Myslím, že i ten, kdo zde byl poprvé, našel místo konání sympozia docela snadno. Je organizátory zvoleno určitě velmi dobře z řady důvodů. Neznám jejich motivy finanční atd., ale dostupnost je velmi dobrá, u budovy je parkoviště, které myslím pojalo bez problémů většinu návštěvníků a konec konců je možno parkovat i v okolních ulicích. Výhodou je, že celý objekt, a to nejen velký a pohodlný přednáškový sál, ale i předsálí a vůbec přilehlé prostory jsou dost velké a hlavně v den konání, tj. v sobotu, zde byly jen duše spřízněné, tj. kaktusáři a tedy klid a pohoda.

Již před osmou hodinou zde bylo slušné množství lidí, v předsálí byl instalován prodej literatury (musím přiznat, že jsem rád koupil jeden chybějící ročník Kaktusů, který jsem dlouho nemohl sehnat). Byl zde prodej zahraniční literatury i literatury o sukulentech, a samozřejmě též prodej rostlin. Je pravda, že chvílemi byl někde trochu nával, ale nebylo třeba pospíchat, kdo počkal, také se dočkal. Sám jsem koupil k naprosté spokojenosti docela pěkné ferokaktusy.

Aby nebyl tento článeček jen referátem, ale měl i prvky reportážní, musím přidat některé drobné postřehy. Jednak byl každý návštěvník za 60 Kč vstupného vybaven vstupenkou – vizitkou, kam se vyplnilo příjmení. Vstupenka se pak připevnila k oděvu, takže při vzájemném hovoru lidí navzájem neznámých byla tato anonymita odstraněna. Řekl bych – docela dobrý nápad. Ale to není hlavní motiv, proč se o tom zmiňuji. Vstup do přednáškové místnosti byl logicky kontrolován, tj. aby vešli pouze ti, kteří zaplatili. A zde se dostalo výzvy k připnutí vstupenky – vizitky na oděv návštěvníkům s rozkošným zdůvodněním – jsou zde kaktusářské veličiny (což musím potvrdit) a stalo se, že někdo mluvil s takovou veličinou (nebudu jmenovat, je to ale opravdu všeobecně známá osoba) a ani to nevěděl, takže vznikl mírný trapas. A toto doporučení s úsměvem a porozuměním, takže většina návštěvníků respektovala požadavek bez sebemenších problémů.

V sálu se usazovali návštěvníci dle libosti, je opravdu velký a pěkný, navíc šikovně řešený, tj. do dlouhých řad sedadel není nutno vstupovat tak, že budou všichni již sedící vstávat, ale za každou řadou je volná ulička umožňující přístup. Byl jsem na místě dost brzy, tak jsem pozoroval příchod zpravidla větších skupin, poznal jsem výpravu z Plzně, přede mě se usadila skupina, a jeden povídá, my jsme Lípáci …..

Organizace klapala velmi dobře. Na úvod jsme se dozvěděli, že je přítomno asi 160 platících návštěvníků a myslím, že pak ještě pár lidí přišlo.

Na začátek se křtilo CD o rodu Conophytum Petra Pavelky. Křtilo se sice “nasucho”, tj. bez šampaňského, ale přesto to byla milá chvíle a také ukázky promítnuté z CD byly krásné. Slova Petra Pavelky byla velmi skromná a moje sympatie vzbudilo též to, že toto zde pokřtěné CD bylo věnováno do knihovny spolku darem.

Pak následovala přednáška Josefa Odehnala na téma Argentina. Krásné fotky a krásné vyprávění.

Netajím, že jsem se těšil na přednášku Gabriela Vereše o mrazuvzdorných kaktusech. Jeho knížka stejného názvu je skvostná, dokonce na křídovém papíru, s nevšedním textem a hezkými fotkami a navíc za cenu do 200 Kč. Však si ji také řada návštěvníků ve vestibulu koupila. Musím říci, že přednáška mě nadchla. Snad to bylo trochu i tou libozvučnou slovenštinou, kterou již pár let běžně neslyšíme, snad v kombinaci s trochu poetickým pojetím přednášejícího. Ale i obsahově to byla prostě nádhera. Snad je atributem těchto výjimečných lidí, mezi které Ing. Vereše určitě řadím, velká skromnost. Jak kontrastovala po dobu celé přednášky i pak, kdy si hodně návštěvníků (včetně mně) nechalo vepsat do knihy věnování, s nabubřelým a neupřímným chováním různých povrchních celebrit z masmédií. Prostě, pro mě to bylo pohlazení na duši a moc Ing. Verešovi za sebe děkuji.

Polední přestávka měla jednu malou chybičku, za kterou však pořadatelé samozřejmě nemohou. Firma zajišťující stravování v budově zkrachovala, takže bylo nutno si dojít za jídlem do okolí, což ovšem ne zrovna každý absolvoval. Starší a tedy zkušenější měli s sebou nejen svačinu, ale i pití a fungoval automat na kávu atd., takže hodně lidí využilo času k prohlídce prodávaných rostlin či literatury, k diskusím apod. Škoda, že informace o nefungování stravování v budově se neobjevila již v avízu sympozia. Ale nešlo o nic tragického, každý si nějak vyhověl a nikoho jsem hlady zemřít neviděl.

Přednáška hosta Grzegorze Matuszewského o rodu Coryphantha s digitálními fotografiemi byla pojata vědecky, dle roztřídění, místa výskytu a přednášející – Polák věc vykládal s takovým klidem a přehledem, že mi vůbec nepřišlo, že bych snad i jazykově něčemu nerozuměl.

Přednáška Vlastimila Lukeše o zajímavostech Mexika se vyznačovala jednak zcela bezvadnými digitálními obrázky, jednak skutečně obsahovala tolik zajímavostí, že byla radost poslouchat.

O Mexiku přednášel, resp. v přednášce na uvedené téma pokračoval, Miloš Záruba. Ten mimo jiné vystavil v sále několik svých fotografií kaktusů, které si mohl každý prohlédnout. Musím říci, že to stálo za to. Fotky nejen hodně velké, ale ostré atd. a kaktusy na nich - obdivuhodné. I přednáška nezklamala mě, ale řekl bych, že nikoho z přítomných.

Obecně mohu jen chválit. Organizátorům vše klaplo (a to ještě dokázali v průběhu polední přestávky uskutečnit svou schůzi) a dovedu si představit, že dát dohromady takovou akci není nic jednoduchého. A lid kaktusářský? Já na něj nedám dopustit. Podle mě jsou to lidé kultivovaní a podle toho se chovali na přednáškách i mimo sál. Malá perlička to dokladující – při tak velkém množství lidí samozřejmě záchody nestačily pojmout všechny najednou, tak se čekalo ve frontě, pěkně disciplinovaně a žádný následný nepořádek nenasvědčoval, kolik zde bylo lidí.

Sympozium se vydařilo. Škoda, že je jen jednou za rok. Ale zase je nač se těšit.