Mammillaria decipiens Scheidw. 
subsp. camptotricha (Dams) Hunt

Mammillaria decipiens  subsp. camptotricha

Mammillaria decipiens Scheidw. subsp. camptotricha (Dams) Hunt, Mamm. Postscripts, 6: 7, 1997
Dolichothele camptotricha (Dams) Tiegel, J. DKG., 1: 103, 1935–1936
Mammillaria camptotricha Dams, Gartenwelt, 10: 14, 1905
Neomammillaria camptotricha (Dams) Br. et R., The Cactaceae, 4: 126, 1923
Pseudomammillaria camptotricha (Dams) Buxb., Österr. Bot. Zeitschr., 98: 85, 1951

Jméno druhu decipiens v překladu znamená klamný, zdánlivý. Jméno poddruhu camptotrichus lze přeložit jako rozcuchaný či spletený a vystihuje charakter otrnění.

Popis
Stonek u báze bohatě odnožuje, tvoří velké, ploché polštářovité trsy těl, jednotlivé stonky 40–70 mm velké; bradavky válcovité, na konci zaoblené, asi 20 mm dlouhé, světle zelené, měkké; areoly kruhovité s bělavou krátkou plstí, axily slabě vlnaté s  2–5 žlutavými nevýraznými štětinami. Okrajové trny, 4–6, (2–8), horní až 30 mm dlouhé, dolní asi 15 mm dlouhé, všechny tenké, ohebné, zkroucené, zprvu zelenavě žluté později žluté, středové trny chybějí. Květy asi 13–15 mm velké, zvonkovité, vnější okvětní lístky s výrazným zelenohnědým středovým pruhem a třepenitými okraji, vnitřní okvětní lístky bílé se zelenavým středovým pruhem, nitky tyčinek bílé, bliznové laloky 5 mm dlouhé, smetanově bílé. Plod válcovitý bělavě nazelenalý až růžový. Semena kapkovitého tvaru, asi 1 mm velká se světle hnědou jamkovanou testou.

Variety a formy
Poslední studie člení M. decipiens na tři poddruhy:

subsp. decipiens ze státu San Luis Potosí, Querétaro a Guanajuato, kde je široce rozšířena v nadmořských výškách 1500–2150 m,

subsp. albescens (Tiegel) Hunt, ze státu Querétaro, omezené naleziště v Barranca Cedros u Iturbide, s bílými, přímými, odstávajícícmi trny,

subsp. camptotricha (Dams) Hunt, ze státu Querétaro, z omezeného areálu podél Rio Jalpan, v lesních formacích v nadmořských výškách 1700–2000 m, se žlutohnědými zkroucenými a propletenými trny.

Výskyt a rozšíření
M. decipies subsp. camptotricha pochází ze středního  Mexika, ze státu Querétaro, z údolí Rio Jalpan, u Santa Maria del Mexicano mezi Colon a San Pablo Toliman, mezi Higuerillas a San Pablo a západně od Higuerillas, v horských lesích v nadmořské výšce asi 1700–2000 m.

Naleziště u Higuerillas a San Pablo je tvořeno plochými zvlněnými pahorky, na povrch zde vystupuje žulové podloží. Na pahorcích dominuje křovinatý nízký les se světlinami. Najdeme zde několik druhů rodu Mammillaria. Subsp. camptotricha roste v nánosech hrubého humusu pod keři, v polostínu i na slunci. Nejhezčí jedince s dlouhými barevnými trny však najdeme na extrémních stanovištích, kde jsou vystaveny suchu a slunečnímu záření. W. Reppenhagen uvádí z naleziště u San Pablo tyto klimatické charakteristiky: roční úhrn srážek asi 860 mm, roční průměrnou teplotu 18 ºC.

Poznámky
M. decipies subsp. camptotricha je zařazena do serie Decipientes, která je charakteristická trsovitým polštářovitým vzrůstem, dlouhými štíhlými bradavkami a malými bělavými květy.

Dlouhou dobu se vedly diskuse o možném zařazení tohoto taxonu do podrodu (rodu) Dolichothele. V současnosti převažuje názor, že vhodnější je ustanovit pro tento jediný druh samostatnou serii Decipientes.

M. decipiens je velmi proměnlivá rostlina a v minulosti byly navrženy další, dnes již historické variety: var. longithele (Tiegel), var. depressa hort., var. senilis hort., a var. subinermis hort. Dokazuje to, že v kultuře byly selektovány a šlechtěny rozdílné fenotypy, odlišující se zejména hustotou a zbarveném otrnění.

• Anderson E. F., The cactus family, p. 414, 2001
• Backeberg C, Die Cactaceae, 5: 3531–3532, 1961
• Bravo Hollis H., Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 3: 31-32, 1991
• Lüthy J., M, Taxonomische Untersuchung der Gattung Mammillaria, p. 172–173, 1995
• Pilbeam J., Mammillaria. A collector´s guide, p. 82-83, 1999
• Reppenhagen W., Die gattung Mammillaria. Monographie, 1: 352, 1991

Pěstování
M. decipies subsp. camptotricha je odolný a dobře rostoucí kaktus, vhodný zejména pro začínající pěstitele. Zcela mu vyhovuje standardní substrát, lze použít i humózních substrátů s přídavkem písku, vhodné je dodržet pH na kyselé straně. Prospívá i v polostínu, i při pravidelné zálivce. Stejně tak ale dobře snáší delší sucho. Pro vývin silného a barevného otrnění je ovšem nutné umístění na slunci a omezení zálivky. Množí se nejsnáze vegetativně, oddělením postranních odnoží, které většinou již mají na spodní straně založeny kořeny. Květy vyrůstají od konce jara až do konce léta, často se opakují i v několika sériích. Zimní teploty mohou klesnout i pod 5 °C, předpokladem je předchozí vyschnutí a částečné scvrknutí rostlin.