Karel Sokol nepatřil mezi významné pěstitele kaktusů a sukulentů, ale patřil mezi velké obdivovatele všech exotických rostlin a mezi nimi především rostlin sukulentních. V posledních letech vynaložil velké úsilí pro to, aby je mohl pozorovat přímo v jejich původní domovině. Tak postupně navštívil (někdy i opakovaně) Kubu, Venezuelu, Jižní Afriku a několik ostrovů ve Středomoří. Bohužel, návštěva ostrova Madagaskar se mu stala osudnou...

Ze svých cest přivezl doslova tisíce krásných fotografií, ale nikdy netoužil po slávě, která by ho „postihla” po té, kdyby některé z nich publikoval v nějakém časopise nebo alespoň na internetu. Stále vidím zakouřenou, ve švech praskající místnost jedné restaurace v Chrudimi v pátek 24. září, v předvečer dalšího ZAMYKÁNÍ SEZÓNY. Seděli jsme v kruhu asi osmi známých a Karel měl hlavní slovo. Těšil se na fotografování na Madagaskaru a občas vysypal z rukávu nějakou anekdotu o policajtech, kterých měl v zásobě nepřeberné množství. Druhý den ráno ve skleníku u Pavlíčků jsem se s Karlem setkal naposled...

Karel byl vůbec zvláštní, z mého pohledu až příliš skromný, poctivý a slušný člověk. Poprvé jsem ho potkal v září roku 1989 na sympoziu k výročí KK Astrophytum Brno. Vím to přesně, protože při této akci teprve došlo k ustavení prvního výboru SPS, v letech 1986 – 1988 byla činnost sekce stručně řečeno provizorní. Na schůzi bylo tenkrát zapsáno 70 zájemců o členství, vyřešila se řada organizačních problémů, ale stále jsme neměli nového kandidáta na funkci pokladníka. O přestávce této schůze Karel přišel za mnou, představil se, a řekl, že by tu funkci pokladníka vzal.

I stalo se. O rok později (v listopadu 1990) jsme vyřídili registraci SPS podle nového „spolčovacího zákona” a od té doby až do osudového dne 3.11. 2004 Karel Sokol tuto funkci vykonával. Za celá ta léta si za práci nevyúčtoval ani korunu, ba naopak, sekci každoročně sponzoroval členským příspěvkem několikrát vyšším, než byl jeho základ. Zavedl systém do evidence členů, vše řešil v klidu, s rozvahou a podle pravidla „třikrát měř, než jednou řízneš”.

Kdyby nebylo jeho úzké a nezištné spolupráce s Jirkou Štemberou, který je od počátku existence SPS technickým i výkonným redaktorem ročenky ADENIUM, asi už by SPS dávno skončila svou činnost jako řada podobných sekcí po roce 1995. Díky jeho šetrnosti a opatrnosti bylo vždy hospodaření sekce takové, že kontroly od finančního úřadu neshledaly žádné závady a co je nejpodstatnější, i když byly roky s nízkým počtem zájemců o udržení členství, vždy nám zbyly peníze na vydání ročenky v příštím roce.

S úmrtím Karla Sokola vyvstal náhle problém, co bude se SPS dál. Situaci řešíme, členy operativně informujeme na internetových stránkách sekce a jeho odkazu věnujeme první číslo ročenky Adenium 2005.

Znovu chci zdůraznit, že odešel mimořádně slušný, poctivý a obětavý člověk, který miloval přírodu a opravdové přátelství mezi lidmi.

Čest jeho památce!