Stejně jako já, tak se i všichni cestovatelé na svých cestách setkávají s kapsáři a zloději. Všichni přemýšlíme jak se jim účinně bránit, jak se proti nim zabezpečit. Krádeže věcí, peněz, šeků, kreditních karet či dokladů, dokáží velice znepříjemnit další cestování. Tato malá reportáž nemá za cíl upozornit na všechny možné způsoby a praktiky kapsářů a zlodějíčků a dát stoprocentní návod jak se proti nim ochránit. Je to jen ukázka toho, co všechno může cestovatele na jeho cestách potkat. Cílem této reportáže je nastartovat diskusi, nebo chcete-li burzu názorů a zkušeností vás čtenářů, cestovatelů. Byl bych rád, kdyby jste nám poslali vaše zkušenosti se zloději na cestách a případně vaši metodu jak se proti krádežím nejlépe zabezpečit. Prosím pište na náš e-mail: redakce@cestopisy.cz, nebo vložte Váš příspěvek podle jeho důležitosti do rubriky cestopisy on line, reportáže, případně přímo do této rubriky (rady, nápady a varování). Vaše zkušenost může někomu dalšímu ušetřit nejen peníze, ale i spoustu starostí a nepříjemností.
 
JAK SE KDE KRADE
 
Je obvyklé, že nejnebezpečnější z hlediska rizika okradení jsou hlavní města. Je to z toho důvodu, že je zde největší koncentrace lidí a zpravidla zde žijí nejbohatší i nejchudší lidé v zemi. Možnosti obživy lidí bez vzdělání jsou velmi omezené, ne-li vůbec žádné. To potom vede chudinu ke kradení. Turisté jsou vítanou kořistí. V hlavních městech se také rekrutuje nejvíce profesionálních zlodějů a co je horší, často se sdružují v nebezpečné, dobře organizované party a gangy. Pokusím se zde popsat některé praktiky ze zemí "třetího světa". Tam to také mají turisté nejtěžší, protože obvykle mívají narozdíl od domorodců "stejnokroj bílé kůže".
 
Asi nejznámější a nejproslulejší je Bolívijská Bogota. Ulice jsou tam nebezpečnější než kdekoli jinde. Kradou zde jak organizované party, tak i jednotlivci. Oblíbeným způsobem násilného okrádání je tam zavlečení oběti do domu. Děje se to tak, že oběť jdoucí po ulici blízko u stěny domu, je náhle vtažena do otevřených dveří domu, které se za ní vzápětí zavřou. Co se děje dál si umí každý představit.
 
Další specialitou Bogoty jsou cyklozloději. Projíždějí podél chodníků a vytrhávají obětem za jízdy špatně chráněná zavazadla. Tašky přes rameno jsou ideálním cílem, protože uchycení nosného popruhu zpravidla nevydrží sílu, kterou je projíždějícím cyklistou zatíženo a utrhne se. Úspěšný cyklista - zloděj pak rychle odjíždí pryč a okradený turista nemá nejmenší šanci ho zadržet. V Bolívijských dálkových autobusech se zase krade tak, že se prořezávají tašky, které si nechá turista pod sedadlem a z nich se v klidu vyberou věci. Stává se tak obvykle krátce po nastoupení a zloděj někdy s autobusem ani necestuje. Není však vyloučeno, že se to nemůže stát i během delší cesty.
 
Nevím co je na tom pravdy, ale doslechl jsem se, že ve Venezuele začali okrádat turisty falešní letištní taxikáři ihned po jejich příletu. Většina letů z Evropy totiž přistává v Caracasu v nočních hodinách. Falešní taxikáři to prý dělají tak, že se domluví s bandou zlodějů, kteří cestou auto přepadnou a turisty okradou. Taxikář pak dostane svůj podíl za tip, který zlodějům dal. Podobně se to prý děje v Mexiku, ale tam jde o linkové autobusy, které jsou s použitím stejného mechanismu přepadány daleko mimo hlavní město na opuštěných silničkách. Oběma těmto způsobům se ale dá vcelku lehce bránit použitím služeb renomovaných cestovních kanceláří, nebo hotelového taxíku. Ovšem na hotely si také dávejte pozor. I zde se Vám může stát, že budete okradeni “na zakázku”. Mému příteli tak vykradli v Kostarice najaté auto. Měl tam fotografické vybavení za obrovské peníze. Je přesvědčen o tom, že zloději šli na jisto a že tedy museli dostat tip z hotelu kde bydlel.
 
Krádeže v přeplněných městských autobusech snad ani varovat nemusím. Tady často nemusí pomoci ani osvědčené nošení malého batohu na prsou, místo na břiše. V mongolském Ulánbátaru zase kapesní zloději v obchodních domech kradou pomocí žiletek, kterými oběti proříznou kapsu. Bohužel, ti málo zkušení zlodějové někdy “zajedou” až do masa (stalo se jednomu mému známému).
 
Etiopská Addis Abeba je zase proslulá loupeživými gangy působícími zejména na Merkatu - největší africké otevřené tržnici, ale dnes se rozšířily i do centra města. Policie je proti nim zcela bezmocná. Kradou za bílého dne na nejrušnějších ulicích před zraky desítek svědků. Jejich praktika je velice jednoduchá a rychlá. Okrádají jen oběti, u kterých "jdou na jisto", to znamená ty, které si vyhlédly. Pozorují turisty při placení a sledují odkud vytahují peníze. To zpravidla bývá jediné místo, na které zaútočí. Nechají oběť odejít a pak sehrají scénku pouliční rvačky. Těsně před objetí je na zem povalen jeden z "herců", tak aby do něj oběť vrazila a nebo se jen tak tak zastavila před ním. Po té je oběť znehybněna tím, že člověk ležící na zemi jí obejme nohy a další zloděj mezitím zezadu "vyčistí" příslušnou kapsu, nebo několik kapes. Celá akce trvá jen pár vteřin a okradený dokonce může na chvíli mít i klamný pocit, že se ubránil. Celou dobu se přeci soustředil na oba!! útočníky bojující u jeho nohou. Třetího komplice, který jej okradl ze zadu, si zpravidla ni nevšimne. Jakmile je totiž "zadák" se svojí prací hotov, prchne pryč a oběť ho někdy ani nezahlédne. To je signálem pro oba "herce", kteří takřka ve stejném okamžiku prchnou jiným směrem. Pozornost okradeného je obvykle po celou dobu během krádeže i po ní soustředěna pouze na "herce" a o skutečném zloději nic neví. Mně takto okradli dvakrát a ještě jsem nevymyslel způsob, jak se tomuto způsobu bránit, přesto, že ho již znám a měl bych na něj být připraven.
 
Na Merkátu se krade "tradičními" způsoby. K nejoblíbenějším patří uřezávání závěrů kapes, vytvoření tlačenice, či vrážení do lidí a následné dlouhé omlouvání se spojené s poplácáváním a oprašováním, během kterého se oběti vesele vyprazdňují kapsy i několika zloději najednou. Na Merkátu tedy ještě působí "hodní amatéři", profíkům patří střed města. Navíc profíci jsou téměř vždy slušně a čistě oblečení, takže je není možné rozeznat od normálních občanů města.
 
Pojedem-li dále Afrikou, dostaneme se do Nairobi, hlavního města jedné z nejnavštěvovanějších zemí Afriky. Nairobi se v posledních několika letech velice zhoršilo a vysloužilo si tak po Johanesburgu pověst druhého nejhoršího města Afriky. Přes den je to ještě dobré, občas můžete narazit na jednotlivé, samostatné kapsáře, kteří nejsou příliš nebezpeční, vypravit se však do nočního Nairobi vyžaduje notnou dávku odvahy. Procházka po Du bois road nedaleko od Latema Road, směrem k bus nádraží odkud odjíždějí autobusy do Tanzánie, ta nemůže skončit jinak než přepadením. Nacházíte se sice prakticky přímo v centru města, vzdušnou čarou ne více jak dvě stě až tři sta metrů od hotelu Hilton, ale přesto jste v jiném světě. V noci patří Nairobi žebrákům a lupičům. Všude na ulicích hoří ohně u kterých se bezdomovci v noci ohřívají. Pouliční osvětlení funguje jen někde. Běda tomu, kdo se rozhodne zajít do tmy. Celá ulice se v jediném okamžiku zvedne a obklopí oběť v kruhu. Pak je již otázkou vteřin, kdo první si troufne něco utrhnout. Jedinou spásou je útěk někam na světlo, nejlépe zvolit útočiště někde v otevřených dveřích jakékoli restaurace, bufetu či levného hotelu, kde je ostraha s gumovým pendrekem, nebo dřevěnou tyčí. To stačí, ale zůstat na ulici nelze. Ostraha je černošská, ale bude na Vaší straně, pouliční “lůza” se jí bojí. Každopádně nezkoušejte se sami bránit, mohli by jste dopadnout velmi špatně. Zdraví, ani život nemají v Africe stejnou hodnotu jako v Evropě. Nezapomeňte na to. Peníze i doklady se dají nahradit...
 
Poslední informace z Nairobi radí, nepřespávat na levných hotýlcích mimo centrum města, údajně tam naše turisty přepadli v noci na pokoji dva muži s puškami. Dokonce mi telefonoval jeden člověk, že ho v relativně dost dobrém hotelu přímo v centru Nairobi omámili, aby ho mohli okrást. Takže druhý Johanesburg... (aktualizováno 12.2.2004)
 
Jen o kousek dál leží další z nejnavštěvovanějších míst Afriky, městečko Arusha, které je výchozím bodem pro turisty směřující na safari do Serengeti a do kráteru Ngoro-Ngoro. Zpravidla se zde zastaví i ti, kteří směřují na nejvyšší horu Afriky, Kilimanjaro. V Arushi je specialitou okrádání turistů, kteří přijedou autobusem, obvykle z Nairobi, nebo z Dar es Saalamu. Jakmile autobus zastaví a turisté se chystají vystupovat, je obvyklé, že místní zloději kradou prakticky bez rizika z venku a to tak, že prostrčí ruku otevřeným okýnkem a nic netušícímu turistovi chystajícímu se vystoupit vyberou kapsy, po čemž v klidu zmizí. Možnost pronásledování zloděje je také zde nulová, protože i když okradení zjistíte včas, nemáte nejmenší šanci dostat se ven z autobusu a tak se můžete jen beznadějně dívat za volným krokem odcházejícím zlodějem.
 
Co se týká jihoafrického Johanesburku, tak ten je asi naprosto nejhorší. Gangy ozbrojené střelnými zbraněmi kradou celá auta. Dbejte tedy doporučení místních hoteliérů a přátel. Nevydávejte se na místa, která Vám nedoporučili a pohyb ve městě v noci si raději rozmyslete a to raději i autem, nebo taxíkem. Noc nebývá pro turisty příznivá.
 
Ale abychom neláli jen na "dalekou cizinu". V naší "Zlaté Praze" (Česká republika) se specializovaly party zlodějů a zlodějíčků na zajímavé nové druhy krádeží. V metru vytrhávají kabelky a vykrádají kapsy spolucestujících těsně před zavřením dveří. Zlodějíčci zůstávají na nástupišti. Okradený člověk se za nimi pak může jen bezmocně dívat z rozjíždějícího se vlaku mizejícího v tunelu.
 
No a na pražských křižovatkách máme další novinku. Zloději tam na semaforech rozbíjejí okna aut čekajících v koloně vozidel na zelenou. Zpravidla bleskově rozbijí okénko u spolujezdce, kde na prázdném sedadle často leží mobilní telefon, nebo kabelka s penězi či přenosný počítač. Se snadno získaným lupem pak rychle zmizí v přilehlých uličkách. Bezmocný řidič může již jen zaparkovat vozidlo a jít krádež nahlásit.
 
Tady by se těžko dalo říci všude dobře, doma nejlépe... Na cestách nebo v Praze, Brně, Ostravě či Bratislavě, všude se vyplatí být obezřetný a nedávat zlodějům příležitost. Pak může být i cestování mnohem snazší.
 
JAK SE DÁ OKRADENÍ PŘEDEJÍT?
 
Samozřejmě spolehlivý způsob ochrany proti zlodějům neexistuje. Nejosvědčenějším způsobem je nedat příležitost a minimalizovat rizika. Tuto část prosím neberte jako návod, ale jako výběr možností, z nichž ani já často nevím kde si mám kterou vybrat.
 
Co se týká ochrany věcí, tak nejlepší způsob je mít je stále na očích, co možno nejméně se pohybovat veřejnými dopravními prostředky a ubytovávat se v prověřených hotelích. Nedoporučuji spát ve městech na nádražích a nebo dokonce v parcích. Dnes už to není bezpečné ani v Evropě. Když už se Vám něco takového stane, je lépe aby vždy jeden z cestovatelů byli vzhůru a hlídali, ale ani to Vás neochrání před násilnickým gangem. Pokud jste sami a musíte spát, tak je jediná možnost opírat se o batoh zády a příruční zavazadlo si nechat pod hlavou, ale věřte, že každý člověk spí po určitou dobu noci tak tvrdě, že ani tato opatření nemusí být mnoho platná.
 
Co se týká preventivních opatření, tak nejzákladnějším pravidlem je nedávat na obdiv ani peníze, fotoaparáty, videokamery, zlaté řetízky, prstýnky a hodinky. Ihned po příletu je dobré odstranit ze zavazadel všechny přepravní štítky. Na dotazy neznámých lidí jak dlouho se zdržíte a kam se všude chcete podívat, je dobré odpovídat, že zítra letíte domů, protože vám skončila dovolená a musíte se vrátit, jelikož už nemáte vůbec žádné peníze. Všechny tyto dotazy totiž mohou být jen sondou, jak “naditou prkenici” asi máte a jen hlupák by okrádal turistu na konci jeho dovolené. Na fotoaparáty a kamery se vyrábějí speciální brašny, které všichni znají, takže možná stojí za úvahu netradiční obal jako je třeba vojenská taška na plynovou masku, takzvané "somradlo". Fotobrašna je možná praktická, ale je to zároveň reklama a výzva, která říká: “Vezmi si mne, tady jsou fotoaparáty o které se někdo dobře stará.” Peníze, šeky a kreditní karty je nejlepší vůbec nemít. Asi nejbezpečnější, ale zároveň i nejnepohodlnější místo pro ně je co nejvíce na těle, pod oděvem. Každopádně je však dobré rozdělit peníze nejméně na tři až pět míst. Je dobré mít také třeba "odevzdávací" ledvinku, nebo tašku přes rameno. To jsou obecně nejsnáze ukradnutelná zavazadla a tak je dobré zde mít zcela nedůležité věci. Pak nezbývá, než doufat, že se zloděj nachytá, ukradne vám pouze toto lákadlo a důležitější věci přehlédne. Na ochranu proti násilnému přepadení je dobré mít nachystánu jednu peněženku s malým obnosem, kterou můžete po krátkém průtahu násilníkovi bez újmy odevzdat a pak ještě maličko větší obnos, spolu s pasem a kopií letenky, který se bude tvářit jako že to už je opravdu všechno. K tomuto účelu používám Vlašský pas s několika originálními razítky z celnic, dvě pětidolarové, jednu desetidolarovou a několik jednodolarových bankovek ve spojení s nevelkým, ale ani ne malým obnosem v místní měně. Pak nezbývá než s tvářit dostatečně nešťastně a doufat. že zloděj-násilník neobjeví váš skutečný pas s celým hlavním obnosem určeným pro cestování. to je dobré mít ve speciálních pouzdrech na těle přímo pod kalhotami, nebo v pásku v kalhotách atp. Ale i tak se vám může stát, že zloděj tato opaření bude znát. Nicméně je pravda, že si každý raději vybere snadnější kořist, než aby byl nucen vás někde “vysvlékat”.
 
Také je samozřejmě ještě nutné dodržovat zásadní bezpečnostní pravidla. Pokud to je možné, tak nechodit sám, vyhýbat se tmavým uličkám, úzkým opuštěným uličkám a přeplněným úzkým uličkám stejně tak jako místům, kde je velký shluk lidí (náměstí, demonstrace...). Nosit peníze na těle je relativně bezpečné, ale na delších cestách, jak jsem již uvedl, je dobré peníze rozdělit. Někdy je bezpečnější nechávat část peněz a doklady v uzamčeném zavazadle na hotelu. Dávat je do bezpečnostní schránky hotelu bych si dovolil asi jen v těch nejdražších hotelích, ale tam jsem ještě nikdy nebydlel. V levnějších bych to asi neriskoval. Pokud by něco chybělo, tak by jste se jen těžko dohadovali a policie bude v rozvojových zemích vždy na straně hoteliéra. Někdy je dobré tedy peníze rozdělit na půl, ale z hotelu se mohou ztratit zrovna tak jako na ulici. Sám se často rozhoduji, které řešení je méně rizikové. Více vám v tuto chvíli poradit nemohu. Já sám mnohá z těchto opatření nedodržuji z důvodu jejich značné nepohodlnosti. Vzhledem k tomu jsem byl již několikrát okraden, jednou jsem přišel i o pas. Pokud se vám něco takového přihodí, nezoufejte, vše se dá vyřešit.
 
KREDITNÍ KARTY A CESTOVNÍ ŠEKY
 
Do Evropy, Austrálie, Kanady a USA, jednoznačně ano ale pro země "třetí ho světa" je v podstatě nelze doporučit. Uplatnění šeků je velice problematické a najít automat na kreditní karty je mnohdy velmi obtížné. Navíc platit kreditní kartou může být v těchto zemích docela nebezpečné. Pokud se přece jen rozhodnete si “kreditku” vzít, prostudujte si před odjezdem dobře obchodní podmínky, možnosti jejího zablokování a výši vaší zodpovědnosti za neoprávněné výběry přes limit, který si na vaší kartě určíte a dobu po kterou ji bude možno použít, přesto, že je vámi již dávno zablokována. Možná se budete divit, co všechno se dozvíte. Šeky jsou drahé, platí se nejméně 1% za jejich vystavení a kurz na výměnu je zpravidla mnohem horší než za hotovost, poplatky bývají vyšší a nezáleží na tom, že vám v bance, kde je kupujete, tvrdí něco jiného. Navíc jak jsem několikrát slyšel, řešit náhradu za ztracené šeky není ani zdaleka tak jednoduché, jak uvádějí banky, které je vystavují, tedy prodávají. Proto v podstatě nezbývá, než i v jednadvacátém století s sebou vozit hotovost. je to nejspolehlivější a nejrychlejší platidlo. Když vás už někdo okrade, tak přesně víte o kolik a neriskujete, že se vaše ztráta během následujících dní bude ještě astronomicky zvyšovat.
 
CO DODAT NA ZÁVĚR?
 
Zloději nám to cestování přece nepokazí. Nebojte se jich více, než je skutečně potřeba. Buďte opatrní, ale ne bázliví. Tento výčet možností okradení vás měl varovat a upozornit zejména začínající cestovatele na co si mají dávat pozor. rozhodně nemělo být cílem odradit kohokoli od cestování. Jak se říká: “Nic se nejí tak horké, jako se to uvaří”. Cestujte a buďte připraveni na zloděje, to je oč tu běží. Nebraňte se příliš, ale neodevzdávejte více, než jste ochotni. K tomu by vám mohla alespoň trošičku pomoci tato reportáž. A nezapomeňte, pokud se setkáte s něčím novým, dejte o tom vědět všem, ať mohou i oni být připraveni. Prosím pište na náš e-mail: redakce@cestopisy.cz, nebo vložte Váš příspěvek podle jeho důležitosti do rubriky cestopisy on line, reportáže, případně přímo do této rubriky (rady, nápady a varování). Vaše zkušenost může někomu dalšímu ušetřit nejen peníze, ale i spoustu starostí a nepříjemností.
 

Petr Jahoda - Český klub cestovatelů