Nejdříve musím udělat radost všem,
kteří si myslí, že vražedný únor si
vybírá daň jenom právě na té jejich
sbírce.
|
Arioocarpus fissuratus
var. lloydii (ten uprostřed umřel)
|
Není tomu tak, i já
přicházím o přenádherné sbírkové kousky,
a už jsem se s tím tak nějak smířil, že to
je prostě osud. O to horší je, že dostávám
mnoho nejrůznějších dotazů, kde bych měl
tomu či onomu kaktusáři vysvětlit, proč
právě jemu v únoru odešel ten či onen
kaktus, ačkoliv stál mezi ostatními, úplně
na suchu a ve stejných podmínkách. A já to
nevím. Protože nevím ani to, proč právě mě
a právě ten Ariocarpus lloydii mi ukázal paty
a odešel k Manituovi. A to zrovna teď, když
jsem si od něj sliboval jarní přísun alespoň
tří set semínek.
|
|
|
Adenia globosa ES
0441, Kenia
|
Silná vůně, která
připutovala z okna do obýváku, mne přiměla
k tomu, abych se zvedl ze sedla a šel pátrat
po zdroji. Ono totiž okno míří přímo do
skleníku. Jako by poblíž kvetl jasmínový
keř, tak to bylo silné. Voněly kvítky u kytky
mému srdci velmi blízké, protože rostlina
samo vypadá, jako by vyrostla někde na Marsu.
Je to Adenia globosa. asi šestikilový kaudex
porostlý bradavicemi (z odpadlých mladých
větviček?) šedozelené barvy, z něhož
vyráží koště přes metr tenkých dlouhých,
tvrdých, bezlistých větví s dlouhými ostny.
A na větvích, jakoby bez ladu a pořádku,
vyrážejí nepříliš nápadné, zelenavé, ale
silně vonící kvítky. Rod Adenia patří mezi
Passifloraceae (čeleď mučenkovité). Tahle
pochází z Keni, asi před 8 lety jsem ji
přivezl ze známé německé pěstírny od pana
Speckse, a stála neuvěřitelných 92 marek.
Odřezky jednotlivých větví lze zakořenit,
ale jestli někdy udělají ten hrubý kaudex, to
ještě nevím.
|
Euphorbia anoplia SB 1990
|
Před 14 lety jsem od Stevena
Bracka v USA dostal dárek – Euphorbia
anoplia. To je snad nejvděčnější kytka
v mé (manželčině) sbírce sukulentů. Za tu
dobu už naplnila několik květináčů trsy
odnožujících stonků, kvete bezpočtem
květů, i když u rodu Euphorbia nejsou květy
tím nejozdobnějším prvkem.
|
|
|
Euphorbia spec.
PP 282, Itremo, Madagascar
|
Tato euforbia má kvítky
ovšem o něco větší, naznačuje to, že by
měla patřit do okruhu kolem Euphorbia milii.
Našel jsem ji, když jsem se toulal po
Madagascaru a dodnes jsem ji díky své lenosti
neurčil. Možná, že se to podaří někomu
z čtenářů, třeba pomocí tohoto webu http://succulent.cool.ne.jp/,
na kterém lze najít spousta obrázků tohoto
oblíbeného rodu. Tyhle rostliny lze najít na
skalnatých stráních v pohoří Itremo.
|
Havorthia emelyae var.
multifolia
|
Rod Haworthia je ve světě
čím dál, tím oblíbenější – a není
divu. Rostlinky většinou nevyrostou velké,
obvykle nevyžadují větší květináč, než
osmičku, zřídka desítku. Skupina těch, co
rostou nízké a do šířky, trošku
připomínají rosety ariokarpusů, a pokud máme
smysl pro miniaturky, pak i jejich kvítky jsou
velmi půvabné.
|
|
|
Havorthia emelyae var.
multifolia
|
|
Gymnocactus subterraneus
var. zaragosae
|
Ale nyní zase trochu ke
kaktusům. Vykvetl Gymnocactus (nebo chcete-li
Turbinicarpus) subterraneus var. zaragosae.
Pochází ze semínek, které do Česka (tehdy
ještě do Československa) přivezli v roce
1991 ze své expedice přátelé Kunte, Slaba,
Šnicer, takže když někde objevíte jméno se
zkratkou KSS před číslem, tak se nejedná o
komunistickou stranu Slovenska, ale právě o
tuto trojici botaniků.
|
Astrophytum myriostigma
cv. tricostatum
|
Náš seriálek pro tento
měsíc uzavřeme pohledem na misku
přepíchaných „trojek”. Jsou to
myriostigmy, pocházejících z výsevu semen
z třížeberných rostlin, a jak vidíte, tak
plných (neuvěřitelných) 25% kytiček se
narodilo se třemi žebírky. Ostatní jsou
vesměs čtyřžeberné. Tyto máme i v naší
nabídce – viz: http://www.cact.cz/rostliny.asp,
ale třížeberné prodat nemohu, protože
nepatří mně ale známému chrudimskému
pěstiteli rodu Astrophytum – panu Šobrovi. A
ten má právo prvního výběru, až troječky
ještě trochu poporostou.
|
Pavlínka
|
A poslední obrázek z mé
sbírky patří opět nejmenšímu semenáčku
z mých vnoučátek. Pavlínka – právě
vytažená z koupele. Snáší mnohem menší
teplotu, než doporučujeme pro první jarní
zálivku. To je teplota asi 50 °C, a je to
teplota, kdy ještě ve vodě tak tak udržíte
vnouče – pardon, ruku.
Jak vidíte – jarní sluníčko nabírá na
síle a Pavlínka nám na hlavičce začíná už
hezky vytrňovat.
Za měsíc nashledanou
|