Sulcorebutia polymorpha (Cárdenas) Backeberg, Das Kakteenlexikon, p.416, 1966

Rebutia polymorpha Card., Neue und interessante Kakteen aus Bolivien – Rebutia polymorpha Cárd. spec. nov., Kakt. und and. Sukk., 16: 115, 1965

Weingartia polymorpha (Card.) Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 2:70, 1977

Sulcorebutia steinbachii (Werd.) Backeb. var. polymorpha (Card.) Pilbeam, Sulcorebutia and Weingartia, A Collector´s Guide, p. 80, 1985

Druh byl pojmenován podle mimořádné proměnlivosti v mnoha znacích, polymorpus znamená mnohotvárný.

Popis
Stonek odnožující, příležitostně také jedmotlivý, 20 – 40 mm vysoký, až 50 mm široký, přecházející do řepovitého, až 150 mm dlouhého kořene, někdy ale také bez řepovitého kořene, pokožka šedozelená až tmavě zelená, někdy s červeným nádechem; žeber 10 – 15, rozložená do okrouhlých až sekerovitých hrbolů; areoly podlouhlé až oválné, 3 – 6 mm dlouhé, 1,5 – 2 mm široké, šedě plstnaté až téměř holé. Trny odstávající, ale také hřebenovitě přilehlé k tělu; okrajových trnů 10 – 14, až 10 mm dlouhé, anhnědlé až tmavě hnědé s tmavší bází, někdy také celé černé; středový trn 1 – 7, tenké, píchavé, nahoru ohnuté, 10 – 30 mm dlouhé, nahnědlé, tmavě hnědé nebo černé. Květy 20 – 40 mm dlouhé, 25 – 45 mm široké; vnější okvětní lístky světle fialově červené nebo červené, vnitřní okvětní lístky světle fialově červené, někdy s bílou bází nebo červené a dole více nebo méně oranžové až žluté; nitky bílé, dole růžové; čnělka bílá, na bázi často růžová, se 7 – 8 bílými rameny blizny; poupata hnědá, zelená až načervenale hnědá, vznikající z hlubších až na boku stojících areol. Plod nazelenalý, olivově zelený nebo načervenalý, 6 – 8 mm široký, s olivově zelenými nebo hnědými šupinami; v paždí spodních šupin jemné bílé vlasy. Semena 1,2 – 1,5 mm dlouhá, 0,8 – 1,3 mm široká.

Variety a formy
Žádné variety ani formy popsány nebyly, přesto se jedná o taxon s velmi širokou variabilitou v mnoha znacích, podle svědectví nálezců a sběratelů se jedná snad o nejvíce proměnlivou populaci v mnoha znacích, což bylo vyjádřeno i ve jménu druhu. Prvotní popis byl vytvořen podle typu ze sběru Cárd.6141, jako S. polymorpha byly označeny i sběry Kr691, WR255, HS226 a RV316. Mezi novějšími nálezy sběry existuje řada dalších položek, které zřejmě k také patří do tohoto okruhu: JD277, WF63, G14, G84, G102, EK7136a, FK163, EM338, JK43, JK45, PM156, Rie9 (označené jako S. polymorpha), EH8268, EH8270, HE331, RH1147 (označené jako S. steinbachii / polymorpha), případně LH26 (označený S. polymorpha ?) nebo PM157 (označený S. polymorpha / tiraquensis).

Výskyt a rozšíření
S. polymorpha pochází z provincie Arani (Bolívie, departament Cochabamba), jako naleziště typu bylo uvedeno v blízkosti Tiraque, v nadmořské výšce 3200 m. I všechny ostatní nálezy pocházejí z této oblasti, jako místo je nejčastěji uvedeno Cochabamba – Santa Cruz, Cochabamba – Epizana, u Kairani (nebo také Kayrani případně Kayarani, v nadmořských výškách 3200 – 3400 m (krajní hodnoty uvedené u nálezů jsou 2950 – 3700 m). Areál rozšíření druhu se nachází v okolí silnice z Cochabamba do Santa Cruz, mezi Rancho Zapata a Lopez Mendoza, kam zasahuje i areál S. tiraquensis.

Poznámky
S. polymorpha je chápána různými autory značně odlišně. Z části byla hodnocena jako samostatný druh, tak také byla prvotně popsána M. Cárdenasem, i když jako Rebutia, jindy byla spojována na infraspecifické úrovni se S. steinbachii nebo S. tiraquensis, tvoří však samostatnou populaci na území, které je součástí areálu S. tiraquensis. Důvodem nejistoty v jejím hodnocení je její mimořádná variabilita v celé řadě znaků, kterou zmiňuje již M. Cárdenas v prvotním popisu, ale také skutečnost, že od prvopočátku se do sbírek jako S. polymorpha rozšířily odlišné rostliny (většinou S. steinbachii), a tento zmatek často trvá dodnes.

Charakter populace S. polymorpha od Kairani, jak byl zachycen už v prvotním popisu, byl potvrzen i novými průzkumy. Rostou tam vedle sebe odnožující rostliny i rostliny až do stáří soliterní, se světle zelenou i olivově zelenou až téměř fialovou pokožkou, rostliny ploché s velkými hrboly i kulovité s drobnými hrboly, s tvrdými, hrubými, odstávajícími trny i se štětinovitými, zčásti k tělu ohnutými trny, s květy fialově červenými i červenožlutými až žlutými květy. Některé mají silný řepovitý kořen, jiné jen malou řepičku v mládí, která později mizí. Toto mimořádné množství vytvářených forem je určitě podmíněno životními podmínkami naleziště, nelze však vyloučit ani hybridní původ této populace. Mnoha autory je S. polymorpha chápána také jako přechodná populace mezi S. steinbachii a S. tiraquensis, tento názor vyjádřil dokonce již M. Cárdenas.

Literatura

• Augustin K., Gertel W., Hentzchel G., Sulcorebutia, Kakteenzwerge der bolivianischen Anden, p. 117, 2000
• Brinkmann K.-H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 41, 1976
• Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend. Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p. 85, 1982
• Odehnal J., Slaba R., Rod Sulcorebutia – poznámky pod čarou, Kaktusy 37 / speciál 2, 2001
• Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A Collector's Guide, p. 69, 1985

Pěstování
S. polymorpha je vysokohorská rostlina, i když pochází z poněkud nižších poloh než některé formy z okruhu S. steinbachii. Světlé stanoviště s dostatkem čerstvého vzduchu a dostatečnou nárazovou zálivkou v době vegetace a chladné a suché stanoviště v období vegetačního klidu jsou potřebné podmínky pro úspěšné její pěstování podobně jako u ostatních příbuzných druhů. Trsovité klony lze snadno množit vegetativně z odnoží, rostliny se silnými řepovitými kořeny vyžadují větší opatrnost se zálivkou, důležitá je dostatečná propustnost substrátu.

Text: Otakar Šída

Foto Pavel Pavlíček ve sbírce Václava Šedy