Tak nevím, řečeno s panem Vančurou
„tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným“.
Chvíli třicetistupňová vedra a o pár dní později aby si
člověk na alespoň 20o C zahříval teploměr
vlastním dechem. No nic, pár kaktusů ve skleníku zakvetlo,
takže je naštěstí o čem psát.
 |
Echinocereus
subinermis
Echinocereus subinermis se vyznačuje
velmi atraktivními – a pro tento rod docela neobvyklými
– sytě žlutými květy. Ty vyrůstají poblíž vrcholu
rostliny a plně rozevřené mají šířku až 120 mm, čímž
zcela zakrývají vlastní stonek. Jsou-li květy skutečnou
ozdobou těchto kaktusů, o trnech se toto říci nedá. Řídké
a krátké otrnění je vystiženo druhovým pojmenováním (subinermis
= téměř beztrnný, neozbrojený). Areál výskytu tohoto
echinocereusu je rozsáhlý a zahrnuje lokality mexických států
Sonora, Chihuahua a Sinaloa. Echinocereus subinermis
patří k relativně dlouho pěstovaným kaktusům, v kultuře
je poměrně nenáročný. Rostliny snášejí přistínění
i plné slunce (pokožka stonku na plném slunci mírně zčervená,
což dle mé zkušenosti nemá na rostliny negativní vliv).
 |
Echinocereus
pulchellus var. weinbergii (dospělá rostlina)
Echinocereus pulchellus var.
weinbergii má v rámci druhu Echinocer.
pulchellus - v porovnání s dalšími varietami
( var. pulchellus, var. amoenus ) – robustnější
stonek a rovněž mohutnější otrnění. Domovinou tohoto
echinocereusu je západ mexického státu Zacatecas (náhorní
rovina pohoří Sierra Madre Occidental), kde roste na travnatých
plochách částečně stíněných suchou travnatou vegetací.
Určitou zajímavostí této variety je skutečnost, že semenáče
do asi tří let věku svým vzhledem vůbec nepřipomínají
dospělé rostliny, trny mají vlasové, ne nepodobné rostlinám
z rodu Espostoa.
 |
Echinocereus
pulchellus var. weinbergii SB 442, Sombrerete, Zacatecas,
Mexico
(tříletý semenáč)
Echinocereus rigidissimus ssp.
rubispinus je rostlinou, jež se řadí k nálezům
pana Alfreda Laua. Nález tohoto nádherného echinocereusu
uskutečnil 15. března 1973 v pohoří Sierra Obscura v
údolí Caňon de Barbarocas v mexickém státě
Chihuahua a dal mu sběrové číslo L 088. Sloupovité stonky
dorůstají výšky až 180 mm, při šířce 50 mm. Na první
pohled na rostlinách upoutá husté pektinální otrnění výrazně
červené barvy. Květy vyrůstají v horních partiích
stonku, okvětní lístky jsou purpurové červené, jícen květu
pak smetanové bílý.
 |
Echinocereus
rigidissimus ssp. rubispinus L 088, Sierra Obscura,
Chiuhuahua, Mexico
Mezi zajímavé miniaturky se řadí Epithelantha
micromeris. Druhové jméno micromeris = málopočetná,
případně složená z mála dílků. Drobný – 40 až
60 mm široký – stonek je téměř zahalen hustými štětinovými
trny bílé barvy. Nepřiliž výrazné, drobné – bílorůžové
až růžové – květy vyrůstají z husté vaty na
temeni kaktusu. Areál výskytu E. micromeris je omezen
na několik lokalit jihu USA a severovýchodního Mexika.
Rostlina na snímku kvetla brzy na jaře, začátkem léta se
na temeni objevily červené, kyjovité plody, které jsou v kombinaci
s bílým otrněním zvlášť ozdobné.
 |
Epithelantha
micromeris HK 168, Caballo Mts., New Mexico, USA
Z rodu Mammillaria se dnes podíváme
na jednu rostlinu, a to Mammillaria microthelle. Jedná
se o drobné rostliny, jejichž stonky nedorůstají větší
šířky než 50 mm, přičemž poměrně brzy začínají
odnožovat a tvořit tak vícehlavé trsy. Z areol vyrůstá
až 24 jemných 4 mm dlouhých štětinovitých okrajových
trnů, středové trny jsou dva, co do délky v porovnání
s okrajovými trny poloviční. Květy se objevují
postupně ve věnečku v horní části stonku.
 |
Mammillaria
microthele SB 34, Presa de Guadalupe, San Luis Potosi,
Mexico
Okvětní lístky jsou bělavé až narůžovělé,
střední proužek tmavší, načervenalý. Výskyt těchto
nepřiliž náročných kaktusů je literaturou udáván v okolí
města Tula v mexickém státě Tamaulipas, dále pak z oblastí
západních sklonů Sierra Madre Oriental ve státech San Luis
Potosí, Tamaulipas, Nuevo León a rovněž z jihovýchodu
státu Coahuila. Rostlina na fotografii pochází ze sběru
Stevena Bracka z oblasti Presa de Guadalupe v mexickém
San Luis Potosi.
 |
Thelocactus
leucacanthus MZ 180, Vizzaron, Queretaro, Mexico
Další dvě zastavení budou u rostlin rodu Thelocactus.
Na prvním snímku je rostlina označená jako Thelocactus
leucacanthus MZ 180 z lokality Vizzaron v mexickém
Queretaru. Jak vyplývá ze sběrového čísla, semena na
uvedené lokalitě sbíral Milan Zachar. Setkal jsem se již s tím,
že pod sběrovým číslem MZ 180 je veden Thelocactus leucacanthus
var. schmollii, barva květu tomu ale naprosto neodpovídá
(u var. schmollii by měla být až fialově červená
).
O velkém areálu výskytu druhu Thelocactus
bicolor a následně velké variabilitě rostlin a řadě
variet bylo již napsáno mnoho. Druhá fotka představuje
varietu označovanou jako Thelocactus bicolor var.
flavispinus. Jak už latinské jméno napovídá, jedná
se o drobné, hustě žlutě otrněné rostliny,
rostoucí v západním Texasu a v přilehlých příhraničních
oblastech mexického státu Coahuila.
 |
Thelocactus bicolor
v. flavispinus SB 424, Brewster County, Texas, USA
Parodia mutabilis je velmi vděčná a
nenáročná argentinská rostlinka. Velká proměnlivost
druhu (mutabilis = proměnlivý) vedla nálezce a
autora popisu Curta Backeberga k popsání několika
variet – var. mutabilis, var. ferruginea, var.
elegans, var. carneospina. Lokality výskytu této
parodie se nacházejí v blízkém okolí
severoargentinského města Salta. Původní rostliny nalezl
C. Backeberg v severoargentinské provincii Salta, na břidlicových
skalách v nadmořské výšce kolem 2800 m. Až 100 mm
široké světle zelené rostliny kvetou velmi ochotně, a to
až 40 mm širokými zlatožlutými květy. Fotografovaná
rostlina vykvetla najednou 4 květy, přičemž tyto si skoro
vzájemně překážejí.
 |
Parodia mutabilis
Rebutia (Aylostera)
robustispina patří k horským rostlinám, rostoucím
v nadmořských výškách kolem 2500 m n. m. (např.
KK 1976). Rostliny objevil v roce 1958 F. Ritter v Bolívii,
v horách severně od města Tarija. Rebutia
robustispina patří k nápadně otrněným zástupcům
rodu, nejdelší středové trny (až 6 v jedné areole,
okrajových víc, ale jsou kratší) mohou dosahovat délky 25
mm. Květy se objevují od jara prakticky po celou sezónu, v období
největšího kvetení jsou stonky červenými až červeně
oranžovými květy téměř zakryty.
 |
Rebutia robustispina
Na závěr jsem si nechal gymnocalycium „z dílny“
pana Jaroslava Procházky s označením Gymnocalycium
spec. JPR 24/61. Jako místo nálezu je udávána lokalita
General Conesa, Route 251, Rio Negro, Argentina, kde rostliny
rostou v nadmořské výšce 100 m. Na fotografii je
poprvé kvetoucí tříletá rostlina. V letošním roce
mi poprvé vykvetly 2 ze tří rostlin, které ve sbírce mám.
Květy jsou poměrně velké (pro porovnání - rostlina je v květináči
o šířce 7 cm), čistě bílé, pouze konečky okvětních lístků
jsou nepatrně šedavé.
 |
Gymnocalycium spec.
JPR 24/61, General Conesa, Route 251, Rio Negro, Argentina
A tím jsem se v červenci
definitivně vyčerpal. Mějte se fajn a příště zase
nashledanou.
- Martin Chalupski
|
