Únor 2004 ve sbírce u Pavlíčků
Nejdříve musím udělat radost všem, kteří si myslí, že vražedný únor si vybírá daň jenom právě na té jejich sbírce.

Arioocarpus fissuratus var. lloydii (ten uprostřed umřel)

Není tomu tak, i já přicházím o přenádherné sbírkové kousky, a už jsem se s tím tak nějak smířil, že to je prostě osud. O to horší je, že dostávám mnoho nejrůznějších dotazů, kde bych měl tomu či onomu kaktusáři vysvětlit, proč právě jemu v únoru odešel ten či onen kaktus, ačkoliv stál mezi ostatními, úplně na suchu a ve stejných podmínkách. A já to nevím. Protože nevím ani to, proč právě mě a právě ten Ariocarpus lloydii mi ukázal paty a odešel k Manituovi. A to zrovna teď, když jsem si od něj sliboval jarní přísun alespoň tří set semínek.

 

Adenia globosa ES 0441, Kenia

Silná vůně, která připutovala z okna do obýváku, mne přiměla k tomu, abych se zvedl ze sedla a šel pátrat po zdroji. Ono totiž okno míří přímo do skleníku. Jako by poblíž kvetl jasmínový keř, tak to bylo silné. Voněly kvítky u kytky mému srdci velmi blízké, protože rostlina samo vypadá, jako by vyrostla někde na Marsu.

Je to Adenia globosa. asi šestikilový kaudex porostlý bradavicemi (z odpadlých mladých větviček?) šedozelené barvy, z něhož vyráží koště přes metr tenkých dlouhých, tvrdých, bezlistých větví s dlouhými ostny. A na větvích, jakoby bez ladu a pořádku, vyrážejí nepříliš nápadné, zelenavé, ale silně vonící kvítky. Rod Adenia patří mezi Passifloraceae (čeleď mučenkovité). Tahle pochází z Keni, asi před 8 lety jsem ji přivezl ze známé německé pěstírny od pana Speckse, a stála neuvěřitelných 92 marek. Odřezky jednotlivých větví lze zakořenit, ale jestli někdy udělají ten hrubý kaudex, to ještě nevím.

Euphorbia anoplia SB 1990

Před 14 lety jsem od Stevena Bracka v USA dostal dárek – Euphorbia anoplia. To je snad nejvděčnější kytka v mé (manželčině) sbírce sukulentů. Za tu dobu už naplnila několik květináčů trsy odnožujících stonků, kvete bezpočtem květů, i když u rodu Euphorbia nejsou květy tím nejozdobnějším prvkem.

 

Euphorbia spec. PP 282, Itremo, Madagascar

Tato euforbia má kvítky ovšem o něco větší, naznačuje to, že by měla patřit do okruhu kolem Euphorbia milii. Našel jsem ji, když jsem se toulal po Madagascaru a dodnes jsem ji díky své lenosti neurčil. Možná, že se to podaří někomu z čtenářů, třeba pomocí tohoto webu http://succulent.cool.ne.jp/, na kterém lze najít spousta obrázků tohoto oblíbeného rodu. Tyhle rostliny lze najít na skalnatých stráních v pohoří Itremo.

Havorthia emelyae var. multifolia

Rod Haworthia je ve světě čím dál, tím oblíbenější – a není divu. Rostlinky většinou nevyrostou velké, obvykle nevyžadují větší květináč, než osmičku, zřídka desítku. Skupina těch, co rostou nízké a do šířky, trošku připomínají rosety ariokarpusů, a pokud máme smysl pro miniaturky, pak i jejich kvítky jsou velmi půvabné.

 

Havorthia emelyae var. multifolia

 

Gymnocactus subterraneus var. zaragosae

Ale nyní zase trochu ke kaktusům. Vykvetl Gymnocactus (nebo chcete-li Turbinicarpus) subterraneus var. zaragosae. Pochází ze semínek, které do Česka (tehdy ještě do Československa) přivezli v roce 1991 ze své expedice přátelé Kunte, Slaba, Šnicer, takže když někde objevíte jméno se zkratkou KSS před číslem, tak se nejedná o komunistickou stranu Slovenska, ale právě o tuto trojici botaniků.

Astrophytum myriostigma cv. tricostatum

Náš seriálek pro tento měsíc uzavřeme pohledem na misku přepíchaných „trojek”. Jsou to myriostigmy, pocházejících z výsevu semen z třížeberných rostlin, a jak vidíte, tak plných (neuvěřitelných) 25% kytiček se narodilo se třemi žebírky. Ostatní jsou vesměs čtyřžeberné. Tyto máme i v naší nabídce – viz: http://www.cact.cz/rostliny.asp, ale třížeberné prodat nemohu, protože nepatří mně ale známému chrudimskému pěstiteli rodu Astrophytum – panu Šobrovi. A ten má právo prvního výběru, až troječky ještě trochu poporostou.

Pavlínka

A poslední obrázek z mé sbírky patří opět nejmenšímu semenáčku z mých vnoučátek. Pavlínka – právě vytažená z koupele. Snáší mnohem menší teplotu, než doporučujeme pro první jarní zálivku. To je teplota asi 50 °C, a je to teplota, kdy ještě ve vodě tak tak udržíte vnouče – pardon, ruku.

Jak vidíte – jarní sluníčko nabírá na síle a Pavlínka nám na hlavičce začíná už hezky vytrňovat.

Za měsíc nashledanou

Pavel Pavlíček
e-mail:
pavlicek@chrudim.cz