a Edison z Pucamarky navštívili Paucartambo, vyměnili si zkušenosti s místními muži... Do dvou měsíců od položení základního kamene stavba v Pucamarce stála!

Za účelem výměny zkušeností navštívili také muži z Racačaky (Vilcabamba) Pucamarku, prohlédli si tamní skleníky a probrali zkušenosti s jejich stavbou a využitím s místními. Nápad si nyní hodlají přenést do vysoko položených vesnic Kordillery Vilcabamba.

V loňském roce, 2005, navštívilo své dítě v Peru se mnou 16 kmotrů a dalších asi 10 kmotrů podniklo cestu samostatně, v koordinaci s našimi spolupracovníky. Možná jste četli články o zkušenostech našich kmotrů v Peru, např. od pana Jaroslava Duška.

Pokud byste se rozhodli navštívit děti společně se mnou, případně chtěli při této příležitosti poznat také část Peru, je to možné i letos.

Do Peru budu doprovázet jako průvodkyně 3 zájezdy:

• 25. 5. – 15. 6.
• 25. 6. – 17. 7.
• 23. 9. – 1./6. 10.

Vaše dítě můžete navštívit v rámci zájezdu nebo po jeho skončení, to bychom se domluvili individuálně. U delších zájezdů se vypravíme pokaždé mimo turistické trasy, abychom trochu nahlédli do života indiánů, navštívíme některou “spřátelenou” vesnici.

Všechny zájezdy pořádá CK Latintour – www.latintour.cz,červencový ve spolupráci s CK Adventura – www.adventura.cz. Kmotři mají u CK Latintour slevu 2.800 Kč. CK Latintour (majitel Radim Hanuš) sídlí v budově CK Adventura, Voroněžská 20, Praha 10. CK Latintour sponzoruje také naše internetové stránky. (Pokud se rozhodnete jet na zájezd s CK Adventura, bude dobré rezervovat ho s předstihem, od února bývá obvykle vyprodaný.)

Při cestách do Peru spojuji “příjemné s užitečným” – cestuji jako průvodkyně a po skončení zájezdu pobývám s dětmi. Náklady spojené s cestami do Peru hradí cestovní kanceláře (skupiny turistů), nikoli NF Inka.

V prosinci nám skončil v Peru školní rok, naše děti dostaly vysvědčení, během ledna je koordinátoři nadace shromáždí, okopírují a pošlou nám je. V únoru bychom mohli mít zprávy v Praze. Koncem února bychom si tedy dovolili pozvat vás na kmotrovské schůzky, kde vám také promítneme fotografie a krátké filmy, které natočili jiní kmotři nebo čeští turisté při návštěvě Peru.

Rodičovské schůzky budou v Praze a v Brně.

19.2. večer pořádá kulturní středisko Kyjov besedu s Olgou Vilímkovou o životě indiánů v Peru. Vezmu tam samozřejmě také fotografie našich dětí, filmy a vysvědčení pro kmotry z jižní Moravy, kdybychom se náhodou setkali.

Děkujeme za pomoc všem našim spolupracovníkům: paní dr. Mikoláškové, která vyřizuje administrativu nadačního fondu Inka, také se s vámi setkává v kanceláři, posílá vám dopisy…, paní ing. Janě Přikrylové, která zpracovává nadační účetnictví, paní profesorce Andresové za organizaci překladů a překladatelkám: studentům dvojjazyčného gymnázia v Praze 4 – Budějovická, paní dr. Prokopové a paní Talířové., děkujeme paní Petře Líbové a paní Moravcové za pomoc při zpracovávání internetových stránek, paní dr. Atheně Alchazidu.a Mgr. Miladě Malé za organizaci aktivit ve prospěch NF Inka v Brně.

Ještě jednou, ze srdce vám děkujeme za vaši pomoc

Za děti a nadační spolupracovníky

 Olga Vilímková

Dopisy
Ptáte se, jestli je možné psát dopisy anglicky nebo španělsky. Španělština je náš komunikační jazyk, pokud budete psát sami přímo španělsky, to bude výborné, vaše komunikace s dítětem bude přímá (bez překladatele) a “rychlejší”. Anglicky děti nerozumí, i když vám napíší, že se učí anglicky, jedná se o pár slovíček, vašemu, by’t jednoduchému dopisu nebudou rozumět.

Není nutné nadále vázat zaslání vaší korespondence dítěti na cesty Olgy Vilímkové do Peru. Pro převoz dopisů z Prahy do Cuska využíváme nabídek převezení korespondence od českých turistů. Dopisy můžete posílat tedy kdykoli během roku. Prosíme vás, neposílejte dětem dárky- školní potřeby dostanou děti od našeho peruánského spolupracovníka a hračky vyvolávají smutek a závist u neobdarovaných dětí.

Soukromé návštěvy dětí
Pokud byste se rozhodli jet za dítětem sami, bude lepší, když návštěvu společně s námi naplánujete se značným předstihem. Pojedete-li totiž “narychlo” a našeho spolupracovníka budete kontaktovat až v Cusku, je možné, že ho nezastihnete. Všichni pracují – Vladimír jako průvodce, Jose Manuel je archeolog, Nydia sociální pracovnice na obvodním úřadě. Naši koordinátoři také tráví velké množství času ve vesnicích, kde podporujeme děti, a v těchto oblastech není telefonní signál. Pokud se s nimi budete kontaktovat mailem, počítejte se značnou časovou prodlevou v jejich odpovědi. Jsou původem indiáni a jejich způsob komunikace je především ústní – napsat dopis, zprávu, zareagovat okamžitě, například zmínkou, že četli váš mail a že odepíší později – jim není blízké. Kromě našeho nadačního zástupce prof. Jose Manuela Quispe se omezují na velmi řídká a stručná sdělení – zato při osobním setkání vám vše vynahradí a budou vám ukazovat a vyprávět vše s velkými podrobnostmi s osobním nadšením a upřímnou vřelou srdečností, jak je v Peru obvyklé. Naši spolupracovníci hovoří španělsky, Vladimír používá několik anglických a několik českých slov. Pokud pojedete do Peru, řekneme vám, který z našich koordinátorů se stará o vaše dítě a dáme vám na něho kontakty.

Kdybyste se rozhodli navštívit dítě sami, je tam určité riziko – že vesnici nenajdete nebo že dítě nebude doma. Vesničky, kde pomáháme, bývají někdy vzdálené od silnice, jde se tam několik hodin nebo den pěšky, pastýřské vesnice, kde podporujeme děti v rámci projektu vesnická škola bývají ve vysokých polohách a také poměrně vzdálené od silnice. Na návštěvu vesnic např. v oblasti Kordillery Vilcabamba plánujeme 5 – 7 dní cesty (i déle). V horách nejsou značené stezky, není tam husté osídlení jako u nás, je možné, že za celý den nikoho nepotkáte. Pastýřské pěšinky se rozdvojují a mizí, někdy je těžké nalézt cíl, pokud nemáte dost času na hledání.

Také se může stát, že dítě nezastihnete doma. Teď v období dlouhých letních prázdnin: leden – březen, je v horách období dešťů. Děti bývají na pastvě v horách. Rodiny využívají volna dětí a možnosti poslat je na pastvu do vyšších poloh, v době nepřítomnosti stáda - ovcí, krav… totiž může v okolí domku narůst tráva. Když se chystáme na návštěvu dětí nebo školy, vysíláme zprávu o naší návštěvě rozhlasem z Cuska. Existuje pravidelný pořad – ráno a večer, kdy rozhlas vysílá (za poplatek) vzkazy, lidé ve vesnicích v té době rádio poslouchají (před odchodem ven za prací a po návratu domů) a vzkaz si poslechnou nebo ho vyslechnou a předají sousedovi. V bližším okolí Cuska zprávy o návštěvě předávají naši spolupracovníci osobně – do vesnice dojdou a rodičům nebo sousedům o návštěvě řeknou, aby v den D, rodina a hlavně dítě – byli doma. Je tedy opravdu praktické plánovat návštěvu dítěte se značným předstihem.

Pokud bude možné, abyste dítě navštívili, pro děti a jejich rodiny – někdy celou vesnici – to bude velká radost. Pokud dítě nenavštívíte, potěší ho i váš dopis. Ale ze všeho nejdůležitější je pro dítě fakt, že vás “má”.

Cesty do dalších indiánských zemí
Můžeme společně navštívit další indiánské / latinskoamerické země, v letošním roce Mexico a Guatemalu nebo Kubu (s CK Latintour).