Obrázkový čtrnáctideník ZAHRADA (dříve „Zahrada domácí a Školní) šéfredaktor Josef Vaněk, zahradní architekt v Chrudimi

Ročník XXIII/1929, sešit 17, strana 260

Jiným druhem je kaktusář = pirát, který využívá konjunktury a kaktusy čachruje. Rozumí věci dobře, jsou mu běžná jména druhů známa, ale k opravdovému sběratelství chybí mu láska. O to více mívá obchodního ducha. Je to táž species, hojná mezi filatelisty a jiným sběratelstvím. Od něho liší se diametrálně kaktusář = sportovec, který sbírá kaktusy čistě pro vlastní potěšení, nelituje času, námahy a prostředků, aby časem domohl se poctivé sbírky, kterou opatruje s citem a porozuměním jako bytosti živé. Pravý kaktusář oceňuje svoje rostliny podle krásy a nikoliv podle toho, co stály nebo jsou-li botanicky vzácné, nezávidí jinému jeho sbírku a nevynáší se vlastní. Každý byl jednou začátečníkem a zpravidla nejlepší a nejkrásnější sbírky vznikly z nejskrovnějších počátků.

Jiná kategorie lidí pěstuje kaktusářství jako přísnou vědu. Takový kaktusář byl by nanejvýše nešťasten, kdyby neměl každý druh zaškatulkován podle nejmodernějšího botanického systému. Každá odlišnost v nejnepatrnějších podrobnostech habitu rostliny vede mezi vědeckými kaktusáři k urputným sporům o pravost druhu. Samozřejmě, že každý z nich má vlastní theorii v pěstování;+ ten své kaktusy v zimě zalévá, onen je suší; jeden je chová v teple, druhý ve studeně; každý má “svou” specielní zem, svůj způsob zalévání a rosení, pracuje pro pěstování semenáčků a při hubení škůdců s celou chemickou laboratoří a o neomylnosti své theorie je skálopevně přesvědčen. Jsou tu sice mnohé, až komické výstřelky (aparát k roubování kaktusů), nicméně však musí se uznati, že právě tito vědečtí kaktusáři svojí experimentální vášní mnohokráte již přispěli k důležitým objevům, na které zahradník z povolání při svém mnohostranném zaměstnání by nestačil. Ježto mohu předpokládati, že z těchto stran mé knize bude vytknuta vědecká nedostatečnost, tím spíše u nás, kde škodolibost a zlomyslnost je domovem a kde úcta bývá jedině to, co je cizí, a špatné vše, co je domácí, musím předeslati preventivní poznámku: Jelikož sám nejsem botanikem, nýbrž pouhým zahradníkem, netvářím se nikterak vědecky při psaní této knihy, která je z botanické stránky založena na pramenech cizích a mně dostupných. Nemám v úmyslu a nemohu také psáti učeného díla pro desítku povznesených vědeckých kaktusářů, nýbrž chci a mohu jen gross kaktusářům, amatérům=laikům, podati stručný nástín o tom, co kaktusy jsou, které druhy a jak je pěstovati. Po té stránce, soudím, že knížka úplně postačí a prospěje věci.

Kaktusáři = kolekcionáři stává se sběratelství vášní jako každé pravé sběratelství; v tom však právě tkví vlastní půvab a nic není radostnějšího než pozorování, jak s počátku skromňoučká sbírka vzrůstá, jak pod pečlivou kulturou krásně se původně malé rostlinky vyvíjejí, na kráse přibírají, mohutní a nádherným habitem a květy odvděčují. Radujeme se ze získání nějakého pěkného nebo vzácného druhu, ale tento pocit uspokojení záhy je vystřídán jiným, mocnějším, touhou po ještě jiném druhu. A právě tyto dva střídavé vzpružující pocity, zejména však ona touha – nikdy neukojitelná – vlastní povaze každého člověka, je největším kouzlem kaktusářství.

Záliba v kaktusech je vděčnou ctností. Především je to pole velmi rozsáhlé. Do dneška je známo na dva tisíce původních druhů; kromě toho je však množství odrůd a forem, např. od phyllocactusů, z nichž známe asi třicet druhů původních, pak mnoho set hibridních odrůd. Kromě toho se zvýšeným zájmem kaktusů pátrá se neustále po nových a také neustále jsou objevovány a do kultur zaváděny nové a nové druhy, ježto mnohé a rozsáhlé končiny jižní Ameriky nejsou dosud pro nepřístupnost dokonale probádány. A právě jihoamerické druhy jsou pro sbírky cennější nežli severoamerické, které namnoze v kultuře jsou málo trvanlivé (severoamerické echinocactusy).

Kaktusy právem si zaslouží velkého zájmu, jakému se ode dávna těší u milovníků rostlinstva. Není mezi rostlinstvem světa jiné skupiny, ani orchidee nevyjímaje, která by měla bohatší rozmanitost a větší zvláštnost tvarů než kaktusy. Květy těchto rostlin mají pak lesk a pel barev, jaké se u jiné skupiny rostlinstva nevyskytují. Není proto nikterak přehnáno, prohlásíme-li kaktusy za nejzajímavější a nejkrásnější rostliny cizích světů. Kdežto však orchidee nebo kterékoliv jiné rostliny, pěstované pro ozdobu, jsou vesměs povahy něžnější, takže se ve světnici milovníka květin po delší dobu v dokonalé svěžesti nedají udržeti, jsou naopak kaktusy z nejtužších rostlin pokojových, dosahujíce zde vysokého věku, neboť suché ovzduší světnic jde jim tak k duhu, že bývají tu často daleko lepší, nežli v zahradníkově skleníku.

Jinou výhodou kaktusů je, že na poměrně malém místě lze seskupiti slušný počet druhů. Zálibě kaktusářské slouží specielní pěstitelé a obchodníci kaktusovými rostlinami a semeny, botaničtí cestovatelé, spolky kaktusářů a kaktusářské časopisy a knihy.