Jako amatér a kaktus-nadšenec bych
s s ostatními rád podělil o jeden celkem
překvapivý zimní zážitek. Zatímco většina
z nás považuje zimu (jistě právem) za čas
ztracený čekáním na jarní sluníčko,
vyplněný úklidem, studiem a později i
výsevem, mě se poštěstilo si zimu trochu
obohatit. Při služební cestě po Německu
jsem neodolal a jen tak „na blint” jsem si
pár stovek kilometrů zajel a navštívil
kaktusářskou Mekku v Erfurtu firmu HAAGE.
Věděl jsem, že je zcela mimo sezonu, věřil
jsem pouze informacím z netu, že je i nyní
otevřeno a tak jsem riskoval a firmu vyhledal.
Dočkal jsem se hned několika překvapení a
všech v dobrém.
|
Neposadíte se
milostivá?
|
Po dobře značených cestách
jsem firmu našel celkem bez problémů i když
se vlastně nalézá v téměř průmyslové
zóně. Moje němčina není zrovna brilantní,
nicméně jsem se s obsluhou celkem bez
problémů domluvil a už jsem se kochal dvěma
prodejními skleníky firmy.
Před několika lety jsem měl možnost
s výpravou kolegů navštívit několik firem
zabývajících se sukulenty a kaktusy
v Holandsku a tak jsem trochu srovnával. Haage
opravdu stojí za zhlédnutí, na rozdíl od
holandské velkoprodukce, kde na ploše mnoha
čtverečních metrů najdete pouze několik
druhů ve statisícových množstvích, zde je
opravdu široký výběr rodů, druhů i variet.
Skleníky nejsou tak supermoderní jako u
některých „holanďanů”, je ale v nich
vidět zájem o rostliny spíš sběratelský
než komerční. Ve sklenících je i několik
aranžmá rostlin např. v monitoru počítače
apod.
Milé zákoutí, že?
A bylo jich tam víc.
Cenové relace asi všichni znáte z katalogu
pravidelně zasílaného zájemcům. Jsou tedy
samozřejmě vyšší než u hostitele těchto
novin, ale je na co se koukat.
Na závěr si neodpustím
následující odstavec.
V souvislosti s cenami samozřejmě musím
napsat: „jenom jsem koukal, nic jsem nekoupil,
abych nedopadl jak na Novém Zélandu”! Od
května ale bude pro nás snad jedinou výhodou
EU, že alespoň v rámci unie ostrouhají oni
závistiví pomahači nechvalně známého
paskvilu zvaného CITES. Pak si tedy dovezem.
Myšlenková nedostatečnost podobných
nařízení bude tedy zase o kousek posunuta
z našeho dosahu. Ale abych psal spíš
k věci.
Stojí to za shlédnutí, kdo má možnost,
vřele doporučuji. Cesta na hranice k Chebu
trvá slabé dvě hodinky. Ale jinak, hlavně ať
už je jaro a rostou ty naše kytičky.
|