Květen by měl být pro kaktusáře ten
nejkrásnější měsíc. Většina kaktusů ve
sbírce rozkvétá a to je pro pěstitele vrchol
blaha. A tak, stejně jako mnohý z vás, i já
ve sbírce spoustu času zírám, prohlížím a
těším se, a štětečkem šimrám nejdřív
prašníky a pak bliznu… Letošní květen je
ale trošku jiný. Chladnější než obvykle. Ve
skleníku sice hodně kaktusů odkvetlo
normálně, ale ty co bydlí venku “pod
deštníkem” mají sice spoustu poupat
nasazeno, ale vykvetou až někdy v červnu.
Dnes je 23. května, večer, a venku jen 3
stupínky nad nulou. Ráno bude možná k nule,
kaktusy venku jsou zalité, mám docela obavy,
jak to přežijí.
 |
Astrophytum cv.
Superkabuto
|
Ale pojďme k veselejšímu
tématu. Takhle například vykvetlo Astrophytum
superkabuto. To je docela povedené, ale řeknu
vám, že z výsevu se často povede jen jeden
semenáček z dvaceti tak, aby k němu člověk
s klidným svědomím připíchl jmenovku
“superkabuto”. Ostatní jsou jen trochu víc
vločkované asteriasy, a často ani to ne.
Nevím, možná že právě vy máte jiné
zkušenosti. Slyšel jsem, že superkabuta
nemají pyl, takže je nutné sprašovat je
s normálními asteriasy. To se mi ale nezdá, u
mne jsou některá bez pylu, ale jiná mají pylu
spoustu. Jen se podívejte na ty bohaté
prašníky.
 |
Astrphytum niveum,
SLP, Z. Vaško
|
Další astrofytum – A.
niveum (nebo chcete-li A. capricorne var.
niveum). Moc rád se na ně chodím dívat i při
svých cestách Mexikem. Letos jsme je dokonce
viděli v květu, a to je zážitek na druhou.
Kaktusy na obrázku jsem kupoval od firmy Vaško
v roce 2001. V ceníku bylo uvedeno, že se
jedná o kaktus ze Sierra de la Paila. Tam jsem
je ale nikdy neviděl, rostou tam jen poměrně
slabotrné A. capricorne. Budu se muset poptat.
 |
Echinocereus
coccineus var. rosei BW 126, Otero La Luz,
NM
|
Teď se ale pojďme pokochat
květy echinocereusů. Myslím, že nejvíce jich
pohromadě kvetlo právě při otevírání
skleníků, na 1. máje. Přemýšlím, že by
bylo dobré přejmenovat tuhle akci na
“Prvomájový svátek echinocereusů”. Svého
času jsem si objednal dost druhů ecer. od pana
Wolfganga Bluma. Je to velký znalec tohoto rodu
a kytek s polními čísly začínajícími na
BWO je potřeba si považovat.
 |
Echinocereus
coccineus var. rosei BWO 63, Dona Ana, NM
|
Některé už začínají
kvést – podívejte, jak se liší barvou
květů. Tím se ovšem nedejte zmást, můžete
se setkat i s květy bílými až nažloutlými.
Na prvních dvou obrázcích jsou E. coccineus
subsp. rosei BWO 126 a BWO 63
Velmi podobný a blízce příbuzný je E.
polyacanthus (BWO 232 z Duranga). U některých
květů zcela chybí pyl. Je tedy zřejmé, že
E. polyacanthus je stejně jako E. coccineus
dvojdomý, což je vlastnost u kaktusů dost
výjimečná.
 |
Echinocereus
triglochidiatus var. guerneyi SB 351
|
Tento skvostný květ patří
E. triglochidiatus var. guerneyi SB 351, dnes je
řazen jen jako synonymum k přírodní hybridě
E. x lloydii (E. dasyacanthus x E. coccineus).
 |
Echinocereus
reichenbachii SB 941
|
Skupina E. reichenbachii je
oblíbená jednak pro své husté různobarevné
otrnění a hezké velké květy, ale i pro svou
toleranci k velmi nízkým teplotám. Bílá
forma E. reichenbachii SB 941 je ve
specializovaných sbírkách zřejmě
nejoblíbenější. Kvete už ve velikosti 5 cm,
a květ je proti tělu skutečný obr.
 |
Echinocereus fitchii
SB 861, Webb Co., Tx
|
Také E. fitchii byl řazen
jako varieta E. reichenbachii, ale zaslouží si
samostatné postavení. Na obrázku je Brackův
sběr SB 861. I ten ochotně kvete velmi brzy po
vysetí.
 |
Echinocereus hempelii
BWO 225, Pacheco, Chih.
|
E. fendleri ssp. hempelii BWO
225 – no, už dost chvály, jen těžko
člověk hledá superlativy.
 |
Gymnocalycium spec.
ZJ 012
|
Nyní také do Jižní Ameriky.
Vykvetlo mi gymnokalycium, kterým ovšem vůbec
nerozumím. To moje má cedulku G. spec. ZJ 012.
Zkratka znamená, že původ by měl být u
Zlatka Janeby, který i po lokalitách
gymnokalycií cestoval. Třeba – až si tohle
přečte – napíše pořádné jméno.
 |
Mammillaria barbata
|
Mammillaria barbata. Mám u ní
jmenovku M. viridiflora, ale Repenhagen i Pilbeam
tohle jméno považují jako synonymum k M.
barbata. Pravda je, že viridiflora tak jak si ji
představuju měla mít podstatně zelenější
květy, než jsou ty na obrázku.
 |
Mammillaria herrerae
|
Teď se podívejte na tu
nádheru. To růžově kvete běloskvoucí
miniaturka M. herrerae.
 |
Mammillaria herrerae
var. albiflora
|
Ale umí kvést i čistě bíle
– ta na druhém obrázku představuje M.
herrerae var. albiflora PP 502. Obojí se
s trochou pečlivosti nechá úspěšně
pěstovat i na vlastních kořenech.
 |
Mammillaria marcosii
|
Mammilaria marcosii – není
to nijak zvlášť efektní mamilára, ale je to
docela novinka. Popsána byla teprve před 6
lety. Měla by být hustěji otrněná, to by ale
musela být na vlastních kořenech. Roubovaná
roste řidčeji a dost odnožuje.
 |
Mammillaria
melanocentra RS 568, Hipolito Coa.
|
Mammillaria melanocentra RS 568
(Roman Staník), Hipolito, Coahuila – jak
jméno napovídá, kaktus by měl mít tmavé
středové trny. Ale také sytěji tmavší
květy do červena. Ovšem forma tohoto druhu od
Linares z Nuevo Leon má květy bílé. Takže
co je do barvy květu. Důležitější je, že
se jedná o kytky snadno pěstovatelé, ochotné
kvést poměrně velkými květy do věnečku
okolo temene.
 |
Mammillaria napina
|
Ovšem Mammillaria napina, to
je skutečný skvost. Patří k miniaturám, ta
na obrázku je necelých 5 cm široká. Tvrdé
bílé trníky, velké květy… Častěji se
pěstuje roubovaná, ale pak narůstá do
nepřirozených rozměrů.
 |
Sulcorebutia
albissima KK 1567
|
Sulcorebutia – rod
maličkých bolivijských rostlinek, které
vesměs kvetou velkými květy svítivě živých
barev. Takhle například kvete S. albissima KK
1567.
 |
Rebutia flavistyla FR
756
|
Rod Rebutia – to jsou také
miniatury. Milují chladnější prostředí,
mnoho světla a čerstvý vzduch. Pak rostou
nízké a husté, jako ta R. flavistyla FR 756,
která se představuje na obrázku.
 |
Stenocactus spec. LX
221, Pachuca, Hgo.
|
Další kaktus, který tu u mne
roste pod volným nebem, je Stenocactus
(Echinofossulocactus) spec. LX 221 (Al. Lux)
z Pachucy v Hidalgu. Kvete i v té zimě,
jaká dneska je, venku už jsou jen 2 stupně a
poupat nasadil – však vidíte.
 |
Turbinicarpus
flaviflorus Lau 1049
|
Turbinicactus flaviflorus PP
1251 – to je zase miniaturka, která
v přírodě roste téměř s terénem, nad
nějž vystupuje jen temínko s několika
korkovými trny. Najít divokou kytku, na to
člověk potřebuje dost času, a to i
v případě, že přesně ví, kde rostou. Ve
sbírce je to bezproblémová kytka, hodně
kvete, ale roste takhle do sloupečku.
 |
Turbinicarpus
pseudomacrochele PP 213, Cardonal, Hid.
|
Další turbiňák který tu
chci představit, je T. pseudomacrochele PP 213
který roste u Cardonal v Mexiku. Kudrnatá
kytička kvete něžně narůžověle a zabere
tak moc málo místa, že stojí za to si jich
pár do sbírky pořídit.
 |
Thelocactus bicolor
JB 88, Ciudad Lerdo, Dur.
|
Poslední fotografie
představuje rostlinu, kterou by měl mít ve
sbírce každý, kdo s kaktusy začíná.
Thelocactus bicolor (v tomto případě JB 88 od
Ciudad Lerdo v Durangu) je totiž rostlina
hezká i bez květu, nepříliš náročná,
středně veliká, kvete už jako 4 – 5 letá a
udělá radost každému začátečníkovi.
Navíc – T. bicolor roste na velikém území,
a existuje tedy dlouhá řada vzájemně se od
sebe odlišujících forem. Kdo vlastní více
bikolorů z více lokalit, ten tuhle pravdu
určitě rád potvrdí.
Na začátku prázdnin zase
nashledanou.
|