Říjen 2004 ve sbírce u Pavlíčků
Říjen, to je měsíc, zasvěcený květům ariokarpusů. Těch je ve sbírkách dost a dost, i když většinou naroubovaných. Pravokořenné se vyskytují vzácněji, ale oproti situaci před deseti lety se to nedá rovnat, mnohem více pěstitelů drží ariáky „na svých”. Pěstování je rozhodně obtížnější, než u roubovanců, rostliny vyžadují velmi propustný substrát, dobře rostou ve směsích obsahujících přesátou antuku, zeolit a podobně.

Naše prodejna nyní vyvinula zvláštní směs substrátů s obchodním názvem „Mexiko”.
Ta obsahuje díl antuky, díl zeolitu, díl agroperlitu, díl drceného vápence a díl zahradního substrátu B - Soběslav. Cena bude okolo 32 Kč za 5 litrové balení, připravuje se i balení cca 25 kg. Odzkoušel jsem ho ročním pěstováním semenáčků ariokarpusů, daří se jim viditelně dobře. A to jsem zaléval i v největších vedrech v srpnu, kdy obyčejně v Mexiku nejvíce prší.

Ariocarpus fissuratus var. lloydii, Sierra de la Paila, Mex.

Ale nyní k obrázkům, tentokrát to jsou jen ariáci. Začnu s kytkou, ke které mám velmi osobní vztah. Je to Ariocarpus fissuratus var. lloydii, který jsem vyséval asi před 14 lety. Na jaře r. 1990, kdy u nás ještě vládl bolševik a na přepážce na ruzyňském letišti mi chtěli zabavit dolary, které jsem měl nad limit (tehdy bylo povoleno vyvézt tuším 7 dolarů na den...) se mi povedlo vycestovat do USA a odtud spolu se Stevenem Brackem jsme vyrazili na 14 dnů do Mexika. Měli jsme báječné terénní auto, takže jsme se po příšerných cestách necestách dostávali do míst, kam jsme se už potom nikdy nedostali. Do pohoří Sierra de la Paila jsme se tak dostali mimo jiné i řečištěm vyschlého toku, a tam jsem našel rostlinu, kterou asi už nikdo a nikde nenašel. Byl to obrovitý „lojďák“, více než půl metru vysoký a aspoň 40 cm široký, temeno se dělilo na 3 růstové středy. Fotka byla publikována v Atlasu kaktusů1992. Z temenní vlny jsem dostal několik semínek, dodnes vlastním asi 8 rostlin. Ta na obrázku je první, která vykvetla. Všimněte si, že bradavky na povrchu postrádají charakteristické postranní rýhy, které však nesmí chybět typovým A. fissuratus.

Ariocarpus fissuratus var. lloydii, Parras, Mex.

Druhá rostlinka je var. lloydii z pohoří Parras, poblíže města Parras. Jak je vidět, ta ještě před nedávnem neměla ponětí o tom, že by měla vrchní část bradavky rozdělit vlnatou rýhou s areolou. Ale jedna bradavka - ta vpravo nahoře, se této úlohy jako první ujala, a rostlina od nynějška bude produkovat jen bradavky s rýhou uprostřed. I když - nejsou výjimkou llojďáci, kteří mají některé bradavky holé, jiné jen doprostřed a další bradavky jsou rozpolcené celé. A to na jedné a téže rostlině.

Ariocarpus fissuratus var. lloydii, Parras, Mex.

Další rostlina je také z Parrasu, tady je dobře vidět, že všechny vrchní bradavky jsou rozděleny bohatě vyvatovanou rýhou.

Ariocarpus fissuratus

Pro porovnání jsem vyfotil nominátní varietu A. fissuratus. Na obrázku je dobře vidět jak prostřední rýha s areolou, tak i dvě zřetelné postranní rýhy při okrajích bradavky. A také viditelně hrubší rozbrázdění povrchu bradavky, které je u některých lloydii často jen jemně zvlněné.

Ariocarpus agavoides, 40 km jižně od Tuly

Nyní mi poprvé vykvetly Ariocarpus agavoides z nové lokality, asi 40 km jižně od typové lokality u Tuly. Rostliny z této populace dostaly od Haldy nové jméno, které si momentálně nepamatuju a lenost mi brání jej vyhledat. Faktem ovšem zůstává, že nevidím žádné rozdíly mezi rostlinami z tohoto a z předchozího naleziště.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus, Tula

U Tuly rostou také „kočky“ (Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus). Mezi bělokvětými, které jsou ovšem zabarveny trošičku do růžova, se na lokalitě vyskytuje i malé procento sytě růžově kvetoucích. Mám desítky rostlin pocházejících z výsevu semen z této lokality, ale žel - ani jediná mi nekvete růžově. Nutno dodat, že na této lokalitě je spousta rostlin, přitom se jedná o místo, kde se obracejí náklaďáky, jsou tu vyježděné koleje - a kočkám to ani za mák nevadí. Je to ovšem místo hodně zatížené sběrem rostlin, a bylo by asi nejlepší, kdyby Tulští radní rozhodli o ochraně těch pár árů jílovitého úhoru a místo oplotili.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. macdowellii, El Pilar, Coah.

Další kočka (Ariocarpus kotschoubeyanus var. macdowellii) má svůj původ v okolí stolového kopce El Pilar vedle dálnice v Coahuile. El Pilar a osada Estancion Marte stojí u vjezdu do pohoří Sierra de la Paila, a než se do pohoří vjede, projíždí se asi 15, možná 20 km naplavenou rovinou. Letos na jaře jsme zaplakali nad zkázou, která se naším očím otevřela. Obrovská rovina je vyvláčena a rozorána, na povrchu i pod povrchem se povalují vyorané kaktusy, včetně těch nejvzácnějších - krásných „koček“. Udělali jsme kvalifikovaný odhad, spočítali jsme, kolik rostlin se může na aru vyskytovat a došli jsme k úctyhodnému číslu - orbou je zničeno okolo milionu A. kotschoubeyanus. Nutno dodat, že za jedinou tuto rostlinu, nalezenou v autě nebo v kapse při policejní prohlídce, které jsou v Mexiku na denním pořádku, hrozí vazební věznice, soud, pokuty v desetitisících dolarů, vypovězení ze země, ale i ostuda jakou umí zařídit jen naši novináři (viz kauza Nový Zéland). A pokud někdo chce říci, že je to věc státu kde rostliny rostou, jak se k nim zachová, pak velmi ostře protestuju! Flóra planety - pokud tedy někomu patří, pak je to lidstvo, v žádném případě nějaká skupina lidí.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. elephantidens

Jestliže var. macdowellii vyhledává jílovitá dna obrovských lagun, které jsou i více dnů v roce pod vodou, pak var. elephantidens dávají přednost mírně svažitým a hodně kamenitým terénům. I ve sbírkách rostou mnohem rychleji, než gracilní v. macdowellii, a kvetou také většími květy, snad i o odstín tmavšími.

 

Za měsíc snad nashledanou


Pavel Pavlíček
e-mail:
pavlicek@chrudim.cz