Rebutia simoniana Rausch 

  Rebutia simoniana WR 739

REBUTIA SIMONIANA Rausch

Rebutia simoniana Rausch, Kakt.und and.Sukk., 35: 204, 1984

W. Rausch rostlinu pojmenoval na počest svého dlouholetého přítele a milovníka rebucií Wilhelma Simona.

Popis
Stonek jednotlivý, v kultuře poněkud odnožující, kulovitý, až 25 mm široký, s ploše rozloženými, vláknitými kořeny, pokožka světle zelená; žeber asi 13, poněkud spirálovitá, rozložená do okrouhlých, 2 – 3 mm velkých hrbolků; areoly okrouhlé až oválné, 1 – 1,5 mm dlouhé, bíle až světle hnědě plstnaté; okrajových trnů 11 – 13, až 5 mm dlouhé, křehké, sklovitě bílé; středové trny 1 – 4, až 7 mm dlouhé, silnější, sklovitě bílé s hnědou špičkou. Květy 35 mm dlouhé a široké, čistě oranžově žluté; květní lůžko a trubka světle okrové s tmavšími šupinami, bílými vlasy a štětinami; vnější okvětní plátky okrouhlé s drobnou špičkou, světle okrové, vně s nafialověle zeleným středním proužkem; vnitřní okvětní plátky okrouhlé, žlutooranžové; jícen až 17 mm dlouhý, do poloviny srostlý se čnělkou, bílý; nitky, čnělka a blizna se 4 rameny bílé. Plod kulovitý, 6 mm široký, olivově zbarvený, s bílými vlasy a štětinami. Semena krátce přílbovitá, podobná jako u R. fiebrigii, poněkud větší, asi 1,2 mm dlouhá, tmavě hnědá, s velkým přímým hilem.

Variety a formy
Variety ani formy nebyly popsány, je to ve svých znacích, pokud je známo, značně jednotný taxon. Drobné rozdíly, které lze pozorovat hlavně v otrnění, jsou snad jen důsledkem odlišných podmínek kultury. Položka, která byla použita jako typ druhu, byla vybrána ze sběru WR739.

Výskyt a rozšíření
R. simoniana pochází z provincie Sud Cinti (Bolívie, departament Chuquisaca), její výskyt je omezen na malou oblast jižně od La Cueva blízko Culpina v nadmořské výšce 3500 m. Na nalezišti roste společně s rostlinami R. fiebrigii, od kterých se vzhledem stonků také příliš neliší.

Poznámky
R. simoniana je velmi pěkná a opravdu zajímavá rostlina. W. Rausch ji nalezl vlastně jen náhodou, když spolu s několika dalšími exempláři R. fiebrigii pro vyhodnocení tohoto druhu sebral i několik menších, domněle nedospělých rostlin. Tyto rostliny však i v kultuře zůstaly odlišné, trvale podstatně menší, a hlavně vykvetly mnohem většími, oranžovými květy. Ve vzhledu stonků ukazuje určitou podobnost s R. buiningiana Rausch, zůstává však trvale zřetelně menší, květy mají jiný odstín a semena jsou větší.

Literatura
Pilbeam J., Rebutia, p. 91, 1997

Pěstování
Tento pěkný druh má podobné nároky jako většina ostatních druhů ze sekce Aylostera. Roste velmi pomalu, v kultuře vytváří malé trsy stonků velikosti větší kuličky na hraní. Silnější osvětlení ve vegetaci podporuje vývoj silnějšího, hustějšího otrnění zbarveného zřetelněji do žluta, které doplňuje mimořádně pěkné nažloutle oranžové květy. Mírné odnožování v kultuře umožňuje vegetativní množení, množení ze semen je dosud omezen nepříliš častou nabídkou, ale zdá se, že i tomto směru se situace pomalu zlepšuje.

 

Text: Otakar Šída
Foto Pavel Pavlíček ve sbírce Václava Šedy



Text do Atlasu kaktusů 2004 – Lophophora fricii je velmi oblíbenou rostlinou v našich sbírkách. Třeba máte nějaké připomínky, vlastní zkušenosti, názory – rádi je přijmeme a možná i do výsledného textu zapracujeme. Napište do redakce nebo autorovi – a to samé i v dalších “předběžně” publikovaných textech. A za to předem díky – redakce Atlasu kaktusů, pavlicek@chrudim.cz
Pavel Pavlíček
e-mail:
pavlicek@chrudim.cz