Astrophytum niveum
(Kayser) W. Haage et Sadovský

Astrophytum niveum

Astrophytum niveum (Kayser) W. Haage et Sadovský, Kakt. und and. Sukk., 8: 137, 1957
Echinocactus capricornis Dietr. var. niveus Kayser, Kakteenkunde, 2: 32, 1933
Astrophytum capricorne (Dietr.) Br. et R., var. niveum (Kayser) Okomura, Shayboten 4: 174, 1933
Astrophytum crassispinum (Möll.) W. Haage et Sadovský, Kakt. und and. Sukk., 8: 137, 1957

Jméno niveus znamená sněžný, zasněžený a vztahuje se k hustému bílemu pokryvu stonku, který je tvořem drobnými, k pokožce přirostlými šupinkami vaty, tzv. vločkováním.

Popis
Stonek jednotlivý, v mládí kulovitý, později krátce válcovitý, až 300 mm vysoký a 180 mm široký rozdělený přímými až mírně sprirálovitě stočenými žebry, asi až 20-30 mm vysokými a s plochými hranami, pokožka tmavozelené, porostlá hustými moučně bílými vločkami (známe i bezvločkové, holé populace). Areoly oválné, asi až 8 mm dlouhé s šedavou až rezavou plstí. Trny v počtu 5-7 nerozlišené na okrajové a středové, dřevité, pevné, pružné, až 70 mm a 2-3 mm silné, dlouhé, široce rozložené, směrem nahoru stočené až zkroucené, hranaté až zploštělé, zprvu černé, později šednoucí, na hrotu ostře špičaté. Květ široce nálevkovitý, až 70 mm široký a dlouhý, okvětní lístky široce kopinaté, až lopatkovité, celokrajné, na koncích často třepenité až cípaté, žluté s červenou bází, květní lůžko a trubka pokryto blanitými, ostře špičatými šupinami hnědočerné barvy, blizna žlutá, nitky tyčinek bělavě žluté s tmavší, často až načervnalou bází. Plod hruškovitý až vejčitý, suchomázdřitý, porostlý blanitými špičatými šupinami černé barvy. Semena přilbovitého tvaru asi 2,5 mm velká s křehkou hnědočernou až černou testou a výrazně vystouplým okrajem hila.

Variety a formy
Astrophytum niveum bylo v minulosti předmětem různých taxonomických návrhů, a tak se setkáme jak s přiřazením k druhu A. capricorne jako variety či poddruhu, tak známe pojetí jako samostatného druhu. Naleziště tohoto taxonu jsou izolovaná, vzdálená desítky kilometrů od nejbližších stanovišť A. capricorne, a snad právě toto je nejkvalifikovanějším důvodem pro odlišení A. niveum na úrovni samostatného druhu.

Na nalezišti byly také nalezeny populace bez bílých vloček, jejich stonky jsou tmavozelené, lesklé, často s bronzovým nádechem. Nebyly však dosud odlišeny (klasifikovány) jako samostatný taxon. Svého času studoval areál rozšíření druhu rakouský znalec, Hainz Swoboda, který říkal: „navštívil jsem také populaci sněhobílé formy A. niveum, na místě poblíž železnice, asi 40 km západně od Cuatro Cienegas. Když jsem stoupal dále, vpravo od kolejí do kopců, zjistil jsem smíšený výskyt stříbřitých a nudálních forem, a po dalším stupání se stříbřité formy přestaly vyskytovat úplně a započal se výskyt jen holé nudální formy s velmi hustými tvrdými, vesměs tmavošedými trny. Jsem přesvědčen o tom, že i když populace těchto dvou forem se v určitým místech mísí, tato krásná, nudální a hustě vytrněná forma si zaslouží své samostatné místo na taxonomickém žebříčku skupiny kolem A. capricorne.“

Výskyt a rozšíření
Původní údaje o výskytu byly značně rozporuplné, údaje o výskytu ve státě Chihuahua jsou zcela zřejmě chybné. Jako areál výskytu dnes známe oblast v severní části státu Coahuila, Mexiko, v okolí města Cuatrocienegas. Směrem na západ odtud se táhnou dlouhé hřebeny hor porostlé suchou (xeromorfní) vegetací. Vesměs se jedná o třetihorní vápencové, zkrasovatělé a zmramorovatělé horniny. Rostliny sídlí v kapsách a ve štěrbinách sklal, objevují se velmi řídce roztroušené, ojediněle, až vzácně, většinou na příkrých svazích. Společně se vykytují zejména Agave lechuguilla, Euphorbia antisyphilitica, Fouquieria splendes, Ariocarpus fissuratus, Coryphantha poselgeriana, C. werdermannii, Echinomastus mariposensis, Ferocactus (Hamatocactus) hamatacanthus, Grusonia bradtiana, Opuntia leptocaulis, Thelocactus bicolor, Lophophora williamsii, Mammillaria aff. meiacantha, M. pottsii, M. lenta, M. candida aj.. V zimních měsících jsou často mírné ranní mrazíky, roční úhrn srážek se pohybuje okolo 300-350 mm.

Pozn. Pavlíček: Asi 17 km východně od Cuatro Cienegas, při silnici směr Monclova, před hradbou kopců, které silnici přetínají, je odbočka doprava na San Juan de Boquillas. Zde, asi 3 km za vesnicí, při úbočí příkrých svahů, rostou zajímavá astrofyta. Semena z těchto rostlin u nás byla v nedávné minulosti nabízena jako A. crassispinum s čistě žlutým květem. Od představ, jak by mělo legendární A. crassispinum, se ale jeho podoba značně odlišuje. Je to rostlina vločkovaná až řídce vločkovaná, s tenkými ohebnými trny a s květy, které jsou sice mnohdy čistě žluté, ale dají se najít i květy s jícnem zabarveným do červena. Podle mého názoru se jedná o rostliny, které mají blíže k podobě A. capricorne subsp. senilis, než k A. niveum (crassispinum).

Poznámky
A. niveum bylo dlouhá léta považováno za záhadnou a málo známou rostlinu, ovšem celkem zbytečně, protože Viereck již v první polovině 20. století poskytl dostatek informací o tom, jak rostliny vypadají a také kde rostou. Velký zmatek způsobili následní autoři, především C. Backeberg, ale i jiní, kteří svoje spekulace jen sotva mohli doložit něčím více, než vlastními představami a několika rostlinkami, které se jim dostaly do rukou.

Od sedmdesátých let 20. století známe výskyt a rozšíření tohoto taxonu velmi dobře. V několika horských pásmech v okolí Cuatrocienegas, jsou dokumentovány početné nálezy. Dnes se jedná o oblast obtížně přístupnou, už proto, že je vyhlášena za Národní park, i proto, že se jedná o oplocené plochy, jejichž majitelé často narušení soukromého pozemku vnímají s určitou nelibostí. Řada výprav však areál - alespoň v okolí komunikací - dostatečně propátrala. nutno ale dodat, že zbývají řady nepřístupných horských hřebenů a údolí, které díky své vzdálenosti od silnic nejsou zdokumentovány vůbec.

A. niveum je charakteristické masívními žebry s výraznými hranami, silným dřevitým otrněním, a výskytem v izolované oblasti hor okolo Cuatrocienegas. Tam existují populace robustních hustě bíle vločkovaných rostlin. Ty se objevují zejména směrem na severovýchod od Cuatrocienegas.

Historická jména, zejména jméno A. crassispinum, A. capricorne cv. crassispinoides aj. je obtížné vysvětlit. Podle našich dnešních náhledů bylo v minulosti importováno velké množství rostlin, u kterých se hledaly sebemenší odchylky od standardu, jen proto, aby je bylo možné obchodně využít. Pěstitelské firmy se proto předháněly v množství nabízených variet a forem, mnoho jmen z toho ovšem bylo zbytečných. Často se citují práce A. Sadovského z Brna, skutečností ovšem je, že bohužel nikdy neměl příležitost vidět rostliny v přírodě na vlastní oči a pozorovat jejich proměnlivost, přizpůsobivost a populační dynamiku. Proto snad je možné označit současné moderní studie v terénu za více podstatné.

Literatura

• Anonymus, Kurzberichte, Kakt. und and. Sukk., 9: 81, 1958
• Backeberg C. Die Cactaceae, 5: 2672-2673, 1961
• Baumann H., Ungleiche Zwillinge von Astrophytum capricorne var. niveum fa. nudum, Kakt. und and. Sukk., 43: 187-191, 1992
• Bernhard U, H. Hoock, Die Astrophyten von Cuatro Cienegas Kakt. und and. Sukk., 37: 142-144, 1986
• Bravo H., et H. Sanchez-Mejorada, Las Cactaceae de México, 2: 98-100, 1991
• Haage W., O. Sadovský, Kakteen-Sterne, p. 51-59, 1957
• Haage W, Sadovský O, Revision in der Gattung Astrophytum Kakt. und and. Sukk., 9: 137-138, 1957
• Schutz B., Astrophytum capricorne, niveum a crassispinum, Kaktusy 71, 7: 79-82, 1971
• Schutz B., Astrophytum senile a aureum, Kaktusy 71, 7: 99-102, 1971
• Sadovský O., Revision in der gattung Astrophytum, 8: 137, 1957
• Sadovský O, B. Schütz, Astrophytum capricorne cv. crassispinoides (Fleischer) Sadovský et Schütz,
• Die Gattung Astrophytum, 1979

Pěstování
Jedná se o citlivější druh s vyššími nároky na plné oslunění, umístění v teple a opatrnou nepravidelnou zálivku, a to jen v teplých měsících vegetace. Volíme jílovito-písčitý, případně drťový substrát bez vyššího obsahu humusu nejlépe o neutrálním pH. Růst je poměrně pomalý, přesto ve vhodných podmínkách jsou květuschopné rostliny dospělé již ve velikosti ca. 5 cm, což může být během 5-6 let. Roubování není vhodné, pomalejší pravokořenná kultura je jistě přirozenější a rostliny vypadají mnohem lépe, zejména vytvářejí silné otrnění. Množení výsevem semen nečiní potíže, jako u ostatních druhů rodu Astrophytum je nutná opatrná zálivka, větrání, a případné ošetření fungicidy. Semena nejlépe klíčí ihned po dozrání, případně následující vegetační období, poměrně záhy ztrácejí životnost a po 3 letech již klíčí sporadicky. Obdobím kvetení je konec jara a celé léto, kdy se květy objevují v několika opakovaných vlnách, většinou synchronně, tj. na několika rostlinách ve stejný čas najednou.