Jsme na Kubě s CKM (Cestovní kancelář mládeže - poz. aut.), odvezli nás do mládežnického střediska cca 20 km od Havany, je tam moře, ale jinak nic. Protože známe podrobný plán zájezdu, který se opravdu v té době dodržoval, chceme jet napřed. Ale oddělit se od zájezdu nepřicházelo v úvahu, hluboká totalita, přesto se nám podaří přesvědčit oba vedoucí zájezdu, tj. organizačního i politického a od zájezdu se oddělujeme. Dokonce nám povezou i kufry. V pondělí vyrážíme nalehko do městečka Soroa, zhruba 80 km od Havany, ale přesně na druhou stranu než je naše ubytování. V městečku Soroa je světoznámé orchidearium a velmi pěkný turistický komplex. V jeho okolí rostou divoké orchideje, tillandsie a běhá tam spousta vzácných ještěrek. Přidává se k nám Petr, byl nám přidělen na spaní, pokoje jsou dvoulůžkové a my jsme byli jen tři. Když zjistil, že se chceme trhnout, chtěl taky, vzali jsme ho, zlevnilo to dopravu. Doprava na Kubě prostě není a vzít si taxi přijde ve čtyřech levněji.

Máme ještě jeden úkol. Pašujeme na Kubu orchideje. Vietnamské. Dohodli to kluci z pražské botanické rok předtím. Bereme si taxi a odjíždíme do botanické zahrady v Havaně. Přijíždíme k vrátnici, vystupujeme, platíme a propouštíme taxikáře. Chyba, hrozná chyba. Začínáme hledat profesora Ovidia, začínáme hledat kohokoliv, po hodině objevujeme schovaného vrátného. Profesor Ovidio není a bude ve středu. Nemůžeme čekat do středy, zastavíme se ve čtvrtek až pojedeme zpět. Ne, profesor Ovidio je jen ve středu. Ó, požehnaný jednodenní pracovní týden. Ponecháváme orchideje u vrátného, profesor je zřejmě nikdy nedostal, a zjišťujeme krutou pravdu, od botanické není možné zavolat taxi, musíme do Havany na taxíkový terminál, zbývá pravidelná hromadná doprava.

Po půlhodině přijíždí místní linka, kloubový Ikarus. Nastupujeme a platíme jedno peso. Dan vyráží zeptat se řidiče, jak se dostaneme na terminál. Zapomněl jsem poznamenat, botanická zahrada je 20 km od centra Havany. Dan se vrací a začíná vysvětlovat. S guagua (kubánsky autobus poz. aut.), ve kterém sedíme, pojedeme 11 stanic, tam přesedneme na guagua číslo 117 a pojedeme 8 stanic, přesedneme na guagua číslo 238 a na 5. stanici vystoupíme přímo u terminálu taxi. Na Kubě je zvykem dávat drobné dárky, cigarety, Kubánci měli příděl čtyři krabičky na měsíc, zapalovače, bonbóny, propisovačky apod. Otvírám proto svůj batoh a vyndávám jedny cigarety, Bon Pari, propisovačku a odnáším je řidiči. Jeho rozšířené oči mluví za vše. Ruka zapíná levý blinkr, cestující si rozdělují cigarety (na Kubě se smí kouřit úplně všude, tam kde je to zakázané, se kouří taky poz.aut.), guagua uhýbá ze své pravidelné trasy, cestující si zapalují cigarety a volají z otevřených okének: “Nestavíme, vezeme turisty na taxíkový terminál”. Nikomu z nich nevadí, že guagua se odklonila o 18 km od pravidelné trasy, nikdo nevystupuje, vždyť až turisti vystoupí, oni se na trasu vrátí a s hodinovým zpožděním budou tam, kde chtěli být.

Tehdy jsem pochopil, že se budu do této země vracet.