Sulcorebutia cardenasiana Vasq.
  Sulcorebutia cardenasiana W 609

SULCOREBUTIA CARDENASIANA Vasq.

Sulcorebutia cardenasiana Vásquez, Sulcorebutia cardenasiana Vásquez, spec.nov., Kakt.und and.Sukk., 26: 49, 1975

Weingartia cardenasiana (Vasq.) Brandt, Frankf. Kakteenfr., 5: 2, 1978

Rebutia cardenasiana (Vasq.) Navarro, Catálogo ecológico preliminar de las cactáceas de Bolivia – Rebutia cardenasia (R. Vásquez) G. Navarro, Lazaroa 17, 1996

Druh byl pojmenován na počest prof. Martina Cárdenase, známého bolivijského botanika a znalce kaktusové flóry.

Popis
Stonek jednotlivý, polokulovitý, až 50 mm vysoký a 80 mm široký, přecházející do dlouhého řepovitého kořene, s tmavě až olivově zelenou pokožkou; žeber 14, spirálovitá, rozložená do okrouhlých hrbolků; areoly podlouhlé, 5 – 6 mm dlouhé, až 2 mm široké, s nažloutle bílou vlnou. Trny hřebenovitě přilehlé až lehce odstávající, drsné; okrajových trnů 16 až 18, lehce ohnuté, 5 – 10 mm dlouhé, nažloutlé, nahnědlé až hnědé, na bázi poněkud světlejší; středové trny většinou chybí, příležitostně u starších 1 – 2, z horního konce areoly, až 10 mm dlouhé, stejně zbarvené. Květy 35 – 45 mm dlouhé a 30 – 35 mm široké, bez vůně nebo se slabým pachem plísně; vnější okvětní plátky žluté s nahnědlou špičkou, na vnější straně více nebo méně červenohnědé; vnitřní okvětní plátky žluté, někdy s načervenalým okrajem; tyčinky žluté; čnělka žlutá se 6 – 8 nažloutlými rameny blizny; poupata nahnědlá, vznikající z dolních, starších, z části až pod úrovní půdy ležících areol. Plod nazelenalý až nazelenale hnědý, kulovitý, 5 – 6 mm široký, s nahnědlými šupinami, v paždí nejnižších z nich jemné bílé vlasy. Semena tmavě hnědá, 1,2 – 1,3 mm dlouhá a 1,0 – 1,1 mm široká.

Variety a formy
Žádné variety ani formy popsány nebyly. Rostliny ze známých sběrů S. cardenasiana nevykazují žádné podstatné rozdíly, drobné odchylky ve zbarvení těla, otrnění a částečně i okvětních plátků představují pouze přirozenou variabilitu populací a jsou do určité míry ovlivněny i podmínkami stanoviště a kultury. Sběry z různých nalezišť vykazují zřetelnější rozdíly hlavně v celkovém charakteru otrnění.

Základním sběrem S. cardenasiana, ze které byl vybrán typ druhu, je RV544 (V544), patří sem i sběr R609, jako S. cardenasiana var. byly označeny sběry HS41 a HS41a. Nověji byla S. cardenasiana sbírána opakovaně na několika místech řadou sběratelů: G173 (var.), G174 (var.), EH11077 (f.), HE90 (var.), HE91 (var.), RH784 (var.), RH788 (var.), LH12 (var.).

Výskyt a rozšíření
Typový sběr S. cardenasiana pochází z provincie Campero (Bolívie, departament Cochabamba) od Pasorapa. Areál druhu se rozkládá v okolí Pasorapa, v nadmořské výšce 2350 – 2550 m. Jako místa nálezů výše uvedených sběrů bylo uvedeno: Perez, severně od Pasorapa (R), Pena Colorado – Pasorapa, km 36,5, km 40, (HS), Pena Colorado – Pasorapa, 2550 m (G), Pasorapa, 2650 m (EH), Pena Colorado – Pasorapa, 2550 m (HE), Pena Colorado – Pasorapa, 2550 m (RH), Aiquile – Pasorapa, km 86, 2300 – 2400 m (LH). Místo nálezů R. Vásquze a W. Rausche leží severně od Pasorapa, ostatní nálezy mají původ poněkud západněji.

Poznámky
Podle zpráv nálezců a sběratelů leží výskyt S. cardenasiana v okolí Pasorapa stranou od obvyklých nalezišť sulkorebucií. Svými žlutými květy a olivově zbarvenou pokožkou se výrazně odlišuje od taxonů z okruhu S. mentosa, jejíž areál leží západně od Pasorapa v okolí Aiquile. Ve sbírkách jsou nejčastěji zastoupeny rostliny ze sběru W. Rausche, který by měl pocházet ze stejného naleziště jako typový sběr R. Vásqueze. Nálezy H. Swobody pocházejí z území západně od Pasorapa a mají poněkud světlejší a těsněji přiléhající otrnění. Sem patří také většina novějších nálezů, rozdíly však zůstávají pouze na úrovni stanovištních forem, které zcela patří do přirozené variační šíře druhu. Podrobnějšímu průzkumu celého areálu S. cardenasiana brání značná nepřístupnost a odlehlost okolních oblastí. Proto je tato část území rozšíření rodu Sulcorebutia dosud poměrně málo prozkoumaná. To se týká i vztahů ke druhu vyskytujícímu se na rovněž poměrně úzce vymezeném území východně odtud – S. langeri.

Literatura

  • Augustin K., Gertel W., Hentzchel G., Sulcorebutia, Kakteenzwerge der bolivianischen Anden, p. 74, 2000
  • Brinkmann K.-H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 29, 1976
  • Lindner P., Přehled rodu Sulcorebutia Backeberg emend. Brederoo et Donald, Aztekia (mimořádné číslo), p. 75, 1982
  • Odehnal J., Slaba R., Rod Sulcorebutia – poznámky pod čarou, Kaktusy 37 / speciál 2, 2001
  • Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia, A Collector's Guide, p. 44, 1985

Pěstování
S. cardenasiana patří mezi sulkorebucie s převážně soliterním růstem, její vegetativní množení odnožemi je proto poměrně obtížné. Generativní množení zase naráží na poměrně vzácnou nabídku semen, takže zastoupení tohoto druhu ve sbírkách je dosti vzácné. Svými nároky na pěstování se nijak neliší od ostatních podobných druhů s velkými řepovitými kořeny, tomu je vhodné přizpůsobit jak nádoby a substrát, tak způsob pěstování, zejména četnost a rozsah zálivky a podmínky stanoviště v růstu i v době vegetačního klidu.

Text: Otakar Šída
Foto Pavel Pavlíček ve sbírce Václava Šedy


Text do Atlasu kaktusů 2004 – Lophophora fricii je velmi oblíbenou rostlinou v našich sbírkách. Třeba máte nějaké připomínky, vlastní zkušenosti, názory – rádi je přijmeme a možná i do výsledného textu zapracujeme. Napište do redakce nebo autorovi – a to samé i v dalších “předběžně” publikovaných textech. A za to předem díky – redakce Atlasu kaktusů, pavlicek@chrudim.cz
Pavel Pavlíček
e-mail:
pavlicek@chrudim.cz