Rod Mammillaria se vyznačuje – velikostí, otrněním i barvou a velikostí květů – značnou rozmanitostí jednotlivých rostlin. Nejlépe to dokumentují obrázky, které si dnes ukážeme.

Mammillaria matudae tvoří typický věneček červených nálevkovitých květů. Typovou lokalitou je udáváno okolí La Junta a okolí přehrady Miguel Alemán, na hranicích států Mexico a Michoacán. Ve sbírce je poměrně nenáročná, má docela ráda teplejší prostředí, v době vegetace i vydatnou zálivku.

Mammillaria matudae

Další červeně kvetoucí “mamilárkou” je Mammillaria affinis. Červené květy krásně kontrastují s bílou vatou, jež se tvoří v temeni rostliny. Tak jako většina mexických kaktusů prosperuje při vydatném sluníčku, zimování volíme kolem 10^o C a raději světlé.

Mammillaria affinis

Mezi ozdobu mé sbírky patří bezpochyby Mammillaria melanocentra. Nemýlí-li se jmenovka, pak rostlina pochází ze sběru pánů Chvastka a Žvaka. Rostlina na snímku je šestnáctiletá a pravidelně se v květnu zdobí věnečkem – letos postupně ve třech řadách – kolem 20 mm dlouhých jemně růžových květů s tmavým středovým proužkem. V domovině lze – dle literatury – rostliny Mammillaria melanocentra nalézt v okolí města Monterrey ve státě Nuevo Leon.

Mammillaria melanocentra, CZ

Nepochybně parádní květinkou je také Mammillaria pectinata. Pokožka těchto asi 50 mm širokých rostlin je zcela zakryta okrajovými trny, které jsou pravidelně rozmístěny kolem podélné osy areoly. V horní části stonku se brzy na jaře objevují poměrně velké růžové květy s tmavším středovým proužkem. Rostlina na snímku je pěstovaná jako pravokořenná a pochází z La Esperanza.

Mammillaria pectinata CH 649, La Esperanza, Puebla

Miniaturkou pocházející z mexického státu Durango, konkrétněji z hor u Coneto Pas, je Mammillaria theresae. Vedle typových rostlin se ve sbírkách objevuje také bělokvětá forma – f. albiflora, jež roste v přírodě s typovými rostlinami na jednom stanovišti a zde tvoří smíšené populace. V době kvetení je poměrně malá rostlina – šířka cca 2,5 cm, výška 4 cm – zcela zakryta obrovskými bílými květy. Mammillaria theresae patří mezi na vlastních kořenech obtížně pěstovatelný druh a ve sbírkách se objevuje často jako roubovaná.

Mammillaria thresae

Posledním z dnes představených zástupců rodu je Mammillaria nana. Jedná se o poměrně drobnou ( druhové jméno znamená drobná, trpasličí ) rostlinku, vykvétající poměrně velkými žlutavými květy. Domovinou rostliny je Mexiko, stát San Luis Potosí.

Mammillaria nana L 1091, Lourdes, SLP

Mnoho slov už bylo řečeno k variabilitě rodu Echinofossulocactus ( používám stále toto označení, ač se stále více můžeme setkávat se jménem Stenocactus ). Tento rod zahrnuje množství zajímavých rostlin, jež jsou charakteristické svými početnými zvlněnými žebry. Rostliny bývají ozdobeny nádhernými trny mezi nimiž se na jaře jen velmi obtížně prodírají světlé ( bílé, růžové, žluté ) květy s tmavším středním proužkem. Na snímcích si představíme květinky, které mám ve sbírce označeny jako Echinofossulocactus spec. Charto Blanco a Echinofossulocactus pentacanthus.

Echinofossulocactus spec. Charco Blanco

Echinofossulocactus pentacanthus

Z mé kolekce rostlin rodu Echinocereus dnes vybírám Echinocereus schwarzii. Pokud se někdo najde, kdo má pochyby o kráse těchto rostlin ( a Echinocereusů obecně ), pak v době kdy kvetou musí svůj názor změnit. Fotografie – dle mého názoru – hovoří za vše. Dodám jen, že se jedná o rostlinu ze sběru A. Laua, který semena sbíral v Guanacevi, ve státě Durango a dal sběru studijní číslo 1305.

Echinocereus schwarzii L 1305, Guanacevi, Durango

Nyní opustíme sever amerického kontinentu a přesuneme se do jeho jižní poloviny. Další představenou rostlinkou je Weingartia lanata. Kaktusy z rodu Weingartia patří mezi tzv. horské rostliny, vyskytující se v nadmořských výškách cca 2 200 – 3 300 m. Domovinou těchto – většinou žlutě kvetoucích – zajímavých rostlin je Bolívie a v kultuře dají – vzhledem ke svému horskému původu – přednost slunnému místu s dostatečným přísunem čerstvého vzduchu.

Weingartia lanata

Zajímavým kontrastem bílých hustých trnů a výrazných červených květů se vyznačuje Brasilicactus haselbergii. Jak už z rodového názvu vyplývá, můžeme se z těmito hezkými kytičkami setkat v Brazílii, a to v severovýchodních oblastech brazilského státu Rio Grande do Sul. Vytvoříme-li rostlinkám to pravé prostředí – tj. umístění v polostínu, větrání a mírně kyselý substrát – odmění nás nádhernými květy, vyskytujícími se poblíž temena rostliny.

Brasilicactus haselbergii

K velmi zajímavým kaktusům patří také Parodia chrysacanthion. Jedná se o poměrně uniformní rostlinky, které na první pohled zaujmou svým zlatým otrněním.

Parodia chrysacanthion, JO 355, západně od Volcán, Argentina

Dnešní přehlídku ukončíme v Uruguayi, kde prakticky na celém území státu rostou květinky Gymnocalycium uruguayense. Typovou lokalitou je naleziště Paso de los Toros v centru Uruguaye. Na oddělených nalezištích se objevují také růžově kvetoucí rostliny, ve sbírkách označované jako v. roseiflorum.

Gymnocalycium uruguayense

A jsme dnes úplně na konci. Přeji Vám hezký červen a za měsíc – u internetových novin Chrudimského kaktusáře – zase nashledanou.