 |
REBUTIA BUININGIANA
Rausch
|
Rebutia buiningiana
Rausch, Kakt.und and.Sukk., 23: 98, 1972
Druh byl pojmenován na počest holandského
znalce kaktusů A. F. H. Buininga.
Popis
Stonek jednotlivý, zřídka odnožující,
v kultuře tvořící malé trsy, kulovitý, až
50 mm široký, s vláknitými kořeny,
pokožka světle šedozelená;
žeber až 20, spirálovitá, rozložená do
okrouhlých, asi 4 mm širokých hrbolků; areoly okrouhlé až
oválné, asi 2 mm široké, bíle až světle
hnědě plstnaté. Okrajových trnů 14 – 16,
široce roztažené, 6–10 mm dlouhé, tenlé,
křehké, sklovitě bílé;
středové trny 2 – 3, umístěné v areole
nad sebou, poněkud silnější, až 14 mm
dlouhé, bílé s hnědou špičkou a hnědou
zesílenou patou. Květy na boku rostliny,
působící dosti plně, 35 mm dlouhé, 30 mm
široké, růžově oranžové, v další dny
blednoucí do měkké, světle oranžové; květní lůžko a trubka
oranžově růžové, s hnědými šupinami a
bílými vlasy a štětinami;
vnější okvětní plátky kopisťovité,
světle růžové s nahnědlými špičkami; vnitřní okvětní
lístky kopisťovité, růžově oranžové; jícen bělavě růžový; nitky bělavé; čnělka nažloutlá, na
asi 10 mm srostlá s trubkou, blizna se 6
rameny, žlutá. Plod kulovitý, asi 5 mm
široký, červenohnědý, s tmavě hnědými
až černými šupinami, bílými vlasy a
štětinami. Semena typu Aylostera, okrouhle
přílbovitá, tmavě hnědá, asi 1 mm velká.
Variety a formy
Variety ani formy nebyly popsány, druh je
zřejmě známý jen z jedné lokality, rostliny
ve sbírkách vykazují jen velmi malé rozdíly.
Výrazněji se mění jen zbarvení květů,
nikoliv však mezi různými rostlinami, ale
v průběhu kvetení, v dalších dnech květy
zřetelně blednou. Kromě sběru, ze kterého
byl vybrán typ druhu, WR511, byl jako R.
buiningiana označen také sběr KK860, ale
tato identifikace je vzhledem k dosti
vzdálenému místu původu značně
problematická.
Výskyt a rozšíření
R. buiningiana pochází ze severní
Argentiny, místo nálezu leží v provincii
Jujuy u Iruya v nadmořské výšce 2700 m.
Naleziště uvedené u sběru KK860, Las Cajas,
Tarija, 2800 m, se zdá svědčit o něčem
jiném. Nověji je tento sběr spojován
s Ritterovým nálezem stejného jména (nyní R.
archibuiningiana), jehož naleziště leží
Knížetově původní lokalizaci místa nálezu
přeci jen podstatně blíže.
Poznámky
Jménem R. buiningiana byly označeny
dvě zcela odlišné rostliny. Nejprve toto
jméno navrhl F. Ritter pro svůj nález
z blízkosti Padcaya (Bolívie, departament
Tarija), jméno však nebylo platně
publikováno. Proto poté, co W. Rausch platně
popsal pod stejným jménem svoji rostlinu,
změnil F. Ritter jméno pro svůj nález na R.
archibuiningiana (ve smyslu stará, původní
buiningiana). Jako zajímavost zaslouží zmínku
údaj W. Rausche v prvotním popisu, že se při
prvním sběru tohoto druhu domníval, že nalezl
novou formu R. marsoneri, což rostliny
v našich sbírkách příliš nepotvrzují.
Literatura
- Backeberg C. et Haage W., Das
Kakteenlexikon, p. 503, 1977
- Pilbeam J., Rebutia, p. 29, 1997
Pěstování
Pro pěstování toho pěkného druhu není
potřeba žádných zvláštních podmínek.
Svými nároky se nikterak neliší od většiny
druhů rodu. Dostatek světla a čerstvého
vzduchu jsou předpoklady pro správné
vytrnění a pravidelnou tvorbu květů. V době
vegetačního klidu je potřeba suchem a chladem
zabránit předčasnému probouzení rostlin, aby
nedocházelo k deformaci stonků a redukci
otrnění. Mírné odnožování v kultuře
zjednodušuje její vegetativní množení,
odnože zakořeňují bez problémů a brzy
dorůstají do květuschopné velikosti. Občas
se objeví i nabídka semen, stojí však za
zmínku skutečnost, že v mnohých sbírkách
stále ještě můžeme pod jménem R.
buiningiana nalézt zcela odlišné rostliny
pocházející z nálezů F. Rittera, a tak se
to také může občas vyskytnout v nabídkách
semen.
Text: Otakar Šída
Foto Pavel Pavlíček ve sbírce Václava Šedy
|
