Výstava se zase konala v budově Gymnázia Rakovník, ve stejných prostorách jako loni. I tentokrát byla oddělena část výstavní a část prodejní. Cenu vstupného rakovničtí také nezměnili – 15 Kč.

První, co mě upoutalo, byl nepochybně větší příliv návštěvníků než loni. Možná to bylo částí dne, kdy jsme zde byli, ale spíš se zájem o výstavu opravdu zvýšil. Každopádně jak ve výstavní, tak v prodejní místnosti bylo chvílemi dost plno, ne však natolik, že by to nějak narušilo krásný prožitek z výstavy.

Jako i v minulosti byly ve výstavní části opravdu krásné rostliny. U celé stěny s okny překrásné sukulenty, ty důsledně se jmenovkami, uprostřed a v čelech většinou kaktusy. U výstavních mnohaletých kusů ve středu jmenovky nebyly, ale pořadatelé měli vše pod kontrolou, stále byl někdo ochotný k dispozici, kdo komukoli nejen řekl o jakou rostlinu se jedná, ale i jiné užitelné nebo zajímavé informace. Tedy rakovničtí vyřešili opravdu výborně moje loňské dilema, zda narušit estetický zážitek a dávat popisky nebo ne, ale pak utlumit informační hodnotu. Nenarušen zůstal estetický vjem a přitom informace byly k dispozici.

V prodejní části jsem opět neodolal alespoň  malému nákupu, dokonce i moje manželka, již mnohokrát zařeklá, “nic už nekoupím” si libovala nad sukulenty, které si zde pořídila. Obsluha u prodeje byla vzorná a musím uznat, že zvládnout občasný značný nápor nebylo úplně jednoduché. Ale jak už jsem naznačil, pořadatelé vyšli z této zátěže se ctí. Prodávaly se nejen standardně semenáčky, ale k vidění byly i nádherné sbírkové kusy, astrophyta v květu…. Také nabídka sukulentů byla rozsáhlá. A nakupovali zde, alespoň v době mé návštěvy, hodně laici. Ale i kaktusáři se tady také potulovali a vybírali, tak jak to obvykle dělají, rozvážně a klidně.

Výstava v Rakovníku má několik výhod. Jednak se koná v době, kdy nekoliduje s jinými kaktusářskými akcemi, probíhá ve stabilním termínu, v dostatečně velkých prostorách a díky rakovnickému posvícení, jehož je vlastně součástí, ji navštěvuje značné množství lidí, kteří by možná v jiném termínu na výstavu nepřišli. Navíc počátkem září bývá docela pravidelně pěkné počasí, které k výletu přímo vybízí. A konečně pověst o kvalitní výstavě se dostatečně rozkřikla a tradice má svou cenu.

A postřehy a dojmy? Jednak jsem byl příjemně překvapen množstvím mladých lidí, rodin s malými dětmi, i s kočárky, kteří sem zavítali. A všichni kupovali, děti samozřejmě byly nadšené. A dále, viděl jsem zde kvantum kaktusářů a to nejen rakovnických, a byla mezi nimi i zvučná jména. Dále na nástěnkách fotograficky zdokumentované společné zájezdy a co je určitě hodné úcty i vzpomínka na člena, který opustil spolek navždy. A také celá jedna stěna originálních maleb kaktusů. Všechny dojmy tedy velmi pěkné. A to nejkrásnější, to, co mě potěšilo nejvíc. Čekáte dojem z nádherných kytek ? Ano samozřejmě, ale jde o něco přece jen jiného. Z  výstavy i z rozhovorů, které jsem tam vedl, je jasné, že zde nejde o expozice jednotlivců, tady nehraje každý jen za sebe, ale jde o dílo v pravém slova smyslu celého kolektivu rakovnického spolku. Snad proto je tenhle spolek tak úspěšný, každopádně na výstavě je to viditelné přímo “hmatatelně”.

Tahle výstava stojí za shlédnutí a já si ji příští rok určitě ujít nenechám.

Nakonec snad jedno vnitřní přání – aby se malý plyšový medvídek, který u pořadatelů u návštěvní knihy čekal na dítě, které jej ztratilo, vrátil tomu, komu patří a přinesl radost, kterou přinášet má.