Červen, to je asi nejhektičtější období kaktusářova
roku. Je to doba, kdy jsou kaktusy už adaptované na letní
stanoviště, kdy bouřlivě rostou, takže spotřebují mnoho
vody, žádají si hnojivo, neboť přírustky si tělo
kaktusu jen z vody nepostaví. Na tomto tématu bylo postavené
také moje nedávné vystoupení v Receptáři na Primě. Po
vysílání pořadu jsem často musel odpovídat na dotazy, týkající
se vlivu měsíčních fází na růst rostlin. Každému,
koho toto téma zajímá, doporučuji příspěvek MUDr. Dostála,
který byl před 3 lety na těchto novinách publikován (www.cact.cz/noviny/2002/01/m_faze.htm)
Věřím, že na toto téma bylo publikováno ještě mnoho
dalšího, proto prosím především zahradníky (co takhle
dr. Pavel Malík?) o vyhledání dalších zdrojů, aventuálně
o zpracování kompilátu - bylo by to pro nás - kaktusáře
pěstitele určitě moc zajímavé.
Červen, to je také měsíc roubování. Co se v červnu
nestihne, to už v červenci nedohoníme. A v srpnu už vůbec
ne, alespoň ne pro prodej ve stejném roce.
Apropó - už dlouho přemýšlím nad výrobou fotoseriálu
o roubování různých roubů na různé podložky a to vše
i různými technikami, ale zdá se, že na to dost času
nikdy nenajdu. I to je námět pro čtenáře - nemá někdo
chuť toto téma uchopit?
Ale nyní už k obrázkům, které jsem v červnu ve sbírce
vyfotil.
 |
Epithelantha micromeris
var. unguispina
Rod Epitelantha je rodem jen s několika
málo druhy, různí autoři jej chápou různě. Někteří
tvrdí, že jde jen o jeden druh s varietami a formami, jiní
rod rozdělují na několik druhů, poslední návrh (pokud vím)
publikoval Anderson a uznává dva druhy - E. bokei a E.
micromeris se dvěma poddruhy - pachyrhiza a polycephala.
Kytička na obrázku je často uváděna jako E. micromeris
var. unguispina, nutno dodat, že Anderson tohle jméno
chápe jen jako synonymum k nominátní varietě. Tuhle výrazně
otrněnou formu lze vidět v okolí Monterrey, na lokalitě
jsou rostliny s černými, i více než centimetr dlouhými
trny. Ze semínek z této oblasti pochází i rostlina na obrázku.
Je naroubována na T. pasacana a vyniká nejen zajímavým
otrněním, ale i něžně narůžovělými trny.
 |
Escobaria minima SB 423
Další miniaturkou je - jak už jméno napovídá
- Escobaria minima. Pochází ze semen od Stevena
Bracka a byla označena polním číslem SB 423 z texaského
okresu Brewster. Často je ve sbírkách označena i jako Escobaria
nelliae - jedná se o synonymní pojmenování.
 |
Mammillaria nivosa
Mammillaria nivosa - po ní byla svého
času nebývalá sháňka. Před lety byla totiž publikována
na titulní straně našeho časopisu KAKTUSY, fotografoval ji
tehdy tuším pan Dr. Schutz. A že je to fešanda, to je vidět
i na tomto obrázku.
 |
Turbinicarpus sphacelatus
Turbinicarpus sphacelatus - je nejčastěji
chápán jen jako nevýznamná odchylka od známého a ceněného
T. lausseri. Rostliny, které pocházejí z nabídky
Mirka Halfara mají světlejší květy a jsou opravdu poněkud
jiné, než ten druhý jmenovaný. No - proč ne?
 |
Turbinicarpus roseiflorus
Další turbiňák - T. roseiflorus je
záhadnou rostlinou, o které snad nikdo neví, kde roste a
jak přesně by měla vypadat. Nejčastěji je představována
v podobě, která odpovídá fotografii. Byla popsána
Backebergem, ale ten často popisoval nové druhy jen od zeleného
stolu.
 |
Echinocereus hempelii
Nebylo by to asi povídání ze sbírky od
Pavlíčků, kdyby chyběl nějaký echinocereus. A takhle krásně
vypadá E. hempelii (BWO 225, Apache Co, Chihuahua). E.
hempelii v mé sbírce jsou spíše vejčitého tvaru, zatímco
ty, co jsem pozoroval v čivavšské poušti, byly nádherně
ploché. Není divu, počet slunečných dnů v Chihuahua se s
počtem stejných dnů u nás rozhodně nedá rovnat.
A poslední dvě rostliny představují ukázky
z chilské kaktusové vegetace. Docela by mne zajímalo,
jestli u nás v Čechách existuje specialista a specializovaná
sbírka na tyto nevšedně krásné a rozhodně ne nejsnadněji
pěstovatelné rostliny. Dříve tu byla (tuším v Děčíně?)
překrásná sbírka pana Fingerhuta, ale ta se už před časem
nenávratně rozpadla...
 |
Pyrrhocactus paucicostatus
Na obrázku je rostlina označená jako Pyrrhocactus
paucicostatus (dříve Neochilenia). Mám však
dojem, že ta echtovní paucicostata je zbarvená krásně do
stříbrošeda a její varieta viridis je sytě zelená. Tak
nevím.
Na posledním obrázku je další zajímavost,
kterou sám Karel Kníže označil jako Pyrrhocactus
subikii - tedy kytku pojmenovanou po známém pěstiteli a
fotografovi - Rudolfu Šubíkovi. Tak téhle rostliny si budu
obzvláště považovat, nejen proto, že je výjimečně hezká,
ale i pro její dobré jméno.
 |
Pyrrhocactus subikii
No a to je vše - v září zase
nashledanou.
|
