15. 10. 2004
Vazeni pratele,
dopis jsem zacala psat v Cusku, a tak nema
interpunkci. Nyni vas uz zdravim z Prahy.
Mame mnoho novinek – kde zacit?
Predali jsme detem vase dopisy.
Jako vzdycky byl stastny kazdy, kdo dopis dostal
a ostatni se zvedave divali na fotografie a
trochu smutnili, ze jim dopis neprisel. Ale vedi,
ze ho privezu priste. Privezla jsem vam odpovedi,
nyni jsou u prekladatelek a pani Mikolaskova vam
je brzy rozesle.
Rada bych ucinila nekolik
poznamek k dopisum deti a jejich prekladum. Nase
prekladatelky casto rikaji, ze je pro ne tezke
dopis rozlustit, protoze byva temer
nesrozumitelny. Je tomu take proto, ze
materstinou deti je jazyk kecua, zatimco
spanelstina, kterou pisi, je pro ne cizim
jazykem, ktery si nekteri jeste dobre neosvojili.
V jazyce kecua neni rozdil mezi samohlaskami i
– e, take o – u a tyto hlasky deti zamenuji
casto i ve spanelstine. Kecua je jazyk, ktery ma
odlisny system od nam znamych jazyku. Veta
yachaywasikichu se da rozlozit na slova yachay
– vedet, wasi – dum, yki – tvuj, chu –
oznacuje otazku. Cela veta zapsana jako jedno
slovo dohromady se prelozi jako Je to tvoje
skola? Deti ani ve spanelstine casto neoddeluji
od sebe slova mezerou, neoddeluji ani vety
samotne. Veta deti nezacina velkym pismenem a
nekonci teckou, vubec nepouzivaji interpunkcni
znamenka.
Take obsah byva
”problematicky”. Deti pisi tak, jak mysli –
zacnou jednu myslenku, nedokonci ji, napadne je
neco jineho, tim pokracuji, pak mozna dokonci
puvodni ideu, ale mozna take ne, protoze uz jsou
v predstavach jinde.
Deti velmi casto opakuji
nektera slova nebo cele vety – napriklad pisou
osloveni madrino (kmotro) za kazdym druhym slovem
– dovedu si predstavit, jak pisou dopisy –
kmotru osobne neznaji, ale jsou tak stastne, ze
ji maji, ze se s ni opakovanim jejiho jmena
vlastne mazli. Take casto opakuji – mam te tak
rada... Tady v Peru jsou lide velmi srdecni a
otevreni, maji srdce na dlani. Pro nas je
neobvykle neustale nekomu rikat, ze ho mame radi,
ale tady vam deti stale opakuji, mam te tak rada,
tolik se mi po tobe styska, chybis mi... Nedivte
se ani, kdyz vam dite na celou stranku pise
”jen” mila kmotro, mam te tak rada, doufam,
ze jsi zdrava, mam te rada, moje kmotro, opatruj
se, kmotro... Slova vychazeji z jejich srdce.
Nekdo stale nevi, co psat, jak
psat, a tak radeji kresli nebo nam stale jeste
dopis pro kmotra nedali. Prohledneme, ktere deti
nepisi a napsala bych vam sama, pokud budu vedet,
co deti delaji, protoze ustne mi to vsechno
vypraveji, ve vesnicich, ktere stacim navstivit.
Nemohu osobne navstivit vsechny obce, ve kterych
podporujeme deti, je jich mnoho a jsou od sebe
vzdalene. Z Cuska napr. jedeme do Pucarumi osm
hodin nakladakem a pak je to asi 7 hodin pesky,
do Racachaky to mame jeste dale. Vesnicky jsou
rozmistene paprskovite od Cuska a o deti tam
pecuji nasi spolupracovnici, respektive maji na
miste pomocniky v nekterem z rodicu: v Pucamarce
je jim napr. pan Melchor, ktery nema dite,
podporovane kmotrem, v Haparquille maminka Enoja,
v Qeromarce reditel zakladni skoly...
Navstivili jsme napr. skolu v
Haparquille. Cekalo me necekane privitani. Tato
skola ma svou sesterskou skolu – escuela
hermana v ceskem Bustehrade. Deti si v minulosti
vymenily vykresy – bustehradske poslaly take
loutky a dalsi rucni prace. Skoro vsechny deti v
Haparquille napsaly kamaradum dopis. Jak uz jsme
psali, neni v nasich silach prekladat dopisy mezi
spratelenymi skolami, tyto posilame skolam ve
spanelstine. V Haparquille jsem shledla v
reditelne skoly putovni vystavu ceskych rucnich
praci, ktera uz byla predtim v Queromarce a
Paucartambu. Kazda ze skol si ponechava cast
nasich artesanii - v kazde skole, ktera ma nejaky
vztah s Ceskou republikou si totiz nechavaji
cesky koutek. Uz jsou snedene vsechny pernicky
– ty zmizely hned pri vernisazi v Queromarce,
coz je pochopitelne, ze, byly tak krasne a tak
vonely... Pokud byste meli v budoucnosti moznost
a mohli nam zaslat jeste nejake ceske tradicni
prace, byla bych vam vdecna.
V Haparquille nastoupily
vsechny deti ke slavnostnimu nastupu, deti
zpivaly se peruanskou hymnu a vztycovalay ceskou
vlajku, coz me velice prekvapilo. Pak vybrane
deti z kazde tridy zazpivaly nejakou pisen,
zarecitovaly basen, prvnacci napriklad zpivali o
seminku kukurice, jak klici... Prekvapila me
vystavka praci deti z Haparquille, inspirovana
nasimi tradicnimi vyrobky – deti vyrobily
figurky z kukuricneho susti, ktere znazornuji
indianky s ditetem na zadech, tatu v poncu, take
ruze, kosicky, vyrobily figurky z vajicek – to
predtim ucitele neznali, ptali se me napr., jak
dostavame pryc z vejce jeho obsah. Zvlast vajicka
se hodne rozsirila a jsou opravdu moc pekna.
Rada sesti obci, ktere vlastni
spolecne pozemky v Pucamarce se puvodne rozhodla,
ze daruje nadaci Inka pozemek, kde postavime
ucnovskou skolu. Jak jsem jiz psala, planujeme
dve tridy po deseti detech, ktere by se behem
jednoho roku vyucily v oboru truhlar –
svadlena. Krome toho se budou ucit prakticke
predmety, jako je zdrava strava, planovane
rodicovstvi, hygiena a indianske kultury,
literatura v kecua... Jeden den budou povinne
rucni prace – spradani vlny, tkani na rucnim
tkalcovskem stavu. V soucasne dobe pani Matylda
uci deti delat velmi kvalitni panenky v tradicnim
kroji kraje Chinchero. Co se tyce pozemku, je
vsak nyni nejisty, Pucamarca o skolu velice
stoji, ale ostatni obce, ktere maji na pozemek
urcite pravo (provdane dcery za mladika sousedni
vesnice, deti...) se poptavaly, jak se jim za
darovany pozemek odvdecime, co bychom planovali
pro jejich deti... Priklanime se k tomu, ze
zakoupime pozemek v mistech, kde je majetek
rozdeleny mezi jednotlivce a jeho prevod na NF
Inka a zapis do katastru bude mozny. Jednani jsou
slozita a pokracuji.
Jak se maji nektere nase deti?
Nemohu psat o vsech, zminuje pouze nektere, pro
predstavu, jak deti ziji.
Wilson, nejlepsi zak stredni
skoly v Queromarce, v prosinci skolu konci, je
klidnejsi. V cervnu zemrel jeho otec a on zustal
sam s maminkou a dvema mladsimi sestrami. Jakozto
nejnadanejsi student skoly pomyslel na studia na
vysoke skole zemedelske, chtel by byt zemedelskym
inzenyrem. Po smrti otce se stal hlavou rodiny a
nejsilnejsi pracovni silou na poli a se zviraty.
Na skolu nebylo pomysleni. Diky silne psychicke
podpore ceskych kmotru a moznosti podpory v
budoucnosti rodina udelala rozhodnuti. Matka pry
zvladne hospodarstvi s pomoci holcicek a sousedu
a Wilson je uvolneny pro studia ve meste. Kazdy
vikend bude doma pomahat ze vsech sil. Nyni
dojizdi na vikendovy kurs, pripravujici studenty
na prijimaci zkousky pred vstupem na vysokou
skolu. 28.11. bude delat prijimacky, drzime mu
palce.
Edison se vratil z Arequipy,
kde pres den prodaval veprove vypecky a po
vecerech pry chodil do skoly. Tezce se tam zranil
a musel se vratit na nejaky cas domu do
Pucamarky. Nastesti jsme se tam prave potkali.
Byl v Arequipe, kam ho poslali rodice na praci,
nestastny, take ponizovan (bit). Ted zari
stestim, protoze jsme se i s rodici dohodli, ze
bude pokracovat na skole v Chincheru, bude bydlet
doma a krome prace na poli – se bude venovat
studiu.
V Paucartambu pokracuje nas
projekt s pomoci qeroskym detem. Nas
spolupracovnik Vladimir (ktery mel pred nekolika
dny tezkou nehodu pri padu autobusu, ale nastesti
bez velmi vaznych zraneni) postavil spolecne s
rodici a sousedy dva tradicni domky – zdi jsou
z kamene a strecha ze suche travy. Domek ma
ovalny pudorys, stresni okna, kterymi do
chaloupky pronika slunce (v Peru totiz malokdy
sviti slunce do bocnich oken, jsme blizko rovniku
a slunce stoji vysoko nad hlavami). Sousede z
okoli maji domky moc radi, nazyvaji je inkawasi,
incky domek a pritom se usmivaji. V domcich bydli
sest qeroskych chlapcu. Ve starsim dome po
rodicich naseho spolupracovnika je knihovna, kam
si chodi pujcovat knihy deti cele ctvrti. Qerosti
chlapci maji male hospodarstvi – na zahrade
pestuji brambory, cibuli, mrkev a vojtesku pro
morcata, ktera chovaji. Maji take slepice. V
cervenci byly velke mrazy a Ezejiel, ktery se o
dum staral behem prazdnin, byl smutny, protoze mu
kazdou noc zemrelo alespon jedno kure. Ezejiel je
nejsatrsi ze vsech chlapcu, v dobe meho pobytu v
Paucartambu mel prave 17. narozeniny. Dala jsem
mu dort, byl to pry prvni dort v jeho zivote. K
narozeninam si pral jako darek termosku, po ranu
je pry velka zima a nez prinese vodu z potoka,
rozdela ohen a uvari caj, uz je pry cas bezet do
skoly. S termoskou si budou moci s kluky uvarit
vodu uz vecer a rano budou mit hned u postele
teply caj. Pry tak ani nebudou muset rano varit.
Cely den byl velmi stastny – porad mi opakoval,
jak je rad, ze si vzal sluzbu.
Bylo by mnoho k vypraveni,
dovolim si vas poinformovat o dalsim v souhrnne
zprave na konci roku.
Předběžně plánované akce
Olgy Vilímkové v prosinci v České republice -
upřesnění ještě pošleme:
- 7.-8. 12. zahájení
výstavy o životě v Peru – Hostinné
- 14. 12. večer divadlo
Hudby – Olomouc, vyprávění o
životě v Peru a činnosti NF Inka
Srdečně
vás zdraví Olga Vilímková
|
