Ariocarpus agavoides se řadí k rostlinám – v domovině – těžce zasaženým civilizačními vlivy. Skládky odpadů a živelná pastva dobytka dokázaly zdevastovat původní lokality, rozmístěné na ploše cca 2 km², poblíž městečka Tula, ve státě Tamaulipas. Naštěstí nedávné objevení nových lokalit ve východní části státu San Luis Potosí dává naději v zachování druhu. Kolem 50 mm široký stonek je rozčleněn na úzké až 40 mm dlouhé bradavky, areoly s vatou, většinou bez trnů, jsou od špice bradavek vzdáleny 5-15 mm. Až 50 mm široké červenofialové květy se vyvíjejí poblíž vegetačního středu, z areol na bázi nejmladších bradavek. Na přírodních lokalitách (Tula ) rostliny vyhledávají stinná stanoviště pod keři, i otevřený terén vystavený slunečnímu svitu, kdy teploty v letních měsících přesahují 50^o C. Druhové pojmenování dává tušit podobnost vzhledu rostlin A. agavoides se vzhledem rostlin rodu Agave.

Ariocarpus agavoides, Tula, Tamaulipas

V roce 1997 platně popsaný – ale z hlediska systematického zařazení problematický taxon – Ariocarpus confusus roste v mexickém státě Nuevo León v oblasti Aramberri, dále na severovýchodní lokalitě směrem na Lampacitos, či nedaleko Marmolejos. Problematice zařazení odpovídá druhové jméno (confusus = zmatený či pomýlený). Přes 20 cm široké rostliny – s typicky šedozelenou barvou stonku a květy dosahujícími šířky a délky až 50 mm – dávají přednost otevřeným prostranstvím bez stínění vyšší vegetace. A. confusus je velmi variabilní co do tvaru a zabarvení bradavek i barvy květů. Skutečnost, že na jednotlivých lokalitách lze nalézt rostliny kvetoucí červeně, růžově až bílé (viz snímek), či dokonce žlutě, vede k zatím nepodložených úvahám o hybridizaci A. retusus a A. trigonus.

Ariocarpus confusus, Aramberri, Nuevo León

Nuevo León, údolí Rayones, asi 200 km severovýchodně od Jaumave, je domovinou endemitu Ariocarpus scapharostrus. V přírodě neskutečně dokonale maskované rostliny naprosto splývají s okolním kamenitým terénem – nad povrch ční beztrné hroty bradavek. Stonek dorůstá šířky až 90 mm, bradavky délky až 50 mm. Od tvaru bradavek – zakončení se podobá přídi lodi – bylo odvozeno druhové jméno kaktusu. Na bázi každé bradavky se na vrchní straně objevuje chomáč šedobílé až žlutobílé vaty. Je-li A. scapharostrus v přírodě perfektně maskován, jsou jeho „trojským koněm” až 40 mm široké červenofialové květy, které rostliny zdaleka prozradí. A. scapharostrus se řadí mezi nejobtížněji pěstované druhy, problémy s pěstováním v kultuře se dají eliminovat – jako u všech ariocarpusů – roubováním. Bohužel ve sbírkách pěstované rostliny se od rostlin na přírodních lokalitách znatelně liší. Ariocarpus scapharostrus patří v přírodě k nejvíce ohroženým kaktusům, snad určitou naději vzbuzují signály o existenci dalších nalezišť mimo hranice údolí Rayones (časopis kaktusy XXXVIII, speciál 2002/2 ).

Ariocarpus scapharostrus, Rayones, Nuevo León

Naše dnešní – poněkud skromná – přehlídka je u konce. U konce je pro tento rok i přehlídka kvetoucích rostlin z mé sbírky. Rostliny mám zazimovány, dnes (18. 11.) jsem z pod zářivek, kde dosychaly květy, vytáhl poslední „ariák”. V několika zimních měsících – kdy z mých rostlin květ nedostanu – bych se rád na stránkách I.N. Chrudimského kaktusáře podíval na kaktusy z malinko jiného pohledu. Ale to bude až za měsíc.

Zatím se mějte se hezky a ať nám zima rychle uběhne.