| Milí čtenáři bývalé a
doufám že zase současné rubriky „Kaktusy
jsou o detailu“, jsem zase zpátky. Promiňte,
že jsem se dlouho neozval, ale měl jsem spoustu
starostí. Jak už to bývá, každý kaktusář
touží po větších prostrorech pro svoji
vášeň a i já, začínajíc jako
„okýnkář“, rostoucí do „balkonáře“,
pokračujíc jako „pařeništník“ a
„fóliovníkář“ jsem se konečně dočkal
prostor, které bych označil za prozatím
dostačující. 
Stálo mě to spoustu
vymýšlení, hledání materiálů, firem a
také peněz. Mám konečně polykarbonátový
příbytek 40 m2, celoročně
vytápěný a přístupný pouze z domu (pěkně
v papučích) a k tomu prosklenou zimní zahradu
pro kaktusářské (po)tlachy. Zatím to nemám
ještě zcela hotové, jsou tam některé
detaily, které je třeba dotáhnout, jako třeba
vytápění skleníku. Nebyly peníze a chybí
vnitřní omítka, takže nejsou osazené
radiátory. Přesto mi za celou zimu, kdy jsem
tedy neprotopil ani korunu, udržel
dvoukomůrkový 10 mm polykarbonát teplotu
neklesající pod -1 st.°C. To jsem nečekal.
Podotýkám, že skleník je do pasu zakopaný do
země. Ale zase není ještě zcela izolován
proti profukujícímu větru, protože byl
montován před vánoci a to už netuhne silikon.
Po Novém roce jsme se s rodinkou přestěhovali
do nového obydlí (156 km jižněji....to se
bude kytkám líbit) a kaktusy prozatím obydlely
zimní zahradu. Ta je ze skla v plastové
konstrukci a už je vytápěná.
Tak to jsem se pochlubil. A
teď ke kytkám. Kdysi jsem četl, že
dopěstovat blosfeldie do květu, to je taková
malá maturita. A hele! Já odmaturoval ani
nevím jak.
 |
Blossfeldia
|
Chuděrky
kytičky byly někde zasunuté v kultivátoru,
moc jsem se o ně nestaral a při stěhování
mě překvapily násadou plodů. Ani už si
nevzpomenu, kdy jsem to sel. Výsevní bloček je
někde mezi přestěhovanými archiváliemi. Ale
bude to více než dvanáct let. Chudinky jsem
mořil suchem, až dospěly.
A na závěr
zase testík. Víte co to je?
Na další
setkání se těší Petr Antálek
|
