Všechno bylo předem připraveno, projednáno s institucemi. V Indonéské Republice jsme měli k dispozici odborné poradce na různých místech našeho pobytu. Všechny dokumentované rostliny, určené jak k herbářovým dokladům, tak i pro možnosti dalšího pěstování u nás v Evropě byly přehlédnuty státní veterinární inspekcí Indonéské Republiky a kompletovány ve speciálních dvou kartonech. Vraceli jsme se tedy spokojení, šťastní, že jsme si kromě práce, užili příjemné podzimní dny mimo Evropu.

Poslední den jsme ještě doplňovali nákupy na tržnici blízko letiště. Všechno možné tu najdete, od japonských nejmodernějších technicks, až po domorodé artefakty. Mně ovšem padl do oka jiný zázrak, totiž kyblík nádherných rozkvetlých Paphilopedillum aff. rotschildianum. Hledali jsme je v přírodě, ale neodvážili jsme se na ně sáhnout, protože patří k přísně chráněným druhů a neměli jsme povolení na jejich sběr. Tady na trhu mne však chytil nějaký amok nebo co, a já dal té babě 20 $ za krásných 8 rostlin, byly namočené ve vodě už kolik dnů, kořeny začaly uhnívat, za chvíli by byly na kompostu. Dal jsem je do igelitky, v hotelu vyfénoval a dal do kufru a letěli jsme domů.

Měl jsem pořád čisté svědomí, že jsem zachránil nádherné a neobyčejně vzácné rostliny, které snad měly být použity do vázy na stole nebo v kostele jak je tu zvykem. Pořád vše bez problémů, dokud jsme nepřistáli v Amsterodamu. Měli jsme trochu zpoždění a tak syn který na nás čekal s autem volal, čekali jsme na kufry naložili je na vozíček a jeli na zelenou přes celnicí.

V tom se to událo. Siréna, pískání, černá rota v bagančatech s brokovnicemi, televizní kamery. Tři metry přede mnou porazili chlapa, odvedli ho stranou, protidrogové komando. Vezl v kufru nepatrné množství marihuany (jak jsem se dozvěděl později). V té chvíli mi ale došlo, co vlastně pašuji já, že je to a vzhledem k mému pracovnímu postavení mnohem horší situace. Manželka ale s kufry projela bez potíží, s úsměvem, přehledem pečovatelky o rodinu. Ale abych se vám přiznal, mně se lepily trenýrky k tělu.

Došlo mi, že jsem udělal daleko větší přečin, než onen pašerák marihuany. ten z toho vyvázl s malou pokutou, protože to množství nestálo téměř za řeč. Já ale vezl 8 supervzácných a CITES hlídaných rostlin. Za to mohlo být vězení natvrdo, o ztrátě zaměstnání a pokutách nemluvě. Vůbec by nepomohlo, že mám povolení na jiné druhy a pro odbornou práci. Zkrátka jsem překročil zákon. A nedej bože, kdyby to poznali ještě na letišti v Indonésii a zavřeli mně tam !

Že je to nesmysl. ? Vážení není. Mně zachránilo jen to, že detektor kterým procházíte při příletu dnes do každé země v Evropě, nestačil zareagovat tak rychle a byl zřejmě zahlcen zpracováním informace z kufru, který nesl chlapík předem mnou. jen tak jsem mohl projít, protože jinak by musel reagovat i na moje vzácné rostliny a já bych byl přistižen jako zločinec.

Skončilo to všechno dobře. Nádherná Paphilopedilla rostou a kvetou v našich botanických zahradách, kam jsem je pro jistotu věnoval, nebyl jsem ”řešen” pro přestupek a těším se na další cesty do tropů. Jen bych se s vámi chtěl podělit o tu strašnou chvíli hrůzy, kdy jsem si uvědomil, co by vlastně záchrana několika rostlin mohla způsobit v životě každého z nás. Podle zákona totiž musíte nečině přihlížet k tomu, jak jsou každodenně tisíce vzácných druhů ničeny - pomoci aktivně jim nemůžete - to vám zákony zakazují !