Obrázkový čtrnáctideník ZAHRADA (dříve „Zahrada domácí a Školní) šéfredaktor Josef Vaněk, zahradní architekt v Chrudimi

Ročník XXIII/1929, sešit 15, strana 229

Když od polou května nehrozí již žádné noční mrazíky, přeneseme naše kakty na letní stanoviště. Obyčejné druhy postavíme před okno, nebo v zahradě na vyvýšené místo. Proti slunečnímu úpalu chráníme květináče nějakým prknem, nebo zapuštěním jich do polovice do země. Pak-li že stály až do této doby v pokoji ve stínu, musíme je také venku as 14 dní chrániti před úpalem řídkým plátnem; po uplynutí této doby plátno za pošmurného počasí sundáme. Vzácnější a choulostivější druhy necháme přes celé léto pod sklem, aby měly teplejší místo a aby se tělo a hlavně trny udržely čisté. Pro každého kaktusáře jsou trny největší chloubou, proto nutno si jich hleděti.

Kdo nemá pařeniště, zhotoví si jakýsi rám, jakoby jednostranná střecha, která si postaví na okraj truhlíku. Stěna rámu se pokryje sklem a máme náhradu za pařeniště. Přirozeně, že dle finančních poměrů si toto může každý vkusněji a dokonaleji přizpůsobiti. Takto opatřenou pěstírnu můžeme kdekoliv na výsluní v zahradě umístiti.

Také v květináčích pěstěné kakty se v takovémto ochranném zařízení výhodně přes léto pěstí. Zasklená plocha musí býti obracena proti jihu. Poněvadž takto se pod sklem vyvinuje vzduch dvoj- až trojnásob teplý, musíme sklo natříti řídkým vápenným mlékem. Nesmyje-li déšť tento nátěr sám, tedy as po čtvrtém týdnu prstem děláme přes vápno pruhy, a to postupně tak, až zase celé okno jest čisté.

Jsou-li rostliny po přesazení, tedy prvých 14 dní nevětráme vůbec, truhlík však nesmí býti neprodyšně uzavřen. Po této době – je-li aspoň poněkud slunečno, počíná se jeviti nový vzrůst, a můžeme v poledních hodinách slabě větrati, později více a to vždy od 10 do 4 hodin odpoledne.

Pozn. redakce:
Dříve se často doporučovalo tzv. “napařování” – tedy v silně zastíněném nevětraném prostředí zálivka vytvoří jakési “prádelnové” prostředí, kaktusy – kaktusy se silně napijí (pozor, často i prasknou) – a teprve pak se začíná s větráním a letním otužováním. Něco na tom je, zdravým rostlinám to neuškodí, churavým to zánik urychlí. Dnes se tento způsob příliš nepraktikuje, preferuje se pomalejší růst. Navíc – tehdy ve sbírkách převažovaly jihoamerické druhy - Echinopsis, Lobivia, Gymnocalycium, Notocactus a pod., – které tento způsob pěstování dobře snášely.