Internetové
noviny mají přestávku, lidi jsou povětšině
na dovolené, vedra zahnala kaktusy do letní
stagnace, alespoň u mne ano. V druhé polovině
července však vykvetly poprvé 2 rostliny,
které měly "premiéru". Náhodou se
trefily do víkendu, i když nebyl zrovna
slunečný a květy se plně nerozvinuly.
otestoval jsem nový digiaparát i na větší
kytky a výsledek posílám, třeba se bude hodit
pro zpestření letních měsíců. 
Lobivia
kieslingii Rausch je ve
svém rodu tak trochu mimořádná rostlina. Má
dorůstat až do 25 cm průměru, ty
moje, které jsem dostal od kamaráda Josefa,
mají 10-11 cm a rostou velmi zvolna. Rostou v
argentinské provincii Tucuman v Sierra de
Quilmes, vysoko v horách, a připomínají mě
statečný kmen indiánů kmene Quilmes, kteří
se 150 roků bránili ve své pevnosti nájezdům
conquistadorů, než podlehli, jako všichni
ostatní. V jejich pevnosti a muzeu jsem byl s
kamarády, bylo šílené vedro a štíty S.de
Quilmes se příkře vypínaly hned nad
pevností. Dali jsme přednost v rovině
rostoucím G. spegazzinianum a Acanthocalycium
sp. a taky dobrému a chladnému pivu Quilmes.
Abych se vrátil k té lobivii, Autor popisu ji
ve své monografii Lobivia zařadil do okruhu L. formosa.....podle
tvaru a velikosti květů jistě, tělo
připomíná spíš chilské rodentiphyly.

Nemám moc
echinokaktusů, vlastně mimo “gruzónů” jen
jeden. Echinocactus
parryi Engelm.
Vlastně ani nevím, jestli je to skutečně
pravý “parryi”, nikde jsem jej
neviděl. I tuto rostlinu jsem dostal s tím, že
je vzácná, semena nejsou a když jsou,
neklíčí, když náhodou vyklíčí, semenáče
hynou. Roubovanec rostl opravdu zvolna, má sotva
10 cm v průměru. V Chihuahua, v severním
Mexiku, má dorůstat kolem 30 cm.
Počátkem června se na temeni objevilo něco,
v čem jsem zkušeným okem rozpoznal poupě,
celý měsíc mě kytka napínala, aby pak
vykvetla v den, kdy s námi sluníčko nemluvilo.
Jak jsem nafotil, tak posílám. Dočetl jsem
se, že květy mají být žluté, o červeném
středu se nepíše. Možná, že to ani není
taková vzácnost a podstrčili mě něco docela
obyčejného, ale to nevadí.

V
srpnovém horkém podvečeru zdraví Václav
Šeda
|