Co mi však přímo vyrazilo dech – byla “skalka” slepená z travertinového kamene a umístěná v rohu skleníku.

V téměř vertikální stěně skalky byla do vyvrtaných otvorů zasazena řada miniaturních rostlin, které i v přírodě svislé stěny obývají, tedy zejména aztekia a strombokaktusy.

To samo o sobě by nebylo nic divného, podobně experimentuje řada pěstitelů. Co mne však přímo uchvátilo, byly samovýsevy – semena aztekií i strombokaktusů, tak jak vypadávaly ze zralých plodů a uchycovaly se v pórovité stěně, tak také ve stěně klíčily a velmi dobře přirůstaly.

Co však bylo fascinující – zdařilé výsevy velmi obtížného červenokvětého Strombocactus esperanzae. Už jsme o tom svého času psali, tento druh byl úspěšně namnožen díky nesmírné péči a díky velmi zodpovědnému přístupu známého pěstitele Václava Janského z Olomouce. Tehdy se podařilo v laboratorním prostředí z výsevů na agar agar vypěstovat dostatek semenáčků, aby byl alespoň zčásti nasycen zdejší trh.

Dnes už tyto rostliny nabízí vícero pěstitelů, roubované byly nabízeny i ve skleníku firmy Chrudimský kaktusář.

Ovšem podívejte se na obrázek – který byl sice dělaný potmě bleskem, takže není příliš ostrý, ale je dostatečně vypovídající. Na skalce je vidět množství semenáčků strombokaktusů a aztékií – ty červenokvěté, hodně pěstitelsky náročné potvory – nevyjímaje. Prostě – Jirka Pavlík je člověk, který má tzv. “zelené” ruce. Nemyslete si, že pokud to podle něho perfektně okopírujete, že se vám bude stejně dobře dařit! Nad každým z nás je nějaký ten andělíček strážníček, ale na Jirkou bdí přímo Bůh zahradníků – (tím nechci o Jirkovi říct, že za to vlastně vůbec nemůže!).