Ale do kvetení se dala i rubra Gymnocalycium mihanovichii. I když jich každý rok okolo stovky prodám, dost často to lidem rozmlouvám, protože jsem měl zato, že je to jen pro krátkodobou parádu a kytka obvykle odejde tím, že odejde podložka.

Když jsem ji ale umístil pod zářivky, je krásně svěží, krásně kvete – a kolik nasadila poupat – sami vidíte. Takže – pokud je v teple, vyžaduje i trochu vlhka, a měla by i přes zimu být v pohodě. Ona ta podložka je dost teplá, chladné zimování by jí mohlo dost poškodit. Myslím, že lidem nevydrží, protože ji i v zimě přelévají, takže podložka zahnije často až do roubu tak, že se včasným roubováním nechají zachránit už jen odnůžky.

A ještě ke všemu jsem slyšel, že tyhle kytky ještě v pěstírně chemicky ošetří tak, že velmi neochotně a špatně přirůstají i ty odnože. Což o to, logiku by to mělo, ta kytka dělá často odnoží mnoho, a pěstírny potřebují prodávat a ne se dívat, jak si to lidé mezi sebou roubováním množí. Ale jak by se to dalo chemicky ovlivnit – to bych hrozně rád věděl. Ale třeba to ví někdo z čtenářů?

Omlouvám se, leden je slabý. V únoru vykvetou Turbinicarpus valdezianus, ty bych mohl nafotit. Někdo jim tvrdošíjně říká stále rodovým jménem Pelecyphora. Což o to, chyba to není. A také v našem katalogu to naleznete pod obojími rody. Někdo to hledá pod tím, někdo pod oním jménem.

Začnou brzy kvést i další kytky, co kvetou brzy v předjaří. Tak snad obrázky ze sbírky budou za měsíc bohatší.

Když je tento sloupek tak krátký, dovolím si ještě jeden povzdech. Zase se trhaly divoký kytky. Ještě k tomu v Národním parku, na Novém Zélandu. Naše úřady v TV prohlásily, že se tak stalo na základě charakteristik, které od našich úřadů dostaly příslušné složky na Zélandu. Bylo by zajímavé vědět, zda tento tok informací je legální, zda podobné přesuny osobních údajů českých občanů putují sem a tam v souladu se zákonem. Když z druhé strany víme, že při procesu s vrahem se nesmějí uplatňovat důkazy, získané nelegální cestou.

O panu doktorovi se prý šuškalo, že z cest dováží kytky do své sbírky. Někdo dobrý to našuškal až na patřičná místa. Ten to neoficiálně našuškal někomu ochotnému ze Zélandu. A tak chlapci dostali do auta vysílač, který přes satelit informoval detektivy, kde právě stojí, nebo kudy právě jedou. Je dobře, že mládenci dostanou za vyučenou. Už i proto, že trhali v národním parku. I proto, že se při tom nechali nejen chytit, ale i natočit na video. Nikoho nezajímá, jestli je tam těch kytek patnáct, nebo jestli se s nima krměj vepři.

A aby tomu noviny přidaly na zajímavosti, sdělily že jednu orchidej je možné prodat i za 24 tisíc amerických dolarů. Ještě, že to jedna pěstitelka na ČT 1 podala na pravou míru s tím, že cena těch nejvzácnějších se může počítat maximálně na tisícovky.

Prohlášení brněnské pobočky Orchidea klubu si můžete přečíst na stránce http://orchideaklub.mendelu.cz/vlastni/aktualni.htm.
Aktualizované informace k této kauze najdete také na webu o novozélandských orchidejích na http://www.nativeorchids.co.nz/ (News), je otázkou, do jaké míry jsou zde uvedené skutečnosti pravdivé.

A ještě jeden povzdech. Ruský časopis prý přinese reportáž o tom, jak se do Ruska dostala bedna novinek – Yavia kryptocarpa. I tady je to trochu ostuda, navíc ty kytky už při vybalení byly z 90% mrtvé. A to si dovozce předem naúčtoval 50 USD za kousek. Přesný překlad přineseme příště.

A povzdech potřetí – Do Holandska dorazilo pár balíčků s bolívijskými kaktusy. Údajně měly ty balíčky adresáty někde v další zemi. V Holandsku to ovšem berou zkrátka, vyšetřovací vazba, domovní prohlídka, zabavení počítače a jeho vytěžení. Nic zábavného.

Za měsíc nashledanou