Vážení přátelé,

především bych vám chtěla jménem všech spolupracovníků nadačního fondu Inka a našich dětí poděkovat za váš zájem a za vaše dary. Díky vaší finanční podpoře jsme mohli v Peru pomoci mnoha dětem.

Některé informace ze zprávy byly v průběhu roku již uváděny na našich webových stránkách, ale ne všichni naši kmotři a příznivci používají internet, a tak si dovolím sepsat vše v celistvosti znovu.

Projekt Sonkoča - srdíčko

Rok 2003 jsme začínali s 38 peruánskými dětmi, které se mohly těšit podpoře českého kmotra, rok 2004 začíná s téměř 200 dětmi.

Pro tyto děti a jejich rodiny se mění svět. Jaký osud děti běžně čeká? Práce na poli, kde pěstují “v našich oblastech” především brambory. Z úrody brambor je potřeba ponechat část jako stravu rodiny pro celý rok, je třeba počítat s další sadbou a z prodaného přebytku se může nakupovat- tehdy lidé kupují hlavně další potraviny: rýži, kukuřici, cukr, nezbývá vždy na oblečení nebo boty pro děti, na pomůcky do škol ještě méně. Pomýšlet na studia dítěte na střední škole nebo na ještě vyšších školách je utopistickým snem. Díky vaší pomoci je ale najednou tato možnost reálná. Když dětem a rodičům sdělujeme, že i jejich dítě má českého kmotra, jejich tváře se prozáří absolutním štěstím, rodiny se objímají a pláčou. Tato zpráva jim přináší nejen jistotu, že dítě bude moci chodit do školy, ale také, a to především, naději, že dítě může žít “lepší život”. A protože mezi indiány existuje solidarita, všichni v rodině vědí, že se mají v budoucnosti o koho opřít.

Za vaše peníze jsme zapsali děti do školy, v průběhu roku jsme jim kupovali všechny pomůcky a knihy, které škola vyžadovala, a platili jsme za ně příspěvky na školní akce.

Dopisování

Slíbili jsme, že dvakrát za rok, převezeme vaši korespondenci s dítětem. Když se dívám na seznamy dopisů, vidím, že někteří kmotři dostali několik dopisů, výkresů, atd. a někdo žádný. V příštím roce se zaměřím na to, aby opravdu každý dostal od svého dítěte dopis. Víte, není to vždy jednoduché – děti jsou “roztroušené” na velké ploše, bydlí v mnoha vesnicích, které jsou od sebe i od silnice leckdy vzdálené několik hodin chůze. Děti nechodí do jedné nebo pěti škol, kde bychom je měli hezky soustředěné. Když náš spolupracovník dorazí do vesnice, dítě není pokaždé ve škole nebo doma. Doma bývá přes den velmi zřídka – děti jsou na polích, na pastvě, pomáhat u tety…

Já sama jsem měla problémy, přivézt z mé Pucamarky dopisy, a ačkoli jsem tam byla mnohokrát, nemám dopisy ode všech. Když přijdu do vsi, já nebo některý spolupracovník, rozdám dětem vaše dopisy, také sešity a tužky a v tu chvíli vám děti píšou odpověď nebo kreslí obrázek – některé děti nejsou “psavé”, raději něco namalují. Přijdou také někteří rodiče a příbuzní. Některé děti ale přítomné nejsou. Domluvíme se, kdy je navštívím příště, například hned nejbližší neděli. Příbuzní a sousedé chybějících dětí mi slibují, že řeknou dítěti a jeho rodině o mé další návštěvě, případně na ni přinesou dopis od dítěte pro kmotra. V neděli se zase setkáme. Nejsou tu ale všechny děti, které “chyběly” minule a jejich příbuzní nepřinesou slíbené dopisy. Víte, není to tím, že by Peruánci byli lhostejní, žijí v jiných kulturních podmínkách a mají jinou mentalitu, než jsme zvyklí od nás. Rodiče psát neumí – že by napsali alespoň oni – děti se leckdy stydí, nevědí, co psát, jak psát. Komunikace u indiánů je ústní, tady se po staletí všechny zprávy předávaly ústně, vlastně tomu nikdy nebylo jinak. Na jejich omluvu bych chtěla říci, že i komunikace s našimi vysokoškolsky vzdělanými spolupracovníky je hlavně ústní, dopisování poštou je nemožné, to už jsem pochopila a přes internet je spíše telegrafické. Jen při “chatování”, tedy v době, kdy jsme v jedné chvíli připojeni na internet a můžeme si písemně “povídat”, se dozvídám více. Zato, když přijedu, všechno mi dopodrobna několikrát vypravují, včetně dojmů… Ještě, že tam jezdím tak často. Musím tento způsob komunikace bohužel prostě přijmout jako fakt.

V každém případě – v příštím roce se opravdu zaměříme na to, abyste všichni dostali od dětí dopisy.

Dárky pro děti

Rodiče v Pucamarce mě pozvali na shromáždění obce, kde mi chtěli něco velmi důležitého sdělit. Po dlouhých děkovných proslovech několika řečníků, které byly určeny především vám, mě místostarosta požádal, abych dětem nevozila dárky od kmotrů. Totéž zopakoval starosta a další otcové, rodiče děti, které mají kmotry a které tedy dostávaly od kmotrů dárky. Tyto dárky vyvolávaly lítost a závist u dětí, které dárky nedostávaly. Chápu to. Při předávání dárků dětem jsme obdarovávaly všechny přítomné děti – dostávaly sešity, bloky, pastelky. Některé děti ale obdržely jiné dárky - krásné sponky, hračky. Velké panenky jsem vašim holčičkám nemohla dát. Vyvolaly by nešťastnou atmosféru, která by se nakonec ve zlém obrátila proti samotné obdarované. Řekla jsem na radě, že jedna holčička dostala “tuto” panenku,ale, pokud souhlasí, dáme ji rovnou do školy, aby si s ní mohly hrát všechny děti. Souhlasili a daná holčička se vůbec nedozvěděla, že panenka byla původně její. Dostala tehdy jiný dárek Víte, dávat dětem dárky (mimostudijní) je věc velice křehká a my bychom chtěli vyhovět rodičům dětí – nadále nebudeme předávat dětem dárky.

Prosila bych vás o dopisy pro děti, vaše fotografie, ale dárky, prosím vás, neposílejte.

Z finančních darů bez určení podporujeme jednu studentku na VŠ. Nataly vystudovala farmakologii, poté pracovala jako zdravotnice na venkově, kde si uvědomila, že může lépe pomáhat chudým jako lékařka. Šla studovat medicínu do La Pazu v Bolívii, neboť tam byla studia levnější. Po nocích a víkendech pracovala. V loňském roce byl vydán v Bolívii zákon, který zakazuje práci cizinců. Nataly mi tehdy smutná sdělila, že bude muset opustit studia medicíny. Domluvili jsme se na její podpoře a spolupráci v pozdějších letech (jako lékařka bude prohlížet naše děti). Nataly nyní bydlí v klášteře, pere jeptiškám ložní prádlo, za to jí poskytují byt a stravu. My jí dáváme finance na školu: zápisy do ročníku, ke zkouškám, na nutné pomůcky: např. na předmět neurologie potřebuje vlastní “kladívko”, na seminární práci, týkající se zdravotního stavu indiánů v jisté vesnici vyplývajícího z rozboru krve obyvatel potřebovala vlastní injekční jehly, ampule, zkumavky, roztok… Za 3 semestry její studium skončí, pak se chystá pracovat jako venkovská lékařka v Peru. Bude naší dobrovolnou “nadační lékařkou”.

Projekt vesnická škola

Z finančních darů, které jsme dostali bez určení pro konkrétní dítě, jsme zakoupili pro několik škol jsme různé věci:

- školní pomůcky pro všechny děti ve škole v  Pucamarce

- školní pomůcky ve škole Munay Tika, oblast Qeros – o tomto se zmíním ještě dále

- školní pomůcky pro děti několika malých horských škol v oblasti Tinta

- průhledné žluté plastikové desky na střechy – místo plechových – např. pro školu Racachaca, Cordillera Vilcabamba. V této škole děti neměly světlo, střecha je plechová a okna jsou zazděná, aby tudy nefoukal vítr. Do třídy padalo světlo jen škvírou pootevřených dveří. Sklo do oken nechtěli, že prý by “táhlo” mezerami podél něho, preferovali v Peru běžně používané průhledné desky.

- fotokopírku do školy pro 180 dětí ve střediskové obci Cuper Bajo – nadšený kolektiv učitelů, kteří vychovávají děti v úctě k indiánským tradicím a které osobně znám z mého ročního pobytu v Peru, bude na stroji připravovat cvičení pro děti. Zvláště v jazyce kečua didaktické materiály chybí. Fotokopírku používají i učitelé okolních malých horských škol.

- knihy do mobilní knihovny pro děti v oblasti Tinta. Jedná se především o literaturu v kečujštině a encyklopedie.

Proběhly velmi hezké akce mezi “sesterskými školami” – escuelas hermanas - zvláštní škola Hostinné a escuela primária Qeromarca. Přátelství škol začalo tím, že děti z Hostinného se celý týden učily ve všech předmětech o Peru. Pak jsem přijela a s diapozitivy jsme si povídali o životě dětí v Peru. Hostinské děti mi daly pro své peruánské kamarády dárky, své výkresy, keramické ozdoby. Tyto jsem převezla do Qeromarky, kde si je děti ve škole vystavily. Ony poslaly na oplátku svá výtvarná díla. V květnu proběhla v Hostinném krásná výstava prací žáků zvláštní základní školy, inspirovaná peruánskou realitou, byly zde také obrázky dětí z Qeromarky. Hostinské děti poslaly do Qeromarky album fotografií z výstavy a každému dítěti “z výkresu” dopis. To vyvolalo v Qeromarce obrovskou radost. V září jsme společně se studenty a pedagogy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Brno navštívili v rámci cesty po Peru také Qeromarku. Čekalo nás tam velkolepé přijetí: po vztyčování vlajky a státní hymně Peru každá třída školy předvedla určité vystoupení: tradiční tanec, recitaci poezie, zpěvy, jejichž text děti samy složily. Na hudební nástroje hráli rodiče, kteří nám také připravili tradiční pohoštění – praženou kukuřici a čiču, kukuřičné pivo. V říjnu v rámci celostátní akce sbližování zdravých a handicapovaných dětí připravili učitelé v Hostinném indiánský den: děti stavěly Qeromarku, stavěly domky, malovaly ponča, vytvářely korále. Celou akci zakončila skvělá polévka z brambor – typické plodiny Peru, podávaná u táboráku. Všichni společně se těšíme na další kroky – paní ředitelka z Hostinného plánuje vytvořit společný výtvarný kalendář.

Projekt Qeros

U Qeros došlo k velkým změnám. Možná by se na toto téma dala sepsat obsáhlá sociologická studie o tom, jaké změny vyvolal skok qeroských obyvatel z feudalismu do peruánské reality dnešní doby. Bylo by to smutné čtení. Poprvé jsem byla na návštěvě ve “ztracené” komunitě před třemi lety. Tehdy se antropologové na univerzitě v Cusku domnívali, že je nemožné vstoupit do jejich naprosto uzavřené mystické společnosti, kde se život žije jako za Inků. Qeroský velekněz mě posléze několikrát navštívil, qeroská rada moudrých stála svým způsobem u zrodu NF Inka. Společně nám šlo a jde o to, aby alespoň někde zůstal zachován ostrůvek tradičních moudrostí a vztahů. Bylo utopií myslet si, že Qeros mohou být odříznuti od dnešní doby. Situace po třech letech je taková, že třetina obyvatel opustila domov a šla žít do “příznivějších” podmínek do níže položených obcí a městeček, pole leží ladem, na dveřích se objevily zámky, někteří lidé zkouší obchodnické fígle, hodné protřelého podvodníka, atd. Není to způsobeno tím, že by sem pronikali zahraniční cizinci. Ti sem ještě nezabloudí, protože cesta je příliš daleká a často obtížná. (Při mé únorové týdenní cestě na schůzi ke Qeros jsem zhubla 8 kg. Bylo ale období dešťů, museli jsme tehdy brodit rozbouřené ledové řeky, v sedlech (4.800 m n.m.) bylo dost sněhu, promáčené oblečení i stan hodně vážily. (Pro snížení váhy v batohu nenosíme jídlo ani pití, večer občas dostaneme v chalupě teplou bramboru, na ráno si necháme studenou, někde nám dají hrnek teplé vody, jinak lížu sníh a žvýkám koku.) Tedy změny u Qeros nevyvolal kontakt se zahraniční cizinci, ale to, že Qeros sami sestupují často z hor a poznávají život peruánského okolí.

Je fakt, že zde také neblaze zapůsobili ezoteričtí podnikatelé, (např. cuskeňský antropolog Juan Nuňez de Prado a Elizabeth Jankins, autorka knihy Zasvěcení) kteří v loňském roce “vyvezli” qeroské kněze dvakrát do USA a pracují s nimi při kursech “šamanského zasvěcování” v Cusku. Honoráře těchto akcí a “obchodní rady” ovlivnily peněžní vztahy Qeros velmi neblaze.

K aktivitám NF Inka pro Qeros: v oblasti Qeros vznikla škola Munay Tika, na jejíž činnosti se podílejí čtyři nadace se společným zájmem – podporovat tradiční kulturu a způsob života. NF Inka poskytuje dětem školní potřeby (další nadace platily inženýra pro řízení stavby budovy (vlastní stavbu provádějí muži okolních vsí, otcové dětí, které budou do školy chodit), okna, dveře, stoly, židle, plat dvou učitelek. Kéž by zde v budoucnosti působili učitelé z řad samotných Qeros.

Nadační domov v Paucartambu, který jsme zřídili v domě našeho spolupracovníka Vladimíra, poté co rada starších Qeros přivedla do městečka několik vybraných dětí, aby tam mohly chodit do školy a kde děti dva roky přebývaly, změní svou funkci. Už není potřeba, aby děti Qeros odcházely ze svého domova kvůli škole, mají školu na svém území. V domě bude nadále knihovna a kroužky pro děti přilehlé chudinské čtvrti: biologický kroužek, kde je bude bylinář učit poznávat a používat byliny pro tradiční léčitelství, spřádání vlny a výroba tradičních textilií, možná keramický kroužek, bude zde také knihovna.

Co se týče tradičních textilií, snažíme se podporovat tuto tvorbu i v Pucamarce. Málokterá žena dnes umí vyrábět kvalitní tkaniny. Máme štěstí, že v Pucamarce taková paní je a učí své umění i naše děti. Např. to naučila Fernanda, který se sám stará o slepou babičku, prodejem panenek přilepší rodinnému rozpočtu (zisku z brambor). Majitel obchodu Latinská Amerika, pan Přemysl Hrbek, který nám ve svých prostorách poskytuje azyl pro nadační kancelář, prodává tyto panenky bez jakéhokoli zisku. Částku, kterou zaplatím já za panenky v Pucamarce, zaplatí český zájemce v obchodě. Snažíme se takto zajistit našim dětem odběr.

Naši peruánští spolupracovníci

Jsou zatím čtyři a všichni pracují zdarma. Pocházejí z indiánského prostředí, hovoří jazykem kečua a španělsky.

Zástupce NF Inka v Peru Rubidio Choque, horský průvodce a majitel cestovní kanceláře, koordinuje činnost NF Inka v Cusku. Je zodpovědný za administrativní povinnosti vůči úřadům, také za vedení účetnictví (které zpracovává placený profesionální peruánský účetní). Zabezpečuje některé akce pomoci školám (Cuper, Munay Tika, horské školičky v Cordilleře Vilcabamba).

Vladimír Yabar – se stará o děti NF celé dva roky. Neúnavně dojíždí z Cuska, kde žije a pracuje, každý týden do Paucartamba, kde vedl internátní domov pro qeroské děti (v opuštěném domě po zesnulých rodičích, je sirotek od raného dětství, pomocí sourozenců a vlastní prací se mu podařilo vystudovat VŠ). Nyní bude organizovat v Paucartambu zájmové kroužky a nadále se tam starat o děti s kmotry.

Profesor José Manuel Quispe Cáceres, pracoval jako učitel v oblasti Tinta. Poté vystudoval ještě vysokou školu uměleckou – restaurátorství. Pracoval např. jako restaurátor pro UNESCO při obnově katedrály v ekvádorském Quitu. V kraji Tinta, odkud pochází, organizuje už rok velmi pečlivým způsobem pomoc nadaným dětem z mnoha horských vísek. Pracuje s každým jednotlivým dítětem, probírá s ním jeho zájmy, kupuje příslušnou rozvíjející literaturu, založil “mobilní” knihovnu.

Nydia Choque Llacolla se starala rok o přibližně 80 dětí ze čtyř vesnic ve dvou od sebe vzdálených oblastech. Jakožto zaměstnaná žena (pracuje na obecním úřadu) a matka dvou dětí ve volných nedělích dojížděla do vesnic. Pomohla také rodinám v obtížné situaci po záplavách loňské zimy.

Bez znalosti poměrů na peruánském venkově je těžké si představit konkrétní práci našich spolupracovníků. Znamená hodiny jízd v autobusech a nákladních automobilech, hodiny chůze s batohem po horách (není vždy bezvětří a slunce), besedy s rodiči, učiteli, dětmi, opakované návštěvy domků roztroušených na velké ploše,…

Pojí nás společná touha – pomáhat chudým nadaným dětem, aby prostřednictvím jejich schopností i život dalších dětí mohl být šťastnější. Jen toto silné přesvědčení vede naše spolupracovníky k tomu, že dávají tolik času a sil našim dětem.

Aktivity v Čechách

V České republice jsem poskytla velké množství přednášek a besed, především českým školám. Těší nás zájem novinářů, kteří nás vyhledávají a svými články seznamují veřejnost s naší činností.

V muzeu ve Vyškově – Dědicích proběhla výstava Cesty k bohům, obřady ze současného Mexika a Peru, na jejíž realizaci v Náprstkově muzeu v Praze r. 2002 jsem byla přizvána jako spoluautorka. Mimo její hlavní smysl se zde mohli zájemci seznámit také např. s oblečením a tradičními zvyky z kraje našich dětí.

Paní ing. arch. Kateřina Vávrová uspořádala společně s manželem prodejní výstavu grafik a obrazů, které nakreslila při naší společné cestě po Peru v dubnu 2003. Výtěžek z prodeje prací věnovala jako dar NF Inka.

Kancelář a čeští spolupracovníci

V loňském roce se náhle (z nutnosti) přestěhovala naše kancelář, omlouváme se za případné komplikace s tím spojené, hlavně doručování pošty, atd.

Nyní sídlíme v  prostorách obchodu Latinská Amerika, Milady Horákové 32, 17000 Praha 7, které nám zdarma poskytuje majitel obchodu pan Přemysl Hrbek. Zde je přítomna především paní dr. Mikolášková, a to každé úterý od 10 do 16 hodin. Já bývám v kanceláři velmi často, ale nepravidelně. Budu se moc těšit na setkání s vámi, je ale lepší, když se na schůzce domluvíme předem telefonicky.

Práci v České republice vykonáváme hlavně dvě: paní Mikolášková a já. Obě pracujeme pro NF bez honoráře. Paní Mikolášková se s vámi setkává v kanceláři a odpovídá na vaše dopisy, pracuje pro NF Inka už dva roky. Je zaměstnána a stane se, že z důvodu svého zaměstnání někdy není možné, aby byla v kanceláři přítomna. Já sama pracuji na plný pracovní úvazek na VŠE v Praze, kromě toho (s pochopením mých vedoucích) jezdím poměrně často jako průvodkyně do Peru, kde organizuji činnost NF a rovněž velmi často pobývám mimo kancelář na už zmíněných besedách.

Prosíme vás o pochopení, jestli jste nás někdy nezastihli v kanceláři nebo jsme se zpožděním odpověděli na váš dopis. Jen díky tomu, že máme minimální náklady na administrativu bez placeného stále přítomného zaměstnance, dostávají naprostou většinu vašich příspěvků peruánské děti.

NF Inka pomáhá velice ing. Přikrylová, CSc., která zpracovává účetnictví, také bez honoráře. Dále nám pomáhá paní Petra Líbová, která upravuje nadační internetové stránky, jejichž provoz sponzoruje CK Latintour, majitel ing. Radim Hanuš. Paní Bohmová a pan Boor překládají vaše dopisy.

Od roku 2004 bude naším blízkým spolupracovníkem a členem správní rady NF Inka Mgr. Petr Soják, asistent na katedře sociální pedagogiky PaedF MU Brno, který poznal realitu indiánských dětí. V Brně se vytvoří druhé nadační centrum.

Plány pro další období

Budeme intenzívně pokračovat v podpoře indiánských dětí. V nejbližší době pozastavíme rozšíření počtu dětí s českými kmotry, aby mohli naši peruánští spolupracovníci svou činnost zvládat dobře – zatím známe osobně každé dítě. Během posledních měsíců došlo k prudkému nárůstu počtu dětí s kmotry, bude třeba pozměnit způsob organizace v Peru (buď zaměstnáním jednoho stálého pracovníka na částečný úvazek nebo navázáním spolupráce s dalšími dobrovolníky). Při mém pobytu v Peru v dubnu zvážíme podporu dalších “nových” dětí. Budou to opět nadané děti, doporučené učiteli a radami obcí.

Chystáme se, pokud to bude možné, ve větší míře pomáhat “ztraceným” horským školičkám, které nemají k dispozici vůbec nic. Tam děti opravdu sní o tom mít vlastní sešit. V těchto školách poskytujeme pomůcky všem dětem. Nadále budeme podporovat děti v qeroské škole Munay Tika a v Pucamarce. Pokud byste nám chtěli poskytnout finanční dar na projekt vesnická škola, je možné uvést variabilní symbol 2406 (svátek slunce v Peru) nebo datum převodu peněz.

Případným zájemcům rádi poskytneme kontakt na sesterskou školu v Peru.

V Paucartambu budeme provozovat kulturně-vzdělávací centrum se zájmovými kroužky, zaměřenými na tradiční práce a proindiánskou kulturu.

Výstava českých ručních prací ve školách v Peru

Rádi bychom uspořádali putovní výstavu ručních prací z České republiky. Česká tvorba bude vystavena ve školách, které jsou nějakým způsobem v kontaktu s Českou republikou – žáci školy mají české kmotry, dostávají podporu v rámci projektu Vesnická škola, místní škola má sesterskou školu u nás, atd. Školy jsou jakýmisi kulturními středisky obcí.

Rozhodli jsme se pro zastoupení České republiky tradičními předměty, neboť ty umí indiáni ocenit – jsou srovnatelné s jejich zaměřením a také – rádi bychom poskytli peruánským indiánům příklad a povzbuzení – chceme ukázat, že si v naší zemi ceníme tradiční práce a stále ještě udržujeme někde tradiční zvyky, že se ani oni nemusí stydět za “své indiánské” tradice. Výstavku bychom rádi doplnili fotografiemi z tradičních svátků.

Dovolila bych si poprosit naše příznivce – pokud byste nám mohli darovat nějaký kvalitní ruční výrobek - typické malované velikonoční vajíčko, vánoční ozdobu, např. zdobený perníček, vyšívanou dečku, keramickou nádobu, část kroje, fotografie z folklórní slavnosti…, byli bychom vám velmi vděční. Na výstavě budou i dvě panenky v kroji, které jsme obdrželi už dříve a za které moc děkuji.

Profesní učňovská škola v Peru - Escuela profesional

Na přání rad obcí, po konzultacích s učiteli a peruánskými sociálními pracovníky bychom v budoucnosti rádi postavili a provozovali učňovskou školu v oboru truhlář – švadlena. (Učňovské školy v Peru téměř neexistují - děti se učí řemeslu tak, jako tomu bylo kdysi u nás – prací u příbuzného mistra.

Škola by byla pro děti ve věku 12-15 let, po absolvování povinné základní školní docházky (pro ty, které nepomýšlejí na všeobecně zaměřenou střední školu). Byla by dvouletá. Počítáme, že by se ve škole mohlo učit 40 dětí, 20 v každém ročníku, vždy 10 chlapců a 10 dívek.

Kromě profesních základů by se vyučovaly všeobecné předměty: kečujský a španělský jazyk, indiánské kultury s respektem k tradičnímu způsobu života včetně náboženství a praktické předměty jako je výchova dětí v rodině, zdravá strava, plánované rodičovství… V zájmových kroužcích by se pěstovaly tradiční ruční práce, hra na hudební nástroje, výlety do přírody s poznáváním bylin, atd.

U školy by mohl vzniknout internátní domov – pro cca 20 dětí. Dalších 20 dětí může do školy docházet či dojíždět.

Škola by byla umístěná na venkově, snadno dostupná z Cuska, aby do ní pravidelně dojížděli profesionální truhlář, švadlena a učitelé z města, ale také dobře dostupná z Pucamarky, odkud by mohla dojíždět vedoucí kroužku tradičních ručních prací, kterou osobně znám.

Ve škole by působili jako učitelé mladí nadšenci, doporučení mými pedagogy z univerzity v Cusku a také čeští dobrovolníci. Určitý projekt připravuje Pedagogická fakulta MU Brno.

Po návštěvě peruánského venkova a poznání činnosti NF Inka nám učinil zástupce velké české společnosti, která provozuje billboardy, nabídku částečně sponzorovat billboardy, seznamující českou veřejnost s projektem školy. Hledáme ještě jednoho obchodního partnera, který by se případně ke sponzorské akci mohl připojit.

Termíny cest do Peru v r. 2004 – možnost předat dopisy

V letošním roce pojedu 3x do Peru a mohu převézt korespondenci. První cestu uskutečním v dubnu, další v červnu – červenci a poslední v září 2004. Některé cesty průvodcuji “na zakázku”, jiné jsou v rámci programů zájezdů CK: v červenci CK Latintour (Peru) a v září  CK Spark air tickets (Peru + Bolívie).

Pokud byste chtěli poslat vašemu dítěti dopis, prosili bychom vás o něj do 15.3., abychom měli dostatek času na překlad do španělštiny. Jestli můžete poslat vaše fotografie, děti budou moc rády.

Cesta do Peru pro kmotry

Pokud byste měli zájem, můžeme uskutečnit společnou cestu do Peru, kde byste mohli osobně poznat naše děti. Při této cestě je možné navštívit také nejznámější místa Peru: Cusco, Machu Picchu, jezero Titicaca. Pokud bude o cestu zájem, navrhovala bych pobyt v Peru cca 3 týdny, termín na přelomu srpna a září 2005. Bylo by možné cestovat i s (českými) dětmi.

Přednášky s diapozitivy o životě indiánů v Peru a činnosti NF Inka:

• úterý 13.1. 18.30 hod., pořádá obchod Latinská Amerika, v promítací síni obchodu Latinská Amerika,
• Milady Horákové 32, Praha 7
• čtvrtek 15.1. 19.00 hod., pořádá Městské kulturní středisko Kyjov, loutkový sál domu kultury Kyjov
• úterý 27.1. 17.00 hod., pořádá Latinsko-americká společnost, Náprstkovo muzeum

Nadační fond Inka

 

IČO: 26688671

Předsedkyně správní rady PhDr. Olga Vilímková

Kancelář: Milady Horákové 32, 170 00 Praha 7

(v obchodě Latinská Amerika)

Návštěvní den úterý 10 – 16 hod. nebo po předchozí telefonické domluvě

Tel. v návštěvních dnech 233 370 338

Tel. v pracovních dnech 723 118 531 (pí Mikolášková),

Tel. nepravidelně 728 179 579 (Olga Vilímková)

e mail: nf.inka@seznam.cz

www.peru.cz/inka

Číslo účtu: 51 – 0104700247 / 0100 Komerční banka

Motto: Především si vážíme práva každého člověka žít tak, jak si sám přeje.

(Z řeči náčelníka Seattlea k prezidentovi USA, 1865.)

Záměrem NF Inka je pomáhat peruánským dětem při vzdělání.

Aktivity NF Inka vycházejí z podnětů indiánských komunit – respektují tradiční způsob života indiánů, místní jazyk a kulturu včetně původního náboženství.