Cereus

Obrázkový čtrnáctideník ZAHRADA
(dříve „Zahrada domácí a Školní“)
šéfredaktor Josef Vaněk, zahradní architekt v Chrudimi 

Ročník XXIV/1929, sešit 3, strana 34 


Kaktusy svíčkové, sloupové nebo pochodňáky; tak jsou nepřiléhavě zvány tyto kaktusy, neboť vedle druhů sloupovitých stonků je velké množství druhů vzrůstu keřovitého, poléhavého, plazivého a úponkovitého. Je to bohatý rod, velmi různotvarý, takže botanikové dělili jej do více skupin a nověji byly tyto skupiny povzneseny na samostatné rody. 

Pro sbírky jsou to kaktusy velmi cenné, jednak jsou většinou velmi skrovné a dají se pěstovati bez obtíží, jednak jsou velmi dekorativní. Sloupové druhy ruší monotonii kulovitých a nízkých kaktusů, proto v každé sbírce má některý sloupkový cereus býti zastoupen. Tyto druhy zakvétají až ve vysokém stáří a ve světnice těžko. Za to vděčné jsou druhy keřovité, heliocereusy, nebo úponkovité, aporocactusy. Prvé mají květy veliké a nádherně červené, druhé malé, za to však hojné. 

Selenicereusy kvetou nejlépe v teplém skleníku, ač i ve světnicích častokráte byly od nich získány nádherné květy. Vyžadují však při zakvétání stejnoměrné a vyšší teploty a rostlina, podobně jako všechny zakvétající kaktusy, nesmí býti na svém místě vyrušována, přemístěna, otáčena apod., neboť tím a náhlým poklesnutím teploty, poupata zežloutnou a opadají.

Nejdříve zakvétají druhy: flagelliformis, jemu příbuzné aporocacty a Silvestrii. Naroubované kvetou v druhém roce. Za dva až tři roky kvetou: marmoratus, Martinii, roubovaný coccineus. V třetím roce kvetou heliocereusy. Selenicereusy zakvétají od čtvrtého roku. Květy vynikají z jedno až tří letých areol a mají dlouhou květní trubku. Květy selenicereusů patří mezi největší a nejkrásnější známé květy v celé rostlinné říši vůbec. 

Sloupové druhy milují v létě hodně slunce; výjimkou jsou pouze ony voskově ojíněné rostliny, které nesnesou úpalu. V zimě stačí jim teplo 6-8 stupňů C, kdežto tropické druhy mají míti alespoň 10-12 stupňů C.

Sloupové druhy mají stonek rozbrázděný kolmo probíhajícími žebry a jen málokteré mají jej ještě příčnými žebry v bradavky rozložený. Počet žeber, jejich tvar, stejně jako zbarvení stonků, počet, barva a tvar ostnů jsou velmi rozmanité. 

Co k tomu může říci dnešní čtenář? Zhola nic, dokonce lze potvrdit i sdělení, že ve světnici opravdu kvetou jen velmi zřídka...
 


Pavel Pavlíček
E-mail: pavlicek@chrudim.cz  
 
 

(C)

zpět