Protože již nemám k
dispozici skleník, byl jsem donucen zmenšit
sbírku a přestěhovat ji celoročně na balkon
ve 4. patře v paneláku, s orientací na JV.
Přes zimu jsou kaktusy pouze stíněny papírem
pro rozptyl světla, aby je ve zmrznutém stavu
nepopálilo zimní slunce. Dříve používané
chvojí mě štvalo uklízením bordelu na jaře
(jehličí všude možně...). V době letní
stagnace je lehce přistíním tenkým, lehce
průsvitným papírem. Žiju u Ohře, v kraji
chmele, takže podrobný popis klimatu je
zbytečný. Teploty v zimě klesají i k -18
°C (některé roky i méně) a v létě je
teplo (letos v létě téměř 39 °C ve
stínu), teplota na balkoně již klesla na - 8
°C (začátek prosince 2003, před cca 3 lety
bylo těsně před vánocemi 3 dny po sobě kolem
- 15 °C, v lednu a únoru pak kolem - 25°C). Překvapilo mě, ze některé druhy toto
pěstování snáší dobře (i když by
papírově neměly) a jiné tzv. mrazuvzdorné
(hlavně některé takto označené Coryphanthy)
toto pěstování nevydrží. Pěstuji kaktusy
severo i jihoamerické. Opuncie, Echinocereusy
(pektinátní jsou choulostivé na kořeny -
nutná opatrnost na jaře a v parném létě) ,
Sclerocactusy (po chybě v letošním roce
všechny 3 - 5 lete semenáčky na vlastních
kořenech death..., nutná opatrnost při
zálivce), ale i Aylostery, Echinopsisy,
Gymnocalycia, apod. jsou bez větších problemů
co se týče teplotní odolnosti.
Ale hlavně mě příjemně
překvapily některé druhy, např. Astrophytum
asterias, A. ornatum (v literatuře označováno
za jedno z nejteplomilnějších Astrophyt), A.
capricorne, některé velkokvěté Mammillarie,
Coryphantha elephantides, Coryphantha pallida (v
mých podmínkách doslova plevel stejně jako
Gymnocalycia), dokonce světe div se i Ferocactus
latispinus (ovšem absolutně nutno chránit
před zimním sluncem, jinak se na něm objeví
nepěkné hnědé skvrny přesně na straně
odkud svítí sunce, ale trny za to určitě
stojí. Ovšem může se stát že najednou
část rostlin náhle nepřežije), Echinocactus
grusonii (tem má ale vysokou úmrtnost i po 3
roce), Leuchtenbergia principis (absolutně bez
problému), Oreocereusy, Echinofossulocactusy,
Notocactusy, Ariocarpusy např. Ariocarpus
trigonus, Arioc. confusus (výdrž i malých
semenáčků Ariocarpusů mě opravdu
překvapila) a další.
Velmi efektní za takových
podmínek jsou rostliny, které vynikají
vločkami, chlupy nebo trny, např. Echinopsis
leucantha (dobře regeneruje v případě ztráty
kořenů), Ferocactus hamatacanthus (krásně
dlouhé zahnuté trny až příliš vadí při
přesazování, takže je nutnost používat
obří pinzetu), Mammillaria bocasana var.
multilanata (doslova bílé husté koule),
Oreocereusy. Protože mám 3 rostliny Peireskia
sacharosa, tak jsem jednu rostlinu nechával
několik let od časného jara do pozdního
podzimu venku na balkóně, letos bude venku
celou zimu, dosud přečkala - °C, uvidíme, jak
dopadne na jaře, zatím nejsou vidět známky
omrznutí. Buď vydrží zimu a zůstane na
balkoně, nebo by tak jako tak musela být
vyhozena z prostorových duvodů...
Všechny kaktusy pěstuji na
vlastních kořenech (rád překonávám
problémy) a jsou vypěstovány ze semen, až na
3 výjimky. Samozřejmě Sclerocactusy,
Pediocactusy apod. musejí být pěstovány s
maximální opatrností a velmi je nutno dbát
opatrnosti při jarní zálivce.
Používat velmi propustnou
zeminu a pěstovat je zvlášť v porézní
nádobě, nebo je pěstovat poblíž rostliny s
rozvinutým kořenovým systémem, který velmi
rychle odčerpá nadbytečnou vlhkost (skupina
Echinopsis, kdyby tak vydržela Peireskia přes
zimu, mrazuvzdorné Agave, Graptopetallum
paraguayense apod., Opuncie se příliš
rozrůstá).
Předpokladem je také dostatek
semen, protože při tvrdém pěstování od
začátku dojde k selekci jedinců, kteří se
těmto podmínkám dokáží přizpůsobit,
ostatní zahynou. Hlavně u semen z lokalit je
jasně vidět vnitrodruhová variabilita v
toleranci k těmto podmínkám. Některé
rostlinky zajdou 1. rok, některé živoří 2 -
3 roky a zbytek roste bez problémů.
Kaktusy se nesmí od září
zalévat (letos jsem to příliš nedodržel jako
bych předpokládal teplý podzim,
takže vyschnutí bylo rychlé). Dojde tak k
jejich velkému seschnuti a scvrknuti. Např.
Astrophytum asterias se přitiskne k substrátu,
na jaře po prvních zálivkách teplou vodou se
nafoukne jak balon. Přešel jsem od pěstováni
v malých květináčcích z umělé hmoty k
miskám vyrobených z odpadního eternitu (nebo
co to je) z chladících věží z elektráren.
Na kraj této misky, která má porézní povrch,
lze s úspěchem zasadit druhy se sklonem k
uhnívání kořenů. Přesazování je, podle
mě, lepší v průběhu vegetace, než na jaře
před probuzením nebo na podzim.
Kulturu doplňují některé
menší a střední druhy Agave a Graptopetallum
bellum.
Myslím, že pokud je taková
kultura dostatečně zvládnuta, může si více
lidí v panelových domech s balkónem užívat
krásy kaktusů bez nutnosti stavění nějakých
zařízení. Přece jen povytáhlé kaktusy za
oknem nejsou zrovna pěknou ozdobou. Mé
nejstarší rostliny mají cca 8 let (2 x
Pseudolobivia aurea - nezmar který bez
problémů od semenáčku vydržel všechny mé
pokusy, nepočítám Opuncie), stále se učím a
zkouším.
Majitelé zahrady si mohou
postavit větraný nevytápěný skleník nebo
foliák a věnovat se rovněž této
kratochvíli. Sice jsem také majitelem zahrady,
ale je cca 600 m od paneláku a jsou tam čosto
nezvaní dvounozí návštěvníci, takže ke
stavbě skleníkofoliáku nedojde :-(. Další
generace rostlin, pocházející z takto
pěstovaného materiálu bude mít určitě
slušnou šanci výborně růst v takové
kultuře. Samozřejmě, že takto pěstované
rostliny rostou pomaleji a jsou menší, než
stejně staré rostliny piplané ve vytápěných
sklenících, ale já si myslím, že se více
podobají rostlinám v přírodě a jsou
přirozenější.
|