Od těch, kteří přijíždějí z Mexika se dozvídáme o rozsáhlých vápencových pláních a horách na kterých se kaktusům úspěšně daří. Svá tvrzení snadno doloží snímky z tamního prostředí, což mnohé z nás inspiruje k tomu, že jezdíme do vápencových lomů odkud pak do svých skleníků odvážíme vápenec dobře promísený kysličníkem křemičitým, tedy pískem nejlépe střední zrnitosti.

Tento minerální zázrak pak přidáváme rostlinám z rodu Astrophytum, jakož i některým jedincům z rodů Turbinicarpus, Echinomastus, Ancistrocactus, Gymnocactus, Thelocactus a dalším. Ti méně rozvážní pak vápenec přidávají všemu, co na území Mexika roste s tím, že vápencem nelze nic zkazit. Jsou mezi námi dokonce tací, a přiznávám se, že i já jsem k nim patřil, kteří shánějí vápenec, který na naší planetě neleží miliony let, ale vzniká v současné době a je (jak pověry říkají) pro rostliny lépe stravitelný. Tím myslím skořápky měkkýšů, ale především pak vajíček slepic.

Nevím, jestli je tento vápenec pro rostliny stravitelnější, ale co vím je, že živočišné zbytky na skořápkách po prvních zálivkách vytváří ve skleníku nesnesitelný zápach…

Chcete-li dočíst článek až do konce, a věřte, že je velmi zajímavý, stačí si kliknout na výtečný plzeňský web
http://kkp.webpark.cz/