Sukulenty (2)

Obrázkový čtrnáctideník ZAHRADA
(dříve „Zahrada domácí a Školní“)
šéfredaktor Josef Vaněk, zahradní architekt v Chrudimi 

Ročník XXIV/1929, sešit 6, strana 81 


V mnohém ohledu jsou právě sukulenty zajímavější, často mnohem bizarnější než kaktusy, rozhodně pak mnohem rozmanitější, barevnější, mnohé mají krásné a podivné květy (Stapelia), mnohé jsou velmi dekorativní (Agave), mnohé zahradnicky cenné (Echeveria, Crassula), jiné vzácnější než kaktusy (Euphorbia, mimikrové Mesembrianthemum).

Pro pěstování v pokojích nutno arcí voliti malé tvary, jako Hawortgia, Gasteria, Stapelia a jim příbuzné rody, Anacampseros, maléEuphorbia a Crassulaceae, malé Aloe, kdežto velké Agave, Aloe, Dasylirion, Yucca apod. jsou jen pro velké sbírky nebo k dekoracím. Tyto sukulenty jsou velmi rozměrné, ale kdo má dostatek místa a může je sbírati, bude z nich míti jistě radost; větší kolekce, např. různých agav je jistě jednou z nejvznešenějších skupin rostlinstva.

Pěstování sukulentů neliší se příliš od pěstování kaktusů. Země dává se stejně propustná, vápenitá, tj. s hojností písku a plavené křídy, jen pro bujnější druhy má býti úrodná a vedle hlíny, hlavní to součástí, přidá se něco tučné zemi pořeništní. Přes léto umísťují se většinou na plném slunečnu, v chráněném místě, ovšem však nesmí se z jara dáti na slunce náhle, výbrž pozvolna přivyknouti. Úpalem spálené dostanou ohyzdné skvrny a často až po dlouhé době se vzpamatují.

Malé, něžné druhy je lépe chovati v pařeništi pod sklem, podobně mladé rostliny. Tvrdé druhy umístí se na záhonu nebo rabatě, v malobném seskupení mezi omšelými kameny, až po okraj květináče do země zapuštěné. Zde zůstanou asi do sv. Václava, pak se za pěkného dne vyjmou, nechají oschnouti, květináče očistí od země a přerůstajících vrchem nebo spodem kořenů, a umístí v místnosti, kde budou přezimovány.

Většina sukulentů nemá ráda přes zimu mnoho tepla a zde je příčina, proč mnohému sukulenty přes zimu zašly, v přílišném teple vytáhly a vysílily, zvláštěš, když k tomu ještě přeschly.

Pro sukulenty je vhodná místnast vzdušná a světlá, o teplotě 4-6°C. Výjimkou jsou některé druhy teplejší, které vyžadují místnosti temperované. Hlavní je, aby měly heodně světla, zejména lisnaté sukulenty. V chladné místnosti zůstanou sukulenty do jara v úplném klidu, tj. zalévají se velmi spoře. U některých druhů, , jako Sedum, Sempervivum apod., starší listy žloutnou a opadávají, což je však přirozený pochod a nesmí se považovati za znamení, že mají rostliny snad příliš sucho a mají se hedně zalévati. Jemnější druhy a mladé rostliny nesmí ani v zimě příliš vyschnouti a na jaře, aby se patřičně sebraly, dají se společně s kaktusy do pařeniště. Druhy, vyžadující odlišné kultury, zemi, přezimování apod., jsou v dalším textu.

Rozmnožování sukulentů je většinou velmi snadné a daleko lehčí než u kaktusů, mnohé druhy vyhánějí hojně větviček, odnoží, některé crassuly, gasterie a echeverie dokonce i v květenství

Řízky řeží se obvyklým způsobem, řez nechá se nějaký čas oschnouti, a to čím tlustší sukulent, tím déle, kdežto tenkovětvé druhy píchají se dříve, ježto jinak se řízek příliš zkřiví, obyčejně již druhý nebo třetí den.

Odnože se opatrně odloupnou a dále jako řízky opatrují; u Agave, Aloí, Haworthií, Kleinií, Gasterií jsou podzemní odnože obyčejně již zakořenělé a pouze se od matky odříznou a zasázejí hned do květináčů, zpravidla při přesazování.

Pachyphyllum, Echeverie aj. crassulacee, jakož tvrdolisté Aloe, Gasterie, Sedum apod. lze rozmnožovati i z listů. Listy však musí býti tvrdé, starší a odloupnuty přímo u kmene, tedy celé. Netřeba je zapichovati do písku, lépe rostou, když se jen položí a teprve, když vyhnaly kořínky, dají se na vlhkou, písčitou zeni a po zesílení pak vsadí.

Semenem dají se mnohé sukulenty, Echeverie, Sempervivum, Crassula a podobní, rozmnožovati snadno. Semeno bývá velmi jemné a nesmí se vůbec zemí zasypávati, také se neseje tak husté jako kaktusy. Semenáčky mají se brzy pikýrovati a jednotlivé pak do květináčů nebo do pařeniště rozsázeti.

Sukulentů je veliké množství, mají více rodů a druhů než kaktusy; zde zmíněny jsou stručně jen hlavní druhy. Kdo však je jednou lépe poznal a dovede je pěstovati – což není nic těžkého a hlavně, kdo má dostatek místa – jistě si je vedle kaktusů stejně oblíbí a vynasnaží se pak sám sebrati co největší kolekce tak krásně ozdobných nebo zajímavých rodů, jako jsou: Haworthie, Gasterie, Euphorbie, Stapelie, Echeverie, Mesembrianthemum apod.


Pavel Pavlíček
E-mail: pavlicek@chrudim.cz  
 
 

(C)

zpět