Říjen, to je měsíc, zasvěcený květům
ariokarpusů. Těch je ve sbírkách dost a dost,
i když většinou naroubovaných. Pravokořenné
se vyskytují vzácněji, ale oproti situaci
před deseti lety se to nedá rovnat, mnohem
více pěstitelů drží ariáky „na svých”.
Pěstování je rozhodně obtížnější, než u
roubovanců, rostliny vyžadují velmi propustný
substrát, dobře rostou ve směsích
obsahujících přesátou antuku, zeolit a
podobně. Naše prodejna nyní vyvinula
zvláštní směs substrátů s obchodním
názvem „Mexiko”.
Ta obsahuje díl antuky, díl zeolitu, díl
agroperlitu, díl drceného vápence a díl
zahradního substrátu B - Soběslav. Cena bude
okolo 32 Kč za 5 litrové balení, připravuje
se i balení cca 25 kg. Odzkoušel jsem ho
ročním pěstováním semenáčků ariokarpusů,
daří se jim viditelně dobře. A to jsem
zaléval i v největších vedrech v srpnu, kdy
obyčejně v Mexiku nejvíce prší.
|
Ariocarpus fissuratus
var. lloydii, Sierra de la Paila, Mex.
|
Ale nyní k obrázkům,
tentokrát to jsou jen ariáci. Začnu s kytkou,
ke které mám velmi osobní vztah. Je to Ariocarpus
fissuratus var. lloydii, který
jsem vyséval asi před 14 lety. Na jaře r.
1990, kdy u nás ještě vládl bolševik a na
přepážce na ruzyňském letišti mi chtěli
zabavit dolary, které jsem měl nad limit (tehdy
bylo povoleno vyvézt tuším 7 dolarů na
den...) se mi povedlo vycestovat do USA a odtud
spolu se Stevenem Brackem jsme vyrazili na 14
dnů do Mexika. Měli jsme báječné terénní
auto, takže jsme se po příšerných cestách
necestách dostávali do míst, kam jsme se už
potom nikdy nedostali. Do pohoří Sierra de la
Paila jsme se tak dostali mimo jiné i
řečištěm vyschlého toku, a tam jsem našel
rostlinu, kterou asi už nikdo a nikde nenašel.
Byl to obrovitý „lojďák“, více než půl
metru vysoký a aspoň 40 cm široký, temeno se
dělilo na 3 růstové středy. Fotka byla
publikována v Atlasu kaktusů1992. Z temenní
vlny jsem dostal několik semínek, dodnes
vlastním asi 8 rostlin. Ta na obrázku je
první, která vykvetla. Všimněte si, že
bradavky na povrchu postrádají
charakteristické postranní rýhy, které však
nesmí chybět typovým A. fissuratus.
|
Ariocarpus fissuratus
var. lloydii, Parras, Mex.
|
Druhá rostlinka je var. lloydii
z pohoří Parras, poblíže města Parras. Jak
je vidět, ta ještě před nedávnem neměla
ponětí o tom, že by měla vrchní část
bradavky rozdělit vlnatou rýhou s areolou. Ale
jedna bradavka - ta vpravo nahoře, se této
úlohy jako první ujala, a rostlina od
nynějška bude produkovat jen bradavky s rýhou
uprostřed. I když - nejsou výjimkou
llojďáci, kteří mají některé bradavky
holé, jiné jen doprostřed a další bradavky
jsou rozpolcené celé. A to na jedné a téže
rostlině.
|
Ariocarpus fissuratus
var. lloydii, Parras, Mex.
|
Další rostlina je také z
Parrasu, tady je dobře vidět, že všechny
vrchní bradavky jsou rozděleny bohatě
vyvatovanou rýhou.
|
Ariocarpus fissuratus
|
Pro porovnání jsem vyfotil
nominátní varietu A. fissuratus. Na
obrázku je dobře vidět jak prostřední rýha
s areolou, tak i dvě zřetelné postranní rýhy
při okrajích bradavky. A také viditelně
hrubší rozbrázdění povrchu bradavky, které
je u některých lloydii často jen
jemně zvlněné.
|
Ariocarpus agavoides,
40 km jižně od Tuly
|
Nyní mi poprvé vykvetly Ariocarpus
agavoides z nové lokality, asi 40 km
jižně od typové lokality u Tuly. Rostliny z
této populace dostaly od Haldy nové jméno,
které si momentálně nepamatuju a lenost mi
brání jej vyhledat. Faktem ovšem zůstává,
že nevidím žádné rozdíly mezi rostlinami z
tohoto a z předchozího naleziště.
|
Ariocarpus
kotschoubeyanus var. albiflorus, Tula
|
U Tuly rostou také
„kočky“ (Ariocarpus kotschoubeyanus var.
albiflorus). Mezi bělokvětými, které
jsou ovšem zabarveny trošičku do růžova, se
na lokalitě vyskytuje i malé procento sytě
růžově kvetoucích. Mám desítky rostlin
pocházejících z výsevu semen z této
lokality, ale žel - ani jediná mi nekvete
růžově. Nutno dodat, že na této lokalitě je
spousta rostlin, přitom se jedná o místo, kde
se obracejí náklaďáky, jsou tu vyježděné
koleje - a kočkám to ani za mák nevadí. Je to
ovšem místo hodně zatížené sběrem rostlin,
a bylo by asi nejlepší, kdyby Tulští radní
rozhodli o ochraně těch pár árů
jílovitého úhoru a místo oplotili.
|
Ariocarpus
kotschoubeyanus var. macdowellii, El
Pilar, Coah.
|
Další kočka (Ariocarpus
kotschoubeyanus var. macdowellii)
má svůj původ v okolí stolového kopce El
Pilar vedle dálnice v Coahuile. El Pilar a osada
Estancion Marte stojí u vjezdu do pohoří
Sierra de la Paila, a než se do pohoří vjede,
projíždí se asi 15, možná 20 km naplavenou
rovinou. Letos na jaře jsme zaplakali nad
zkázou, která se naším očím otevřela.
Obrovská rovina je vyvláčena a rozorána, na
povrchu i pod povrchem se povalují vyorané
kaktusy, včetně těch nejvzácnějších -
krásných „koček“. Udělali jsme
kvalifikovaný odhad, spočítali jsme, kolik
rostlin se může na aru vyskytovat a došli jsme
k úctyhodnému číslu - orbou je zničeno okolo
milionu A. kotschoubeyanus. Nutno dodat, že za
jedinou tuto rostlinu, nalezenou v autě nebo v
kapse při policejní prohlídce, které jsou v
Mexiku na denním pořádku, hrozí vazební
věznice, soud, pokuty v desetitisících
dolarů, vypovězení ze země, ale i ostuda
jakou umí zařídit jen naši novináři (viz
kauza Nový Zéland). A pokud někdo chce říci,
že je to věc státu kde rostliny rostou, jak se
k nim zachová, pak velmi ostře protestuju!
Flóra planety - pokud tedy někomu patří, pak
je to lidstvo, v žádném případě nějaká
skupina lidí.
|
Ariocarpus
kotschoubeyanus var. elephantidens
|
Jestliže var. macdowellii
vyhledává jílovitá dna obrovských lagun,
které jsou i více dnů v roce pod vodou, pak
var. elephantidens dávají přednost
mírně svažitým a hodně kamenitým terénům.
I ve sbírkách rostou mnohem rychleji, než
gracilní v. macdowellii, a kvetou také
většími květy, snad i o odstín tmavšími.
Za měsíc snad nashledanou
|