Astrophytum niveum var. nudum n. n.

Takovou prázdninovou kytičkou je rozhodně Astrophytum. Astrofyta totiž kvetou celé léto, ve vlnách, jejich masivní kvetení většinou zvěstuje brzký déšť. Na obrázku je velmi vzácné A. niveum var. nudum n. n., které se nachází na nevelkém území, asi 40 km na západ od Cuatro Cienegas v mex. státu Coahuila. Podle tvrzení znalce mexické kaktusové flóry - neboštíka Hainze Swobody, se v tomto místě mísí výskyt zelených niveí se stříbrnými (což mohu potvrdit z vlastního pozorování). Pokud však hledač nelituje času a vydá se do kopců severně od tohoto místa na asi pětikilometrovou procházku, pak čím výše stoupá, tím hustější je populace zelených a tím obtížnější je nález stříbrného nivea. Navíc - zelená nivea v kopcích jsou mnohem hustěji obalená tvrdými tmavými trny, než tomu je u stříbrných kytek. Jméno nudum je jen katalogové, to jest - nebylo platně publikováno a nebyl uložen holotyp. Jsem přesvědčen, že tato forma A. niveum si své jméno zaslouží a očekávám, že v brzké době někdo pilnější publikaci zveřejní.

Coryphantha spec. PP 652, Ajalpan, Pue.

Poprvé mi vykvetla Coryphantha spec. PP 652, z Ajalpan v Puebla. Tam by se měla vyskytovat Coryphantha ottonis, ale mám pocit, že ta moje se jí moc nepodobá. Možná, že někdo z čtenářů mi dobré jméno poradí? Ta kytička je tak krásná, že by si nějaké hezké jméno určitě zasloužila.

Coryphantha dificilis SB90, Hipolito, Coah.

Další koryfantou je C. difficilis SB 90, Hipolito. I když jméno difficilis lze přeložit jako „obtížný“, kultura této koryfanty je velmi nenáročná, rostlina dobře roste a ochotně kvete. V přírodě je její pokožka krásně jakoby šedomodře ojíněná.

Digitostigma caput-medusae

Digitostigma caput-medusae sice není z mé sbírky, ale je dobré se o ní zmínit. To proto, že v Evropě se už první rostliny nacházejí a podle nepotvrzených zpráv se nacházejí i na území Čech. Je dobré se o ní zmínit i proto, že jméno bylo kombinováno a nový statut navrhuje používání rodového jména Astrophytum. Podle květů je to logické, květy jsou totiž k nerozeznání od květů rodu Astrophytum, ovšem to ostatní - kořen, stonek, tvar uspořádání a pod - spíše připomíná Leuchtenbergia, ta má navíc také květ hodně podobný ke květům astrofyt.

Echinocereus bristolii var. pseudopectinatus SB 247

Echinocereus bristolii var. pseudopectinatus SB 247, Cochise Co, Arizona. Kvete později než ostatní, které obvykle během května odkvétají. Tahle kytka však už kvete letos podruhé. Snese velké zimy, je možné ji pěstovat v temperovaném skleníku, kde teplota pod -5 °C klesá jen výjimečně. Rozhodně však přechodně vydrží i teploty pod -10 °C!

Echinocereus sciurus var. floresii

Pravým opakem je Echinocereus sciurus var. floresii. Ten roste blízko pobřeží Kalifornského zálivu, jen pár desítek kilometrů do tropického pásma, na pevnině, kdežto jeho „bratřík“ E. sciurus roste přes vodu, na jižním cípu Baja California. Takže v zimě vyžaduje teplo, i když u mne má jen okolo 10°C nad nulou, a nezdá se, že by mu to nějak zvlášť vadilo.

Gymnocactus viereckii HK 730

Takovou vděčnou trvalkou je Gymnocactus viereckii - tohle je jeho forma, Hansem Kuenzlerem označovaná jako f. HK 730. Kvete ve vlnách, od jara do podzimu. Můžete mu říkat také Turbinicarpus, pokud chcete. Všechny gymnokaktusy byly platně přeřazeny do rodu Turbinicarpus, ale nezdá se, že by se to vžilo. Ve sbírkách původní řazení převažuje. Všechny taxonomické úpravy jsou ovšem jen pouhými návrhy, neexistuje pravidlo, které by stanovilo, že je nutné návrhy respektovat.

Mammillaria theresae

Také Mammillaria theresae nás mnohokrát do roka oblaží svým kvetením. Snadno se sprašuje a ve svém tělíčku, pod jakousi „pokličkou“ pod zbytkem květu vytváří nepočetná černá, poměrně veliká semena. A ta semínka neklíčí a neklíčí. Přitom je nutné dodat, že jsou živá, zdravá a jistojistě i klíčivá. Jenom to prostě „něco“ chce, aby vyklíčila. Možná čekat, rok, dva, pět, deset? A ona ta „terezka“ není sama, která nám chystá takové problémy. Jsou i další „neklíče“. Třeba nám někdo napíše, jak dokázal podobná semínka rozhýbat?

Mammillaria pondii var. setispina

Klasická „podzimní“ kytička je Cochemiea nebo chcete-li Mammillaria pondii v. setispina. Raději bych tomuto okruhu snadno rozeznatelných kytek ponechal to původní rodové jméno Cochemiea, však se na tu rostlinu podívejte, no jaká je tohle mamilárka?

Prázdninoví návštěvíci

Protože jsou prázdniny, lidé se přesunují v republice sem i tam, tak není dne, aby nepřišla jedna či více návštěv. Někdy přijdou také návštěvníci, kteří stojí za to, aby člověk poodběhl pro foťák. A tenhle párek je opravdu prázdninově oblečen. Nejedná se o exotické cizince, ale o lidičky, kteří odjíždějí z letního tábora - no a tam se prostě podobný úbor nosil.

Zastavil se u nás také známý anglický kaktusář žijící v Bolívii - znalec rodu Sulcorebucia i okolních rodů - pan Brian Bates, který týden cestoval po Česku a v Brně předvedl pěknou přednášku.

Další radostná a nám velmi milá návštěva - kaktusář a malíř a výtečný vypravěč - Libor Vojkůvka (vpravo). Ten si vybral přenádherné exempláře starých astrofyt, poseděli jsme a povyprávěli, a ze srdce jsme se zasmáli.

Zátiší s diskokaktusem

A při jednom z prázdninových posezení s přáteli jsem ucítil silnou vůni, linoucí se ze skleníku. Tak jsem si pro ten diskokaktus došel, postavil jsem ho na stůl, vzal foťák a utvořil jsem malé zátiší. Tak to má být, krásný letní večer, skvostná kytka, skvostné pití, kousek kuřátka nad plamínkem v krbu - škoda že ty teplé večery nejsou v tom našem klimatu častější. Diskokaktusy jsou kytky pro ty, kteří nelitují nákladů na vytopení skleníku. V zimě totiž potřebují teploty okolo 20 °C a zimování na světle. Stěhováním do chladného sklepa jim mnoho radosti nenaděláme.

A na závěr postesknutí. Už třetí rok Vás provázím měsíc co měsíc svojí sbírkou - a jsem pomalu v koncích. Některé kytičky se už dokonce opakovaly. Velmi bych ocenil, kdyby si někdo ze čtenářů vzal alespoň na rok tuhle rubriku na starosti a tu štafetu (nebo převozníkovo veslo?) převzal. Ozve se někdo?

Za měsíc nashle