|
REBUTIA SIMONIANA
Rausch
|
Rebutia simoniana Rausch,
Kakt.und and.Sukk., 35: 204, 1984
W. Rausch rostlinu pojmenoval na počest
svého dlouholetého přítele a milovníka
rebucií Wilhelma Simona.
Popis
Stonek jednotlivý, v kultuře poněkud
odnožující, kulovitý, až 25 mm široký,
s ploše rozloženými, vláknitými kořeny,
pokožka světle zelená;
žeber asi 13, poněkud spirálovitá,
rozložená do okrouhlých, 2 – 3 mm velkých
hrbolků; areoly
okrouhlé až oválné, 1 – 1,5 mm dlouhé,
bíle až světle hnědě plstnaté; okrajových trnů 11 –
13, až 5 mm dlouhé, křehké, sklovitě bílé; středové trny 1 – 4,
až 7 mm dlouhé, silnější, sklovitě bílé
s hnědou špičkou. Květy 35 mm dlouhé a
široké, čistě oranžově žluté; květní lůžko a trubka
světle okrové s tmavšími šupinami, bílými
vlasy a štětinami;
vnější okvětní plátky okrouhlé s drobnou
špičkou, světle okrové, vně s nafialověle
zeleným středním proužkem;
vnitřní okvětní plátky okrouhlé,
žlutooranžové;
jícen až 17 mm dlouhý, do poloviny srostlý se
čnělkou, bílý;
nitky, čnělka a blizna se 4 rameny bílé. Plod
kulovitý, 6 mm široký, olivově zbarvený,
s bílými vlasy a štětinami. Semena krátce
přílbovitá, podobná jako u R. fiebrigii,
poněkud větší, asi 1,2 mm dlouhá, tmavě
hnědá, s velkým přímým hilem.
Variety a formy
Variety ani formy nebyly popsány, je to ve
svých znacích, pokud je známo, značně
jednotný taxon. Drobné rozdíly, které lze
pozorovat hlavně v otrnění, jsou snad jen
důsledkem odlišných podmínek kultury.
Položka, která byla použita jako typ druhu,
byla vybrána ze sběru WR739.
Výskyt a rozšíření
R. simoniana pochází z provincie
Sud Cinti (Bolívie, departament Chuquisaca),
její výskyt je omezen na malou oblast jižně
od La Cueva blízko Culpina v nadmořské
výšce 3500 m. Na nalezišti roste společně
s rostlinami R. fiebrigii, od kterých se
vzhledem stonků také příliš neliší.
Poznámky
R. simoniana je velmi pěkná a
opravdu zajímavá rostlina. W. Rausch ji nalezl
vlastně jen náhodou, když spolu s několika
dalšími exempláři R. fiebrigii pro
vyhodnocení tohoto druhu sebral i několik
menších, domněle nedospělých rostlin. Tyto
rostliny však i v kultuře zůstaly odlišné,
trvale podstatně menší, a hlavně vykvetly
mnohem většími, oranžovými květy. Ve
vzhledu stonků ukazuje určitou podobnost s R.
buiningiana Rausch, zůstává však trvale
zřetelně menší, květy mají jiný odstín a
semena jsou větší.
Literatura
Pilbeam J., Rebutia, p. 91, 1997
Pěstování
Tento pěkný druh má podobné nároky jako
většina ostatních druhů ze sekce Aylostera.
Roste velmi pomalu, v kultuře vytváří malé
trsy stonků velikosti větší kuličky na
hraní. Silnější osvětlení ve vegetaci
podporuje vývoj silnějšího, hustějšího
otrnění zbarveného zřetelněji do žluta,
které doplňuje mimořádně pěkné nažloutle
oranžové květy. Mírné odnožování
v kultuře umožňuje vegetativní množení,
množení ze semen je dosud omezen nepříliš
častou nabídkou, ale zdá se, že i tomto
směru se situace pomalu zlepšuje.
Text: Otakar Šída
Foto Pavel Pavlíček ve sbírce Václava Šedy
|