V zimě, v Evropě, za kaktusy
Jako amatér a kaktus-nadšenec bych s s ostatními rád podělil o jeden celkem překvapivý zimní zážitek. Zatímco většina z nás považuje zimu (jistě právem) za čas ztracený čekáním na jarní sluníčko, vyplněný úklidem, studiem a později i výsevem, mě se poštěstilo si zimu trochu obohatit.

Při služební cestě po Německu jsem neodolal a jen tak „na blint” jsem si pár stovek kilometrů zajel a navštívil kaktusářskou Mekku v Erfurtu firmu HAAGE. Věděl jsem, že je zcela mimo sezonu, věřil jsem pouze informacím z netu, že je i nyní otevřeno a tak jsem riskoval a firmu vyhledal. Dočkal jsem se hned několika překvapení a všech v dobrém.

Neposadíte se milostivá?

Po dobře značených cestách jsem firmu našel celkem bez problémů i když se vlastně nalézá v téměř průmyslové zóně. Moje němčina není zrovna brilantní, nicméně jsem se s obsluhou celkem bez problémů domluvil a už jsem se kochal dvěma prodejními skleníky firmy.

Před několika lety jsem měl možnost s výpravou kolegů navštívit několik firem zabývajících se sukulenty a kaktusy v Holandsku a tak jsem trochu srovnával. Haage opravdu stojí za zhlédnutí, na rozdíl od holandské velkoprodukce, kde na ploše mnoha čtverečních metrů najdete pouze několik druhů ve statisícových množstvích, zde je opravdu široký výběr rodů, druhů i variet. Skleníky nejsou tak supermoderní jako u některých „holanďanů”, je ale v nich vidět zájem o rostliny spíš sběratelský než komerční. Ve sklenících je i několik aranžmá rostlin např. v monitoru počítače apod.

Milé zákoutí, že?

A bylo jich tam víc.

Cenové relace asi všichni znáte z katalogu pravidelně zasílaného zájemcům. Jsou tedy samozřejmě vyšší než u hostitele těchto novin, ale je na co se koukat.

 

Na závěr si neodpustím následující odstavec.

V souvislosti s cenami samozřejmě musím napsat: „jenom jsem koukal, nic jsem nekoupil, abych nedopadl jak na Novém Zélandu”! Od května ale bude pro nás snad jedinou výhodou EU, že alespoň v rámci unie ostrouhají oni závistiví pomahači nechvalně známého paskvilu zvaného CITES. Pak si tedy dovezem. Myšlenková nedostatečnost podobných nařízení bude tedy zase o kousek posunuta z našeho dosahu. Ale abych psal spíš k věci.

Stojí to za shlédnutí, kdo má možnost, vřele doporučuji. Cesta na hranice k Chebu trvá slabé dvě hodinky. Ale jinak, hlavně ať už je jaro a rostou ty naše kytičky.


M. Černý