Obsah příspěvku je zcela unikátní, protože málokterý článek (pominu-li předchozí příspěvky Haldy a kolektivu) obsahuje bezmála padesát nových popisů! V brožuře najdeme jednak neopodstatněný popis nového podruhu Ariocarpus agavoides ssp. pulcher, několik nových popisů sulkorebucií a řadu popisů nových hybridních rodů a druhů. Především rod Turbinicarpus je obohacen o více než 30 klasifikovaných hybridů vzniklých ve sbírce Paolo Panarottoa, ale popisům neunikly ani „hybridní” druhy z přírody. Tato záplava z dílny neúnavného autora je dalším pokračováním desítek popisů „do šuplíku”, jejichž osud je předem zpečetěn. Jediní, kdo budou mít s dílem J. J. Haldy a kolektivu další práci, jsou autoři odborných publikací, kteří budou muset zpracovat všechna jména při výčtu synonym.

Vesměs naprosto nekvalitní fotografická vyobrazení lze přičíst tomu, že jde o malonákladový výtisk, který je nutné pořídit velmi levně. Přesto by neškodilo, pokud by u tak „významných” sdělení byly kvalitnější fotografie.

O celkové úrovni svědčí zavádějící nebo regulérně lživé informace. Dokladem toho jsou zcela shodné fotografie rostlin s jinou velikostí výřezu, snad v domnění, že si toho čtenář nevšimne. Tento příklad lze uvést u vyobrazených rostlin č. 23 (Turbinicarpus x candidulus) a č. 34 (T. x calvescens) stejně jako u dvojice č. 28 (T. x anosmus) a č. 35 (T. x calopsis), nehledě nato, že mnohé uvedené mateřské rostliny nemají u některých hybridů s vyobrazenou rostlinou zcela nic společného.

Je opravdu zcela bezvýznamné se vyjadřovat k obsahu, formě a úrovni popisů. Jediné co lze přivítat, je fakt, že se z osmislovných popisů staly textově bohatší dílka. Na úrovni a významu se však nic nemění. V každém případě by autoři těchto „kolosálních” objevů mohli používat správnou morfologickou terminologii a přestat si plést např. ostny s trny.

Brožuru lze doporučit kaktusářům, kteří mají hlubší zájem o problematiku prvopopisů a nebo jsou skalními příznivci autorů.