Echinocereus coccineus var. roemeri BWO 115, Sutton, Tx

Echinocereus coccineus var. roemeri BWO 115, Sutton, Tx – tahle kytička mi připomíná spíše E. triglochidiatus, ale semena jsem získal přímo od pana Bluma, takže chci věřit, že se omyl nestal. E. coccineus je sice k E. triglochidiatus dost blízce příbuzný, ale já si představuji coccineus přece jen o dost více trňatější. Je to však hodně variabilní skupina rostlin…

Echinocereus fendleri

Echinocereus fendleri – trvá to pár let, než se uráčí kvést a plodit. Ale když už dospěje, pak to stojí za to. Pohled na květy mluví za vše.

Echinocereus fendleri var. bonkerae

Echinocereus fendleri var. bonkerae, je až neuvěřitelné, jaký je rozdíl v otrnění při porovnání s předchozím obrázkem.

Echinocereus fitchii SB 861 Webb Co., Tx.

Echinocereus fitchii SB 861 z okresu Webb v Texasu. Pamatuji se, že E. fitchii byl mezi prvními rostlinami, které jsem si pořídil do sbírky. Je to fakt kytka pro začátečníky, jen tak něco ji nerozhází, a kvete už po 3 – 4 letech po výsevu, už jako pár cm velká. A že stojí za to ji vlastnit, o tom není při pohledu na dvoubarevný květ snad vůbec sporu.

Echinocereus chloranthus SB 245, Otero Co., NM

Echinocereus chloranthus SB 245, z okresu Otero v Novém Mexiku je podmíněně mrazuvzdorný. Nesnese totiž ani trochu vlhka na kořenech, to nám pak na jaře sedí na květináčku jen vyhnilá kupička trnů. Ale když zakvete, to je vůně!

Echinocereus chloranthus var. correlii DJF 1370

Echinocereus chloranthus var. correlii DJF 1370 – vzpomínám si na tu chvilku před lety, asi 2 km od texaského městečka Marathon. Zastavili jsme svůj VW u křižovatky tří cest a prolezli jsme dráty na pastvinu, kde žlutě svítily sloupky těchto kaktusů, abychom mohli fotografovat. Netrvalo deset minut, a byl u nás rančer s výmluvným argumentem – s opakovačkou v ruce. Velmi slušně nás upozornil, že jsme vnikli na soukromý pozemek, tak ať se pakujeme, protože příště by to nemuselo dopadnout tak dobře. Ti chlapíci mají prostě své zásady. A protože correlii roste jen na malém kousku země (endemit) tak je to vlastně soukromý druh. Ale kvete bohatě, semen bude dost, je to hezká kytka s tvrdým, krátkým otrněním, takže jich jistě bude dost i v našich sbírkách.

Zkratka DJF za jménem kaktusu říká, že se jedná o sběr Dave Fergusona, kterého znám z doby, kdy jsem byl na návštěvě u Stevena Bracka v Belenu (NM). Hodně cestoval a sbíral pro Stevena semena. Je to asi jediný znalec, který se zaobírá velmi intenzivně rodem Opuntia.

Echinocereus lindsayi – to je skutečný šperk mezi echinocereusy. Je to ale hodně teplá kytička, roste v centrální Dolní Kalifornii, poblíž osady Paraguay, a je to CITES 1. Několikrát jsem ho v přírodě hledal, nikdy jsem ho nenašel. A to se s ním váže legenda, že ho našla paní, která si z auta odskočila na malou. Snad příště…

Echinocereus mathesianus		Echinocereus russanthus ssp. weedinii

Echinocereus mathesianus – je nazván po německém specialistovi – panu Mathesovi. Za totáče jsme se u něj při zájezdech do NDR stavovali, byla to moc krásná sbírka. Zejména kolekce parodií byla překrásná. Žel nevím, zda ještě pan Mathes a jeho sbírka funguje, 25 roků uběhlo jako voda a mnoho se změnilo.

Echinocereus russanthus ssp. weedinii SB, Davis Mts., Tx. je zase z onoho okruhu silně voňavých. Viděl jsem 3 obrázky této ssp., a každý je trochu jiný. O této rostlině však Steven ve svém katalogu píše, že je žlutě hustě otrněný – takže v tomto punktu to sedí.

Echinocereus triglochidiatus v. paucispinus SB 406, Kimle Co, Tx.

Echinocereus triglochidiatus v. paucispinus SB 406, Kimle Co, Tx., - všimněte si typického květu pro okruh triglochidiatus – do lžičky zvednutých okrajů okvětních lístků. Zvláštní je také masově tvrdě červená barva květu. Tato ssp. má ale květy světlejší, a v jícnech přechází do žluto zelené.

Echinocereus viridiflorus RP 88, Ft Union, NM

Echinocereus viridiflorus RP 88, Ft Union, NM (zelenokvětý) – opět kytička se kterou by měl Dior velni vážně pracovat. Docela si dovedu představit nějakou dámu, jak líbezně voní po tomhle Ecer. Rostlina je to mrazuvzdorná, klidně vydrží v netopeném skleníku. Viděl jsem ji i na skalce, je to ovšem riziko. Zkratka RP patří Ralfu Petersovi z Albuquerque v Novém Mexiku. Je to specialista na kaktusy amerického jihozápadu.

Echinomastus mariposensis f. stenocactoides

A dost už bylo echinocereusů. Teď trochu pel mel z dalších rodů, které kvetou brzy na jaře. Tak třeba Echinomastus mariposensis f. stenocactoides. Je to rostlina, kterou v kopcích  Sierra de la Paila objevil Jarda Šnicer a spol. Jeho květy svým proužkováním silně připomínají květy stenokaktusů, proto jsem mu přidělil tohle pracovní, provizorní jméno. Letos mi kvete snad 10 rostlin, takže snad bude dostatek semen pro každého zájemce.

Echinomastus unguispinus v. laui, Salinas

Další Echinomastus unguispinus v. laui pochází také z dílny Jardy Šnicera, resp. z jeho sběrů u Salinas někdy před šesti lety.

Echinomastus unguispinus v. laui, Salinas

Záměrně sem vkládám dvě rostliny, pro porovnání variability květů. Více než květy vyniká svými drápovitými silnými trny, takže je ozdobou celoročně.

Epithelantha micromeris Lau 737, Sinco de Mayo, Coah.

Epithelantha micromeris Lau 737 – jemná miniaturka s lehce narůžovělými malinkými kvítky. Rod mexických rarit, který si zasluhuje hodně studia – a je tu skupina lidí kteří se pozorováním a debatami o tomto okruhu baví. Doufejme, že časem vznikne i nějaký souhrn těchto úvah. Scházejí se sem tam ve čtvrtek v pražské hospůdce u Zelené lišky, tak v případě zájmu nebo potřeby určit jméno svojí rostlinky to můžete zkusit. Rostlina na obrázku pochází od městečka Sinco de Mayo v Coahuile.

Gymnocactus saueri f. „linaresensis” PP 1234

Gymnocactus saueri f. „linaresensis” PP 1234 (to číslo se dobře pamatuje, ne?) - už na těchto stránkách pověšený byl. Teď jen pro informaci – jeho plně rozvité květy jsou dobrých 5 cm široké. Vypadá to, že naše kytička bude mít v rámci rodu květy jedny z největších.

Mammillaria haageana SB 680, Tehuacan, Pue.

Mammillaria haageana SB 680, od Tehuacanu v mex. Státu Puebla – je kouzelná mamilárka, bohatě kvete rubínovým věnečkem kvítků. Repenhagen však ve své knížce má vyobrazenou rostlinu, která vypadá trochu jinak, ale podle knihy pana Pilbeama by to mohla být ona.

Mammillaria saboae

Mammillaria saboae, to je stále hledaný druh – je to miniaturka, ale květy rozhodně miniaturní nejsou.

Mammillaria saboae

Mammillaria senile (také Mammillopsis) nekvete každému a nekvete pokaždé. Někdy se mu chce, a někdy nechce, a už se toho o něm napsalo tolik. Že by měl v zimě projít obdobím teplot pod nulou? Že by měl v polovině zimy dostat kapku vody? Zimovat tepleji? Ale co je opravdu spolehlivé, to se neví.

Mammillaria (Mammillopsis) senile

Turbinicarpus valdezianus PP 195, Monclova, Coahuila – to je můj miláček. Našel jsem ji někdy v roce 1992 spolu s Jardou Šnicerem, tehdy byly úplně zároveň s terénem a na pár kytičkách byly zbytky semen. No a tohle se z nich narodilo.

Turbinicarpus valdezianus PP 195, Monclova, Coah.

Tak zase za měsíc…