Každá rodina má nějaký příběh, který se traduje
nejlépe v ústním podání z generace na generaci. Obvykle
jsou to veselé či smutné scénky z historie rodu typu: jak
se babička seznámila s dědečkem na bruslích, jak prastrýc
havaroval na motocyklu Laurin & Klement, či jaké zmatky
provázely narození toho či onoho dítěte. Naše rodina má
v archivu zcela unikátní příběh. Můj pradědeček, který
pracoval jako zahradník na zámku v Hořovicích, si údajně
vypíchl oko o rostlinu aloe, když ji chtěl zalít a nešťastně
se k ní sklonil.
Odmalička, pokud jsme někde v parku narazili na velkou aloe
ve dřevěném květníku, mi příbuzní tvrdili: "Tak
to je ta zlá aloe, o kterou si pradědeček vypíchl
oko". Jejich líčení bylo natolik sugestivní, že si
dodnes myslím, že nějaký rulík zlomocný či bolehlav
jsou proti aloe směšný plevel. Pamětníci včetně pradědečka
jsou již dávno po smrti, takže získat podrobnosti je téměř
nemožné. Očekávala bych, že na rodinných fotografiích
bude mít pradědeček přes oko černou pásku. Protože tomu
tak není, dávám spíše za pravdu tetě, která tvrdí, že
to nebyl pradědeček, ale nějaký jeho pomocník, že si oko
nevypíchl, ale pouze se to něj šťouchl, a že nakonec vůbec
nešlo o aloe, ale o větev nějakého stromu. A já v tom žila
bezmála třicet let!
Ale teď už k rostlině aloe. Užíváno je více než 200
druhů aloe, jež pocházejí z východní a západní Afriky
a Středomoří. Jedná se o teplomilné keře se spirálovitě
uspořádanými masitými listy, jejichž okraj je zoubkovaný
a zakončený trny (viz pradědeček). Listy nemají lodyhu. U
nás se vyskytuje aloe pravá (Aloe vera), aloe kapská (Aloe
ferox), obě lze pěstovat pouze ve skleníku a aloe stromovitá
(Aloe arborescens). Poslední jmenovanou vypěstujete doma v
květináči, je to dnes běžná pokojová rostlina.
Aloe patří do té kategorie léčivých rostlin, o kterých
lze prokazatelně tvrdit, že je používali již léčitelé
staré Číny a Indie. Dokonce Aristoteles poučil Alexandra
Velikého o účincích šťávy z aloe a to v roce 325 př.
Kr. Účinky aloe se v celé historii jejího používání dělí
do dvou skupin. Při vnitřním podání projímavé působení
a při vnější aplikaci příznivý vliv na pokožku, kterou
zklidňuje, změkčuje a podporuje hojení ran. Hlavní léčivou
drogou je šťáva z listů. Používá se buď sušená
(sabur) nebo konzervovaná, případně čerstvá. Obsahuje především
glykosid aloin, dále pryskyřice, minerální látky,
organické kyseliny, vitamíny, enzymy, hořčiny aj.
Šťávu můžeme získat i z naší pokojové aloe. Po vnitřním
užití ale působí velmi silně, takže nad jejím případným
užíváním by měl dohlížet odborník. Šťáva z aloe je
velmi účinným projímadlem, které působí bezbolestně a
pouze v tlustém střevě. Účinek nastupuje po 8 hodinách
po podání. Doporučuje se u chronické zácpy, která
nereaguje na jinou léčbu, ale jak bylo uvedeno výše, pod
dohledem lékaře. Aloe pozitivně působí na celý zažívací
trakt. Podává se při chronickém zánětu tlustého střeva,
při nechutenství, potížích s trávením - stimuluje činnost
trávicího traktu. V kombinaci se spasmolytiky jako je Atropa
belladonna (rulík zlomocný) dokonce uvolňuje křeče. Pokud
se rozhodneme vyzkoušet působení aloe na zažívací trakt,
je vhodnější použít již vyrobené přípravky z aloe,
např. ve formě tobolek. Pozor! Tyto přípravky nebývají
vhodné pro děti. Aloe se také nedoporučuje podávat při
krvácejících hemoroidech, menstruaci, gynekologických obtížích
a těhotenství.
Zevně používaná šťáva má protizánětlivý účinek.
Zklidňuje kožní záněty, hnisavé rány, flegmony, popáleniny.
Olejovou emulzi lze použít nejen k léčbě popálenin II. a
III. stupně, popálenin po ozařování, ale i k prevenci
jejich vzniku. V dermatologii a kosmetickém průmyslu je aloe
hojně využívána a to snad ve všech druzích kosmetickéch
přípravků. Šampony počínaje, přes pleťové vody, krémy,
tělová mléka, tyčinky na rty, sprchové gely a gely pro
intimní hygienu.
Pokud pěstujeme aloe doma, lze její omytý odříznutý list
přiložit na právě vzniklou spáleninu a to řeznou plochou
přímo na spálené místo. Šťáva podpoří granulaci tkáně,
tedy obnovu nové pokožky.
Aloe je hojně využívána také v homeopatii a alopatické
medicíně.
|
