Astrophytum coahuilense

Astrophytum coahuilense patří k rostlinám, za jejichž objev vděčíme českému cestovateli A. V. Fričovi, který v roce 1923 toto zajímavé astrophytum nalezl. A. coahuilense roste na jihozápadě Coahuily – odtud druhové jméno – až po východ Duranga u Laredo. Přestože je areál výskytu relativně rozsáhlý, jedná se o uniformní druh. Stonek je kulovitý, později až válcovitý, může dorůstat šířky až 300 mm při výšce až 500 mm. Žeber 5, později snad může být žeber i více. Epitermis je pokryta hustými, plstnatými vločkami. Květ je žlutý, jícen květu červený, přičemž v kultuře byly vyselektovány rovněž rostliny s čistě žlutým květem. Astrophytum coahuilense vyžaduje umístění na plném slunci, v přírodě dává přednost jižním a východním svahům. Ve sbírce nepatří k nijak výrazně náročným kaktusům, nutné je volit zalévání podmokem, při zavlhčení pokožky dochází ke vzniku nehezkých hnědých skvrn (ač zalévám výhradně spodem, „mapy” přesto ve spodních částech rostlin mám).

Turbinicarpus jauernigii, Las Palomas, SLP

Severně od Las Palomas v mexickém státě San Luis Potosí leží typová lokalita Turbinicarpus jauernigii. Druh – jehož pěstování v kultuře se neliší od ostatních zástupců rodu – byl pojmenován na počest svého nálezce Johana Jauerniga. T. jauernigii patří mezi mexické miniaturky. Mohutný řepovitý kořen, stonek šířky kolem 60 mm, výška stonku až 30 mm. Pokožka rostlin je tmavě šedozelená. Z areol – v mládí pokrytých bělavou vatou – vyrůstá jeden trn, prohnutý směrem k temeni rostliny ( dle literatury se mohou v areole výjimečně vyskytovat 2 - 3 trny ). Květy vyrůstají z temene, jsou široce nálevkovité, šířky až 20 mm. Okvětní lístky jsou kopinaté, barvy krémově žluté, střední proužek tmavší – žlutohnědý až růžovohnědý. Jako většina zástupců rodu, kvete i T. jauernigii poměrně brzy, tj. již při velikosti kolem 20 mm.

Ariocarpus kotschoubeyanus

Ariocarpus kotschoubeyanus patří k velmi proměnlivým taxonům s obrovským areálem výskytu. Mnohacípou hvězdu připomínající nadzemní část stonku ( větší část stonku je ukryta pod zemí ) dorůstající šířky 20-70 mm je tvořena v průřezu trojhrannými bradavkami. Horní část bradavek je plochá, trojúhelníkovitá, se střední vlnatou brázdou. Fialovočervené květy se objevují poblíž temene rostliny a mohou mít šířku až 35 mm. Typovou lokalitou je okolí města Matehuala ve státě San Luis Potosí. A. koschoubeyanus však roste také ve státech Coahuila, Tamaulipas, Querétaro a Zacatecas. Nedaleko města Tula ve státě Tamaulipas roste bělokvětá forma, označována jako Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus. Velká variabilita druhu vedla – mimo již uvedenou var. albiflorus – ve vyhodnocení několika dalších samostatných variet (v. kotschoubeyanus, v. macdowellii, v. elephantidens). Taxonomická hodnota těchto variet však bývá – důvodu nepatrnosti rozdílů – zpochybňována.

Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus

Ariocarpus trigonus – na rozdíl od ostatních ariokarpusů – vytváří květy na starších areolách. Žlutozelený až šedozelený stonek může dorůstat šířky až 300 mm. Bradavky jsou vzpřímené, špičaté, od stonku odstávající, jejich paždí je vyplněno světle hnědavou vatou. Tříhranný tvar bradavek dal druhu pojmenování - trigonus. Bíložluté až světle žluté květy mohou dosahovat šířky až 40 mm. Podobně jako u předcházejícího druhu, se také A. trigonus vyskytuje na relativně rozsáhlém areálu severovýchodního Mexika – státy Tamaulipas, Nuevo León, San Luis Potosí. Rovněž proměnlivost druhu A. trigonus byla vyjádřena popisem mezních forem s problematickou platností ( v. elongatus, v. minor ). Rostlinu na snímku mám ve sbírce vedenu právě jako v. elongatus.

Ariocarpus trigonus var. elongatus

Ve svém seriálu se snažím – ač postupně vykvétá více rostlin jednoho druhu – neopakovat se. V tuto chvíli však neodolám a na závěr zařadím snímek s již dříve představenou rostlinkou Coryphantha elephantidens. Kvetoucí skupinka těchto rostlin je – podle mého názoru – prostě parádní.

Coryphantha elephantidens

A to je z mého „říjnového” skleníku vše.
Mějte se hezky a někdy zase nashledanou.