Letošní květen je ale trošku jiný. Chladnější než obvykle. Ve skleníku sice hodně kaktusů odkvetlo normálně, ale ty co bydlí venku “pod deštníkem” mají sice spoustu poupat nasazeno, ale vykvetou až někdy v červnu. Dnes je 23. května, večer, a venku jen 3 stupínky nad nulou. Ráno bude možná k nule, kaktusy venku jsou zalité, mám docela obavy, jak to přežijí.

Astrophytum cv. Superkabuto

Ale pojďme k veselejšímu tématu. Takhle například vykvetlo Astrophytum superkabuto. To je docela povedené, ale řeknu vám, že z výsevu se často povede jen jeden semenáček z dvaceti tak, aby k němu člověk s klidným svědomím připíchl jmenovku “superkabuto”. Ostatní jsou jen trochu víc vločkované asteriasy, a často ani to ne. Nevím, možná že právě vy máte jiné zkušenosti. Slyšel jsem, že superkabuta nemají pyl, takže je nutné sprašovat je s normálními asteriasy. To se mi ale nezdá, u mne jsou některá bez pylu, ale jiná mají pylu spoustu. Jen se podívejte na ty bohaté prašníky.

Astrphytum niveum, SLP, Z. Vaško

Další astrofytum – A. niveum (nebo chcete-li A. capricorne var. niveum). Moc rád se na ně chodím dívat i při svých cestách Mexikem. Letos jsme je dokonce viděli v květu, a to je zážitek na druhou. Kaktusy na obrázku jsem kupoval od firmy Vaško v roce 2001. V ceníku bylo uvedeno, že se jedná o kaktus ze Sierra de la Paila. Tam jsem je ale nikdy neviděl, rostou tam jen poměrně slabotrné A. capricorne. Budu se muset poptat.

Echinocereus coccineus var. rosei BW 126, Otero La Luz, NM

Teď se ale pojďme pokochat květy echinocereusů. Myslím, že nejvíce jich pohromadě kvetlo právě při otevírání skleníků, na 1. máje. Přemýšlím, že by bylo dobré přejmenovat tuhle akci na “Prvomájový svátek echinocereusů”. Svého času jsem si objednal dost druhů ecer. od pana Wolfganga Bluma. Je to velký znalec tohoto rodu a kytek s polními čísly začínajícími na BWO je potřeba si považovat.

Echinocereus coccineus var. rosei BWO 63, Dona Ana, NM

Některé už začínají kvést – podívejte, jak se liší barvou květů. Tím se ovšem nedejte zmást, můžete se setkat i s květy bílými až nažloutlými. Na prvních dvou obrázcích jsou E. coccineus subsp. rosei BWO 126 a BWO 63

Velmi podobný a blízce příbuzný je E. polyacanthus (BWO 232 z Duranga). U některých květů zcela chybí pyl. Je tedy zřejmé, že E. polyacanthus je stejně jako E. coccineus dvojdomý, což je vlastnost u kaktusů dost výjimečná.

Echinocereus triglochidiatus var. guerneyi SB 351

Tento skvostný květ patří E. triglochidiatus var. guerneyi SB 351, dnes je řazen jen jako synonymum k přírodní hybridě E. x lloydii (E. dasyacanthus x E. coccineus).

Echinocereus reichenbachii SB 941

Skupina E. reichenbachii je oblíbená jednak pro své husté různobarevné otrnění a hezké velké květy, ale i pro svou toleranci k velmi nízkým teplotám. Bílá forma E. reichenbachii SB 941 je ve specializovaných sbírkách zřejmě nejoblíbenější. Kvete už ve velikosti 5 cm, a květ je proti tělu skutečný obr.

Echinocereus fitchii SB 861, Webb Co., Tx

Také E. fitchii byl řazen jako varieta E. reichenbachii, ale zaslouží si samostatné postavení. Na obrázku je Brackův sběr SB 861. I ten ochotně kvete velmi brzy po vysetí.

Echinocereus hempelii BWO 225, Pacheco, Chih.

E. fendleri ssp. hempelii BWO 225 – no, už dost chvály, jen těžko člověk hledá superlativy.

Gymnocalycium spec. ZJ 012

Nyní také do Jižní Ameriky. Vykvetlo mi gymnokalycium, kterým ovšem vůbec nerozumím. To moje má cedulku G. spec. ZJ 012. Zkratka znamená, že původ by měl být u Zlatka Janeby, který i po lokalitách gymnokalycií cestoval. Třeba – až si tohle přečte – napíše pořádné jméno.

Mammillaria barbata

Mammillaria barbata. Mám u ní jmenovku M. viridiflora, ale Repenhagen i Pilbeam tohle jméno považují jako synonymum k M. barbata. Pravda je, že viridiflora tak jak si ji představuju měla mít podstatně zelenější květy, než jsou ty na obrázku.

Mammillaria herrerae

Teď se podívejte na tu nádheru. To růžově kvete běloskvoucí miniaturka M. herrerae.

Mammillaria herrerae var. albiflora

Ale umí kvést i čistě bíle – ta na druhém obrázku představuje M. herrerae var. albiflora PP 502. Obojí se s trochou pečlivosti nechá úspěšně pěstovat i na vlastních kořenech.

Mammillaria marcosii

Mammilaria marcosii – není to nijak zvlášť efektní mamilára, ale je to docela novinka. Popsána byla teprve před 6 lety. Měla by být hustěji otrněná, to by ale musela být na vlastních kořenech. Roubovaná roste řidčeji a dost odnožuje.

Mammillaria melanocentra RS 568, Hipolito Coa.

Mammillaria melanocentra RS 568 (Roman Staník), Hipolito, Coahuila – jak jméno napovídá, kaktus by měl mít tmavé středové trny. Ale také sytěji tmavší květy do červena. Ovšem forma tohoto druhu od Linares z Nuevo Leon má květy bílé. Takže co je do barvy květu. Důležitější je, že se jedná o kytky snadno pěstovatelé, ochotné kvést poměrně velkými květy do věnečku okolo temene.

Mammillaria napina

Ovšem Mammillaria napina, to je skutečný skvost. Patří k miniaturám, ta na obrázku je necelých 5 cm široká. Tvrdé bílé trníky, velké květy… Častěji se pěstuje roubovaná, ale pak narůstá do nepřirozených rozměrů.

Sulcorebutia albissima KK 1567

Sulcorebutia – rod maličkých bolivijských rostlinek, které vesměs kvetou velkými květy svítivě živých barev. Takhle například kvete S. albissima KK 1567.

Rebutia flavistyla FR 756

Rod Rebutia – to jsou také miniatury. Milují chladnější prostředí, mnoho světla a čerstvý vzduch. Pak rostou nízké a husté, jako ta R. flavistyla FR 756, která se představuje na obrázku.

Stenocactus spec. LX 221, Pachuca, Hgo.

Další kaktus, který tu u mne roste pod volným nebem, je Stenocactus (Echinofossulocactus) spec. LX 221 (Al. Lux) z Pachucy v Hidalgu. Kvete i v té zimě, jaká dneska je, venku už jsou jen 2 stupně a poupat nasadil – však vidíte.

Turbinicarpus flaviflorus Lau 1049

Turbinicactus flaviflorus PP 1251 – to je zase miniaturka, která v přírodě roste téměř s terénem, nad nějž vystupuje jen temínko s několika korkovými trny. Najít divokou kytku, na to člověk potřebuje dost času, a to i v případě, že přesně ví, kde rostou. Ve sbírce je to bezproblémová kytka, hodně kvete, ale roste takhle do sloupečku.

Turbinicarpus pseudomacrochele PP 213, Cardonal, Hid.

Další turbiňák který tu chci představit, je T. pseudomacrochele PP 213 který roste u Cardonal v Mexiku. Kudrnatá kytička kvete něžně narůžověle a zabere tak moc málo místa, že stojí za to si jich pár do sbírky pořídit.

Thelocactus bicolor JB 88, Ciudad Lerdo, Dur.

Poslední fotografie představuje rostlinu, kterou by měl mít ve sbírce každý, kdo s kaktusy začíná. Thelocactus bicolor (v tomto případě JB 88 od Ciudad Lerdo v Durangu) je totiž rostlina hezká i bez květu, nepříliš náročná, středně veliká, kvete už jako 4 – 5 letá a udělá radost každému začátečníkovi. Navíc – T. bicolor roste na velikém území, a existuje tedy dlouhá řada vzájemně se od sebe odlišujících forem. Kdo vlastní více bikolorů z více lokalit, ten tuhle pravdu určitě rád potvrdí.

Na začátku prázdnin zase nashledanou.