Sever Mexika je oblastí o níž ani dnes nevíme mnoho. Přitom krajina chudá na kaktusy to rozhodně není. Vedle již známé Escobaria grata jsou to například: Ariocarpus fissuratus, Ancistrocactus brevihamatus, Echinocereus longisetus, Coryphantha scheerii či Mammillaria saboae. Navíc je zde šance objevit další novinky podobné „gratě”.

Návod, jak já hledám kaktusy v nové a neznámé krajině, je jednoduchý. Chce to obětovat několik dní, nejlépe týden, během kterých si postupně projezdíte určitou část krajiny. Už za první dva dny si vyzkoušíte které kopce jsou dobré a které ne. Mnoho vám prozradí doprovodná vegetace, ta je vodítkem při pátrání po vybraných skupinách rostlin. Podrobná mapa je též velmi platnou pomůckou. Ukáže vám spolehlivě, které údolí je uzavřené, kam směřují koryta potoků i jaké typy kopců či hor lze od toho kterého místa očekávat.

To vše je ale marné, pokud jste se nevyzbrojili dostatečnou dávkou trpělivosti. Je celkem běžné, že první úspěchy na sebe nechají čekat. Vždy visí ve vzduchu spousta otázek a pochybností a seznam lokalit i s GPS je tak dlouhý. Jenže, kdo se bojí… nesmí víte kam.

Proč vám to ale říkám. Potěšilo by mě, kdyby ambice hledat kaktusy mělo více cestovatelů. Nepochybně by to zvedalo naší prestiž a obohatilo nás i celý kaktusářský svět. Považuji to, a nepřímo se tak vracím k úvodní myšlence, za nejlepší způsob, jak nerušeně cestovat Mexikem. Na lokalitě Esc. grata nás nejenom že nikdo nerušil, ale místní honák nás s upřímným zájmem pozoroval. Zkuste si vzpomenout na pohledy lidí na lokalitách v okolí Galeany…